Tak jsme se dozvěděli, kdo bude pro Facebook v českém prostředí ověřovat pravdivost zpráv. Ano, neváhejte ani minutu – je to projekt Demagog.cz. Máme štěstí, mohlo to být ještě horší. Třeba manipulatori.cz… Facebook chce nepravdivé zprávy mazat nebo alespoň zobrazovat níže ve svém News Feedu, čímž sníží jejich šíření. Nepravdivé zprávy nemá nikdo rád, takže v čem je problém?

Boj s fake news je v zásadě chvályhodný. Po internetu se šíří hovadiny všeho druhu. Rakety ve vlaku někde v Omsku vydávané za rakety mířící z Ostravy na Ukrajinu. Údajné autobusy plné uprchlíků. Romové nemusí platit za léky v lékárnách. Covid-19 zničíte pitím teplé vody. Romové mají větší důchody než bílí atd. atd. Ovšem jednak co s tím (i blbci mají nárok na svobodu slova) a jednak se jako fake news označují i názory – v tom je odborníkem server manipulatori.cz (oproti mnohem střízlivějšímu hoax.cz).

A pak tu máme specifický problém společnosti Demagog.cz, která je projektem, jenž má nestranně zkoumat pravdivost výroků politiků a nyní má pro Facebook hodnotit pravdivost. Jeho problém je v podstatě jakýsi institucionalizovaný autismus. Psal jsem o tom loni, pojďme si to jen krátce připomenout na několika příkladech.

Sekl se o korunu!

Bývalý předseda KDU-ČSL Marek Výborný podle Demagogu lže, když v debatě o dotovaném jízdném řekne: „Proč moje děti, jako poslance, mají jezdit z Heřmanova Městce do Chrudimi za dvě nebo tři koruny?“ Sekl se totiž o korunu – lístek stojí 4 Kč! Což demagog.cz doplnil působivým screenshotem z kalkulátoru jízdného. Inu, nepravda.

Poslanec Marek Benda (ODS) zase řekl: „Nejhorší ústavu mají Spojené státy, akorát jim funguje 200 let se 17 dodatky, a Velká Británie, která nemá žádnou.” Je to prý nepravda – od ratifikace ústavy už totiž uběhlo 231 let, dodatků je 27 a v případě Velké Británie se prý jedná o „typ nekodifikované ústavy“. Ano, tím se skutečně zcela mění smysl Bendova výroku…

Zároveň se ale takový hlídač pravdivosti může dostat do potíží. Jak upozornil Roman Joch, americká ústava byla sepsaná v roce 1787, ratifikovaná o čtyři roky později, ale s podmínkou, že bude okamžitě doplněná Listinou práv. A to se stalo roku 1791 (šlo o 10 dodatků). Takže prvních deset dodatků je vlastně součástí původní ústavy, která pak byla skutečně změněna sedmnáctkrát (přičemž do roku 1992 – tedy nějakých dvě stě let, měla pořád jen těch 17 dodatků). A Spojené království skutečně nemá psanou ústavu, jen zvykovou. Ta spočívá v zákonech, jež lze změnit prostou nadpoloviční většinou (žádná kvalifikovaná supervětšina není potřebná). Tedy o ústavu v klasickém smyslu se skutečně nejedná. No, v tomhle aby se hlídač vyznal…

Třeba to bude demagog.cz dělat jinak, ale zatím mě představa, že tihle autisti s hromadou stážistů budou kontrolovat pravdivost čehokoliv, dost děsí.

Jak to tedy je?

Je to jedno z těžkých témat dneška. Facebook je soukromá společnost, takže by si teoreticky mohla dělat, co chce. Zároveň ale dosáhla ve většině světa v podstatě monopolního postavení. Navíc ani soukromé firmy si nemohou dělat tak úplně, co chtějí. Nemůžete odmítnou obsloužit černocha v restauraci, nepronajmout byt gayovi atd. Nebo to alespoň nesmíte říct natvrdo.

Facebook také neřekne nic natvrdo. Trochu mi to připomíná jeden dokument z Íránu – jedním z jeho poselství bylo, že vlastně můžete žít roky docela v pohodě, ale zároveň nikdy nevíte, kdy to skončí, protože pravidla jsou nejasná a co děláte deset let (třeba tancujete rumbu), vás může jedenáctý rok dostat za mříže.

I na Facebooku se z vás najednou – ani nevíte jak – stane orwellovská „neosoba“, která nikdy nebyla a z minuty na minutu přišla o své kontakty, vzpomínky, fotografie a netuší proč a za co. Asi se to neděje těm, kdo sdílí jen fotky zvířátek, ale pokud sdílíte vášeň pro politiku, tak asi znáte ve svém okolí už někoho, kdo „ban“ dostal. Ukázkovou v tomto ohledu byla kauza kontroverzního britského antiislamistického ranaře Tommyho Robinsona, který byl ze všech zloduchů světa vybrán k tomu, aby se za pouhé uvedení jeho jména (a to v jakékoliv souvislosti) z Facebooku vyhazovalo.

Kdo ohlídá hlídače?

Proč to Facebook dělá? Jeho moc je obrovská, přitom nepodléhá takřka žádným regulacím a platí jen směšné daně. Facebook se proto snaží o vnitřní regulační mechanismy, aby trochu vyrazil hůl z ruky svým odpůrcům. Zároveň to dává smysl, vzpomeňme na to, jak se tisíce mladých muslimů po celém světě radikalizovaly právě díky sociálním sítím. Jenže je to úděl vpravdě sysifovský, protože jde o miliony a miliony statusů denně. Takže nastupují roboti, nastupuje nahlašování ostatními účastníky (čehož se hojně využívá v internetových kulturních válkách) a nakonec nastupují živí hlídači – ověřovači. Jenže je tu starý známý problém: kdo ohlídá hlídače?

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.