Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
K trilogii "Vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov" bych dodal to, co jsem tam nenašel.
1) Česká politická reprezentace podvedla Slováky a nerealizovala společný stát Čechů a Slováků, jak bylo původně dohodnuto za účasti M.R. Štefánika
2) Slováci dvakrát Čechům namydlili schody , poprvé za Hitlera , podruhé po listopadu ́89 , kdy rozhodli o zániku společného státu.
Je to škoda, kdyby se plnilo slíbené, mohl dodnes společný stát Slováků a Čechů existovat.
Ad 1: Ano. Ad 2: Slováci měli 14. 3. 1939 na vybranou: pohlcení Maďarskem nebo Slovenský štát. Nerohodli o zániku Československa po roce 1989. Praha jen neakceptovala jejich konfederační představy a způsob přerozdělení peněz ze státní pokladny.
Jedna oprava: Znárodnění průmyslu neprosadili komunisti, ale sociální demokraté a to už před únorem. Komunisti měli jiné starosti. Vím to, protože můj otec v sociální demokracii bojoval proti pravicovému vedení, které znárodnění zpomalovalo. Vyhrál, ale stálo to nervy. Kuriózní na tom je, že se můj otec oženil do cukrovarnické rodiny a 24 let v cukrovaru pracoval.
Radikální znárodnění v roce 1945, přesahující komunistické návrhy, prosadil V. Majer patřící k pravici ČSSD. Komunisté neprotestovali.
Jistě, ale neznárodnilo se všechno najednou. V roce 1945 to bylo jen znárodnění bank a klíčových průmyslových podniků. Chtěl jsem v článku opravit dvě věci: že to nebyli a komunisti a že to bylo před únorem.
Pozoruhodné bylo, že rozsah znárodnění v roce 1945 navržený Majerem byl mnohem radikálnější než komunistický.
Jak jsem říkal, komunisti měli jiné starosti. Znárodnění nebylo pro ně důležité. No a Majer si zřejmě myslel, že takhle už by to mohlo stačit.
Chtělo by to taky něco o tom, jak slovenská předválečná vláda ve spolupráci s gestapem z Vídně připravovali vyhlášení Slovenského štátu, jakmile Hitler obsadí zbytek českých zemí.Což se taky stalo.
Nepřipravovala. Tiso před odjezdem do Berlína musel slíbit, že nerozhodne o ničem bez Slovenskej rady (parlamentu), což přesně dodržel.
A co vznik demokracie?
Připomenu z historie, že už jako prezident ČSSR, Gustáv Husák kdysi trefně sdělil, že "českoslovenští občané by chtěli socialisticky pracovat a kapitalisticky žít".
Tuto vodu s ohněm se ale nakonec nepodařilo spojit. Nejsme Čína. Takže v roce 1989 zde následovalo velké politické překabátění, doprovázené velmi nízkým stupněm ekonomicko-organizační inovace. Napodoboval se totiž jen okolní kapitalismus a nebyl už vůbec čas na zákonné rozdělení státu Československa, tj. dle občanského referenda. Přesto se zde stále mylně traduje, že s příchodem změn po listopadu 1989, přišla k nám i demokracie.
A která demokracie by se vám líbila? Třeba Swis made?
Uznávám sám, že jsou lepší demokracie než u nás, tady je to bitva stran a hnutí a na občana si vzpomenou tehdy, když se schyluje k volbám. Třeba tady v Brně, dal jsem si práci přečíst program všech kandidujících stran a bylo to, jako by pocházel od jednoho a téhož autora, jen semtam něco bylo jinak. Volit podle programu nešlo, tak jsem volil podle sympatie
L. Písařík je ... . Nemohu to napsat, abych nepobouřil automatizovaného cenzora na Neviditelném psovi.
Jestliže jsem od tzv. Sametové revoluce 1989 dehonestován kdekoliv v Česku, měla by na mých preferencích snad opravdu záviset kvalita české demokracie? Jak na něco takového mohl L. Písařík vůbec přijít?
Všimněte se prosím britské demokracie. Tam se ctilo rozhodnutí občanů o Brexitu, přestože tak rozhodla většina národa jen o jedno a půl procenta!
Béla Tuka odsouzený cs-soudem k trestu smrti byl popraven jako ochrnutý stařec po mozkové mrtvici sedě na invalidním vozíku. Byl uškrcen. Fuj!
Pán Krystlík, ďakujem za spoluprácu.
Niektoré vami spomínané detaily som nepoznal. Napríklad, ten o vzťahu medzi Benešom a Čatlošom. Pozrel som si vás na wikipédii a pochopil som prečo. Dovolím si dať do vašej pozornosti knihy:
Úkrop Pavel: Slováci v Stutthofe...
Imrich Karvaš: Moje pamäti
Olah Ľubo: Guvernér Karvaš
A tiež video:
https://rakuskekulturneforum.sk/dr-hugo-portisch-spomienky-na-detstvo-v-bratislave-v-rokoch-1930-a-1940/
Ak to náhodou poznáte, prosím, nechcel som vás uraziť.
Vážený pane Bratinko, děkuji za tipy - ani jednu publikaci jsem nečetl. S Hugem Portischem jsem viděl desítky věcí, ale tuto ne. V cz-Wiki jsou o mně často smyšlenky, které neopravuji . nepotřebuji, aby veřejnost měla přesnější informace. Máte výhodu, že cz-sk-vztahy nejsou tak palčivé jako česko-německé. Dopište mi, prosím, na tkrystlik@yahoo.de.
Pane Krystlíku, na Wikipedii je informací o vás velmi málo, takže smyšlenky žádné, takže ani není, co byste mohl opravovat. Jsou tam ovšem odkazy na různé věcné kritiky různých historiků, kteří konstatují vaše historické neznalosti a hrubé zkreslování historických faktů. Namátkou: https://armada.vojenstvi.cz/aktuality/nazory/jak-se-tvori-myty.htm
A kde berete jistotu, pane Šíre, že Šrámek píše pravdu? Plány nástupu cs-vojks se nedochovaly, takže se dodnes neví, zda měl být preferován ústup na Slovensko nebo kruhová obrana Čech. Ostatní, co pan Šrámek píše, jsou polopravdy. Stejně se má s ostatními kritika historiků uvedených ve cz-Wiki.
Jedno oko nezůstane suché. Hitlera za stejných okolností by vám bylo také takhle líto? Tuka byl válečný zločinec, fašista, maďarský agent (v r. 1929 dostal 15 let za špionáž), posléze i nacistický agent, organizátor deportací Židů.
Když SNP, tak také i toto. Beneš, Sergěj Ingr, ministr obrany československé londýnské vlády, a František Moravec od 4. 8. 1944 věděli, že se na Slovensku připravuje povstání, které organizuje slovenský ministr obrany Ferdinand Čatloš. Místo toho, aby jednali se spojeneckými štáby o podpoře povstání, udal Beneš Čatloše slovenskému prezidentu Jozefu Tisovi, že Čatloš s ním (Benešem) chce navázat styky. Beneš nenáviděl Čatloše za to, že odmítl přijmout jeho program pro Slovensko zveřejněný ve vládním londýnském prohlášení 30. 6. 1943. Neměl také jistotu, zda jeho a londýnskou vládu slovenští povstalci, tudíž SNR (Slovenská národná rada) uznají za svrchovaného držitele státní moci, a obával se, že povstání by posílilo postavení Slováků v poválečném státě. Beneše zajímala jen jeho vlastní moc a postavení v poválečném Československu, nikoliv odboj nebo povstání. Generál Čatloš ve svém memorandu nabídl SSSR, že ve vhodný okamžik nechá otevřít v Karpatech průchody pro Rudou armádu a slovenské vojenské velení uskuteční státní převrat s tím, že moc zůstane v rukou slovenské vojenské diktatury. Cílem bylo zachránit existenci slovenského státu i po skončení války. 26. 8. 1944 došlo k převratu v Ružomberoku, kde převzali moc armáda a partyzáni, následkem čehož slovenská vláda ztratila nad městem a okolím kontrolu. Tamější okresní náčelník přikázal zničit všechny symboly neodpovídající duchu ČSR a nařídil vyvěsit československé vlajky. 27. 8. 1944 zastavil v Martině mezinárodní rychlík s německou vojenskou misí z Bukurešti, vracející se po svržení rumunské vlády do Německa. Sovětský velitel partyzánů Pjotr A. Veličko žádal po veliteli martinské posádky jejich likvidaci. Členové vojenské mise byli tedy slovenskými vojáky odvedeni z vlaku do kasáren a druhý den ráno bylo všech 24 osob včetně tří žen zastřeleno. Se svolením Tisa z 28. 8. vkročil Wehrmacht následující den, 29. 8. na Slovensko. SNP vypuklo naprosto nekoordinovaně.
Zatímco Beneš byl prezidentem mezinárodně uznaného Československa, Čatloš byl ministrem obrany Slovenského štátu, který byl hitlerovským satelitem. Čatloš poslal slovenskou armádu do války proti Polsku a později na východní frontu. V roce 1944 se rozhodl přeběhnout ke spojencům s představou, že na Slovensku vyhlásí vojenskou diktaturu. Když se mu situace vymkla z rukou a vypuklo povstání, spolupracoval s wehrmachtem při odzbrojování slovenských vojenských jednotek. Podobné plány měl i Gustáv Husák (spolupracoval s Šaňo Machem), jen místo vojenské diktatury chtěl diktaturu proletariátu a připojení Slovenska k Sovětskému svazu.