Dne 8. ledna 2018 začne Vrchní soud v Olomouci projednávat odvolání nepravomocně odsouzených z rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. února 2016 v případu, ve svých počátcích veřejnosti známém jako „kauza Vitásková“ podle významné obžalované Aleny Vitáskové, tehdy předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). Její role byla ovšem okrajová. Jednalo se především o stíhání osob, zapletených do vydání licencí na provoz fotovoltaických elektráren, vlastněných společnostmi Saša Sun s. r. o. a Zdeněk Sun s. r. o. z holdingu „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka. K tomu došlo o silvestrovské noci r. 2010, kdy Alena Vitásková a spoluobžalovaná Michaela Schneidrová ještě netušily, že budou někdy působit v ERÚ. Podle názoru orgánů činných v trestním řízení i podle právního názoru správního soudu byly licence vydány nezákonně, ale na tom se nepodílely.

Absurdní je již sama okolnost, že soud přijal obžalobu, v které byly „přifařeny“ k obžalovaným, s jejichž jednáním neměly nic společného a podstatná část dokazování se jich vůbec netýkala. Musely ale mařit čas a peníze účastí na monstrózním hlavním líčení, které trvalo od 2. června 2014 do 22. února 2016. Když neseděly v soudní síni samy, musely tam stejně mít obhájce. Od 22. února 2016 čekaly na zahájení odvolacího řízení, jehož zdržení je patrně způsobeno mimořádným objemem odvolání ostatních nepravomocně odsouzených. Jejich trestní stíhání bylo zahájeno v jarních měsících r. 2013, žijí tedy „pod napětím“ již necelých pět let, což samo o sobě je krutým trestem. Pro nepřátele Aleny Vitáskové bylo její trestní stíhání záminkou k soustavnému napadání a vyvíjení tlaku na odchod z funkce. Usilovali o její vypuzení z ERÚ od samého počátku jejího působení. Mnohým vadila, protože vyvolala prověřování několika desítek podezřelých licencí fotovoltaických elektráren, zmařila zahájení obdobného subvenčního financování budování biometanových stanic a zejména zastavila každoroční zvyšování cen energií pro domácnost. Znechutila se tím různým vlivným lidem, kteří parazitují na penězovodech, spjatých s provozováním přenosové soustavy a obchodováním s energiemi a již se těšili na příjmy z „biometanového tunelu“.

Další absurditou je skutečnost, že výchozí příčinou vyvolání trestního stíhání byla neodpovědnost podřízených techniků subdodavatele výstavby fotovoltaických elektráren, kteří k žádosti o udělení licencí přiložili padělané revizní zprávy. Jejich existenci odhalil až na jaře roku 2011 místopředseda ERÚ Antonín Panák, který na základě tohoto zjištění podal trestní oznámení. Šel s tím přímo na protikorupční policii. Ta se pak neomezila na řízení proti padělatelům, ale začala kriminalizovat výše postavené odpovědné osoby až po jednatele investorských společností, z nichž žádný k padělání nedal pokyn, ani o něm nevěděl. V té době ještě nebylo známo, že na uvolněné místo předsedy ERÚ nastoupí Alena Vitásková a obecně se očekávalo, že je získá místopředseda ERÚ Blahoslav Němeček. Díky horlivosti Antonína Panáka tak nastala možnost, že by nového předsedu jeho kamarád dostal do maléru. Nepadl do pasti jen díky nečekanému rozhodnutí předsedy vlády Petra Nečase, který nechtěl svěřit řízení ERÚ nikomu z manažerů, kteří prokazatelně administrativně nezvládli solární boom let 2009-2010 a obklopovaly je pověsti o zkorumpovanosti. Domnívám se, že ani Antonín Panák netušil, jaké následky může mít jeho součinnost s policií. Pokud soudil, že by bylo na místě odebrat licence, vydané 31. prosince 2010, ERÚ měl pravomoc dosáhnout toho ve správním řízení ještě před nástupem Aleny Vitáskové. Jistě věděl, že nástroje trestního práva jsou ultima ratio.

Absurdní je i osud perfekcionalistky Michaely Schneidrové, kterou si přivedla Alena Vitásková a dosadila ji na neobsazené místo ředitelky licenčního odboru. Bývalé vedení připravilo rozhodnutí o povolení řízení o obnově licenčního řízení, na jehož konci mělo být odnětí licencí výše zmíněným elektrárnám. Každý věděl, že odebrání licencí vyvolá tuhý odpor Zemkova holdingu, který by byl jeho důsledky ohrožen krachem. Dotčen by byl i zájem úvěrující Commerzbank, která by se zřejmě nedočkala splacení úvěru a možná by vyvolala mezinárodní arbitráž kvůli poškození své investice. Úředníci, spjatí s bývalým vedením proto otáleli s podepsáním připraveného rozhodnutí. Když nastoupila Michaela Schneidrová, neznalá poměrů, přišla jejich chvíle: podsunuli jí rozhodnutí k podpisu, aniž by jí k němu přidali licenční spis.

Ale novopečená ředitelka se nějak ke spisu dostala. Po jeho prostudování seznala, že v případě odnětí licence by investoři cestou opravného prostředku patrně dosáhli jejího obnovení, což se později potvrdilo. Věděla ale, že pokud by se obnova licence nezdařila, byla by ohrožena sama existence investorského holdingu, který by se bránil všemi dosažitelnými právními prostředky. Případný prohraný spor s investorem by byl pro ERÚ, potažmo pro stát, finanční pohromou. Kromě toho věděla, že probíhá trestní řízení. Počítala s možností nezpochybnitelného odnětí licence, pokud by se prokázala trestnost vydání licencí. Proto návrh na povolení obnovy licenčního řízení zamítla. Jednala s péčí řádného hospodáře. Vyvolala ale hněv Antonína Panáka a stala se také předmětem zájmu protikorupční policie.

Žalobce se domníval, že se nechala ovlivnit osobní známostí s šéfem holdingu Zdeňkem Zemkem st. , ale z dokazování před soudem vyplynulo, že k němu žádný vztah neměla. Nenašel se žádný důkaz o jejím prospěchu z rozhodnutí. Subjektivní stránka domnělého trestného činu nebyla prokázána.

Alena Vitásková byla ve funkci poměrně krátkou dobu a o problému s chomutovskými elektrárnami neměla tušení. V dané situaci si opatřila právní přezkum rozhodnutí Michaely Schneidrové, který vyzněl pro ni příznivě. Když ji ale policie předvolala jako svědkyni k podání vysvětlení a vyšetřovatel jí „off the record“ napovídal, že předmětné elektrárny v den vydání licence nestály, nařídila provedení přezkumu rozhodnutí Michaely Schneidrové, který vedl k jeho zrušení. V obnoveném licenčním řízení ERÚ sice elektrárnám původní licence z 31. prosince 2010 odebral, ale nahradil je novými se stejným datem účinnosti. Ještě dříve jí ale policie také sdělila obvinění. Podezírala ji, že o záměru Michaely Schneidrové věděla a nezabránila mu, nebo k jeho uskutečnění dokonce dala pokyn.

Michaela Schneidrová propásla skvělou příležitost přihlásit se o postavení spolupracující obžalované a „utopit“ svou nadřízenou sdělením, že o jejím rozhodnutí věděla a souhlasila s ním, případně jí dokonce sama přikázala, aby tímto způsobem postupovala. Ale Michaela Schneidrová se za záda své nadřízené neschovala. Tím prokázala pevnost charakteru.

Vrcholem absurdity byl výrok předsedy senátu Aleše Novotného při ústním vyhlášení rozsudku, kdy prohlásil, že sice pro to nemá důkaz, ale přesto si myslí, že mezi paní obžalovanou a její podřízenou došlo před vydáním rozhodnutí k nějaké komunikaci, která správnost postupu Michaely Schneidrové potvrdila, a proto paní obžalované Aleně Vitáskové ukládá trest odnětí svobody v trvání osm a půl roku. Pan soudce se domníval, že bez souhlasu nadřízené by si Michaela Schneidrová nedovolila návrh na povolení obnovy licenčního řízení zamítnout. Neznám žádný jiný případ, kdy by soudce veřejně přiznal, že ukládá vysoký trest bez důkazů. Je to o to horší, že obsáhlé vyšetřování vedlo ke zjištění, že Alena Vitásková neměla z rozhodnutí Michaely Schneidrové žádný prospěch, čili nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu. Jako laik si myslím, že z gramatického výkladu výroku Aleše Novotného vyplývá, že přes veškeré úsilí orgánů činných v trestním řízení Alena Vitásková zůstala v postavení podezřelé a trest jí tedy neměl být uložen.

Pan předseda měl asi 22. února 2016 vůbec špatný den, protože kromě toho tvrdil, že se Alena Vitásková stala předsedkyní ERÚ na základě „nějakého jednání Jany Nečasové, dříve Nagyové“. Z dokazování takový poznatek nevyplývá a ani neodpovídá realitě: jmenování Aleny Vitáskové navrhl předsedovi vlády ministr obchodu a průmyslu a schválila je vláda jako kolektivní orgán jednomyslným hlasováním . Prohlášení pana soudce nelze chápat jinak než jako snahu dehonestovat paní obžalovanou jejím spojením s profanovanou osobou.

To nestačilo: Aleš Novotný se podivoval, proč si z úředníků starého vedení ponechala právě jen Michaelu Schneidrovou, která ve skutečnosti do úřadu přišla později než její nadřízená.

Z obou uvedených detailů jako laik vyvozuji, že rozsudek vydal soudce, který byl vůči Aleně Vitáskové silně podjatý a navíc k vyhodnocení výsledků dokazování přistupoval nedbale.

Absurdní mi připadá i rozhodování o výši trestu. Oběma obžalovaným dámám soud uložil trest odnětí svobody v trvání osm a půl roku, který převyšuje tresty všech obžalovaných, kteří se dle jeho úsudku podíleli na nezákonném postupu při vyžadování licencí. Úřednice, která vadné licence vydala, odešla od soudu s uznáním viny bez navýšení podmíněného trestu z jiného řízení. Ale Michaelu Schneidrovou, která nechtěla její bona fide selhání napravit, odsoudil senát Aleše Novotného ke krutému trestu. Bývalého ředitele licenčního odboru ERÚ, který proti odporu bývalého předsedy ERÚ vyjednal provedení licenčního řízení dne 31. prosince 2010 a s vydávající úřednicí její postup telefonicky konzultoval, senát Aleše Novotného zprostil viny, ačkoli žalobce pro něj žádal 10 let. Odpor proti návrhu na odnětí licencí a tím vyvolanému poškození investorů senát Aleše Novotného zřejmě považuje za daleko horší provinění než samo vydání vadných licencí a kroky, jež k němu vedly. Je-li rozhodnutí o trestu pro Michaelu Schneidrovou pochybné, sotva lze ospravedlnit výši trestu Aleny Vitáskové, v jejímž případě soud přiznal, že o jejím trestném jednání nemá důkazy.

Trapně absurdní je skutečnost, že celá honička za vydáním licence ještě před půlnocí 31. prosince 2010 byla zbytečná: později se ukázalo, že prosté včasné získání licence nezakládá samo o sobě nárok na získání nejvyšší výkupní ceny. Omylu podlehla i policie, která si neopatřila řádný znalecký posudek a jako pomůcku pro stanovení výše škody použila chybné odborné vyjádření.

Ovlivnění licenčního řízení trestným jednáním je nezpochybnitelným důvodem k odebrání licencí. Vrchní soud má tedy v rukou mocný prostředek, jak podpořit rozhodnutí správního soudu o odebrání licencí a vyvolat katastrofické následky pro investory. Ale odebrání licencí elektrárnám, které bezporuchově a bezúrazově dodávají do sítě proud již sedm let, by bylo korunou všech absurdit, jež se v tomto řízení vyskytují.