11. prosinec 2017 byl v soudní síni č.2 Městského soudu v Brně dnem nečekaných událostí. Pokračovalo zde před senátem předsedy Michala Kabelíka trestní řízení soudní sp.zn. 3T l51/2017 proti českému občanovi íránské národnosti Shahramu Abdullahu Zadehovi (dále jen SAZ) a pětici spoluobžalovaným. Žalobce viní SAZ jako hlavního obžalovaného, že v době pobytu ve vazbě v r. 2005 ustavil organizovanou zločineckou skupinu, s jejíž pomocí si obstarával podklady pro ovlivňování ve prospěch svůj a dalších obžalovaných trestního řízení ve věci daňových podvodů, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46 T 5/2015.

Vše začalo tím, že se nedostavil ani jeden ze dvou svědků předvolaných na dopoledne. Nebylo to ovšem velké překvapení, protože oba pány předcházela pověst nespolehlivých svědků. Předseda senátu za těchto okolností dal prostor obhajobě a obžalovaným k dotazům a vyhlášením stanovisek. Využil toho SAZ, který zaplnil svým vystoupením zbytek dopolední části jednání.

Předpokládám, že senát a státní zástupce nebyli potěšeni tím, co si vyslechli. Připouštím, že pan obžalovaný je mohl proti sobě popudit, což se mu může vymstít. Zvlášť proto oceňuji, že jej předseda senátu nechal mluvit bez přerušování téměř do konce, ač z výrazu jeho obličeje bylo patrné, že jej slyšené netěší.

Kdybych měl možnost panu obžalovanému radit, určitě bych doporučil, aby tolik „netlačil na pilu“. Dodávám ale, že jej znám dosti dlouho jako člověka vybraného společenského vystupování, z něhož vyzařuje empatický vztah k lidem. Chová-li se nyní před soudem jinak, soudím, že jde o následek dlouhodobého týrání vazbou, kterou jako laik považuji za nadbytečnou. Povahu jeho dnešního projevu mohla nepochybně ovlivnit nelibost nad rozhodnutím zdejšího soudu z 1. listopadu 2017 o nevyhovění jeho žádosti o propuštění z vazby. Soud trval na důvodnosti jak vazby útěkové, tak předstižné. Jako laik se odůvodnění usnesení podivuji, neboť mi jeho větší část připadá jako popření funkce „zdravého selského rozumu“ jako nástroje hodnocení skutkových zjištění. Co např. říci na to, že složení kauce 150 milionů Kč u Krajského soudu v Brně v řízení sp.zn. 46 T 5/2015 soud nehodnotí jako obecnou pojistku proti útěku, ale naopak ji používá jako doklad majetkových poměrů pana obžalovaného, které by mu usnadnily život v zahraničí po útěku, čili jako faktor zvyšující riziko útěku. V úvahách o možnosti útěku navíc soud zcela pominul nebezpečí, jež by mu při pobytu mimo Českou republiku hrozilo ze strany Íránské islámské republiky. V části, týkající se důvodnosti vazby předstižné soud vyčítá panu obžalovanému „diskreditaci státního zastupitelství a justice“, z nichž jej neviní ani žalobce. Zejména má být důvodem pro zachování vazby předstižnéprávě domnělá trestná činnost, ke které docházelo po jeho propuštění z dřívější vazby, ač soudu je známo, že hlavní vykonavatelé nepravostí byli spolupracovníci policie a ti ostatní jsou obžalovaní společně s ním. S kým a proč by měl pan obžalovaný pokračovat v trestné činnosti ? Ostatně těžiště domnělé trestné činnosti spočívalo v obstarávání svědeckých výpovědí, tedy jednání, na které má obžalovaný stejné právo jako státní zástupce a policie. Ostatně příprava ovlivňování svědka není trestná. Ano, svědecká prohlášení měla prý být nepravdivá, ale soud jejich pravdivost dosud nezkoumal, možná právě proto, že jde o Achillovu patu obžaloby. Pokud jim přesto přikládá stejný význam jako žalobce, působí to dojmem, že zapomněl na zásadu in dubio pro reove spojení s presumpcí nevinya ví již předem, že SAZ odsoudí, i když dokazování není zdaleka u konce a závěrečné řeči nezazněly. Je smutné, že soud si při tom byl vědom, že vazba se protahuje také kvůli loudavému přípravnému řízení.

SAZ ve svém vystoupení především vytkl předsedovi senátu, že při minulém jednání po jeho odchodu ze soudní síně a v nepřítomnosti obhájkyně se o něm veřejně vyjadřoval znevažujícím způsobem. Dále se zlobil, že při hlavním líčení dne 4.prosince se dověděl až před odchodem ze soudní síně, že v odpolední části jednání budou vypovídat policisté, které obhajoba považuje za nejdůležitější svědky. Trval na tom, že soud má povinnost informovat obhajobu a obžalované o plánovaném programu jednání, takže obžalovaný není závislý na tom, zda se jeho obhájce na příští program zeptá. Je ironií osudu, že panu předsedovi dal za příklad soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného, s nímž je ve velmi špatném vztahu: ten vydal písemný rozvrh výslechů svědků na celé pololetí a dodatečně zařazený výslech korunního svědka Petra Pfeifera mu oznámil dopisem. Požadoval, aby senát vydal písemné rozhodnutí, jímž se zaváže, že napříště bude soud sám seznamovat obhajobu a obžalované s dalším programem. Došlo také na výtku manipulace s důkazy. Nejsou k disposici všechny zvukové záznamy. Chybí zejména ty z rozhovorů s tlumočníkem, které by mohly potvrdit nevinu SAZ. Obhájce Roman Jelínek při této části výkladu SAZ marně mával jakousi velkou obálkou, ale ani pan obžalovaný, ani předseda senátu tomu nevěnovali pozornost.

Jako obvykle SAZ okořenil výklad citacemi judikátů a různýchjiných významných právních norem. Připomněl jako anomálii petici ve prospěch soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného, kteroupodepsalo 27 jeho kolegů z trestního oddělení soudu. Předseda senátu namítl, že petice nemá s tímto řízením nic společného a není oprávněn se k ní vyjádřit. Snažil se také zjistit, jaký obsah by mělo mít požadované písemné rozhodnutí senátu. Do polední přestávky ale k žádnému závěru nakonec nedošlo.

V odpolední části jednání soud vyslechl jako svědka tlumočníka perštiny, jehož se měl SAZ pokusit uplácet při seznamování s trestním spisem pro kauzu Krajského soudu v Brně sp.zn. 46 T 5/2015. Smyslem jeho počínání mělo být zpomalení překládání spisu tak, aby nebylo možné uzavřít seznamování se spisem před vypršením lhůty jednoho roku, omezující držení ve vazbě bez podání obžaloby.

Od výslechu se neočekávala žádná velká překvapení. Nicméně svědek překvapil vyhraněně záporným, popř. nadřazeným postojem k SAZ. Opakovaně se o něm vyjádřil, že se jedná o člověka, který stojí hluboko pod jeho úrovní. Také se vyjádřil pohrdavě o úrovni jeho angličtiny a pozastavil se nad tím, že mluví anglicky a má tlumočnici, když přece mluví česky. SAZ mu kupodivu nezaplatil stejnou mincí.

V úvodní části vystoupení svědek popsal průběh seznamování se spisem. Zmínil počáteční dobré vztahy mezi ním a SAZ, které se výrazně zhoršily, když nevyšel vstříc jeho požadavkům. Popsal způsob písemného sdělování návrhů pana obviněného. Zřejmě s chutí dvakrát připomněl drobný incident s obhájci, který uzavřel s použitím jadrného českého slova. SAZ vedl otázky k zjišťování, zda údaje o jeho trestném jednání, uvedené v obžalobě, poskytl policii skutečně pan tlumočník. Ten to ale popíral a nepřipustil, že by své poznatky předal manželce nebo jiné blízké osobě. Vznikla tedy pochybnost, odkud vzala policie informace o trestném jednání SAZ. Hodně námahy věnoval SAZ „páčením ze svědka“ informace o maximální možné rychlosti překládání, aby mohl prokázat, že k žádnému zpomalování nedošlo.

Závěr výslechu svědka probíhal v napjaté atmosféře, neboť čas pro něj vyhrazený uplynul a na chodbě čekal předvolaný znalec z oboru výpočetní techniky. SAZ ještě stále chtěl klást otázky a vznášet námitky, takže předsedovi senátu nezbylo než vydat neurčitý příslib, že tlumočníka v případě potřeby později znova předvolá.

Naopak výslech znalce proběhl bez komplikací. Jeho úkolem bylo proniknout do paměti iPodu pana obžalovaného. Vysvětlil, že úkol splnit nemohl, protože výrobce opatřil výrobky zabezpečením, které je neprolomitelné.

Až po jeho odchodu se konečně podařilo SAZ srozumitelně vysvětlit předsedovi senátu, že má připraveny nosiče DVD s vyřazenými záznamy jeho rozhovorů s tlumočníkem a k nim úřední překlady z perštiny, jež mají dokazovat, že tlumočník lže. Konečně převzal od obhájce výše zmíněnou velkou obálku a předal soudu nosiče DVD a úřední překlady jejich obsahu z perštiny. Předseda senátu dal najevo, že chápe, že asi skutečně bude muset tlumočníka předvolat znova, a ze všech spadlo napětí. Působilo to dojmem, že jednání po strastiplném vývoji vyústilo v jakousi katarzi. Pan soudce pak oznámil, že pokračování hlavního líčení proběhne ve dnech 8. a 9. ledna 2018 za předpokládané účastí svědků, kteří se nedostavili, policistů a možná obž. Martina Veselého a všichni se rozešli, vlastně již vstříc vánoční pohodě, o kterou bude rodina SAZ opět připravena (pozn.: v rodině SAZ se Vánoce skutečně slaví).

Petice proti týrání Shahrama Sbdullaha Zadeha pokračováním vazby zde.