Jednotlivé podtřídy bibloidů se zase zuřivě mlátí po hlavách. Ruští ježíšisté v epickém boji s ďáblem všemocným hubí ježíšisty na Ukrajině, naposledy ho v sobotu ráno lokalizovali v poštovním depu u Charkivu a bombardováním vyrušili i čtrnáct ďáblem posedlých zaměstnaců pošty. Mojžíšovci s mohamedány se tlučou v pásmu Gaza a okolí, mohamedáni bez slitování sejmuli a zajali hromadu civilistů, no a mojžíšovci, kteří velmi chytře nechali západní hranice země bez dozoru, jsou celkem oprávněně vzteky celí bez sebe a bombardují všechno, co se hýbe i nehýbe. V zápalu té pilné destrukční činnosti začali kosit i ježíšisty schované v nejstarším pravoslavném kostele v Gaze, jenž se po výbuchu na nebohé ježíšisty sesypal a pokryl je neprodyšnou vrstvou kvádrů rozdrcených stěn a stropů, mojžíšovci tak obrazně řečeno dostali dvě mouchy jednou ranou. No dobrá, je to všechno záležitost bibloidů, jako pohan jsem zatím ještě naštěstí mimo hru, ale stejně je to únavné, jak všichni tři rukou nerozdílnou úporně škodí lidské civilizaci. Si říkám, jestli ten jejich společný Bůh biblický neměl toho otce Abraháma, z jehož dvou synů všichni bibloidi a ty jejich náboženské systémy pocházejí, raději vykastrovat a udělat z něho operního pěvce, nebo ho nasoukat do obřího prezervativu a tak.

Lidé jsou prostě nepoučitelní a pořád se mezi sebou musí sekat a mlátit jak zběsilí. Raději se vrátím do historie k mým pohanským předkům, i když i tam to vlastně bylo skoro to samé, jen všechno ono lidské utrpení se stalo již dávno, tak trochu se na to již zapomnělo a hlavně není vidět ve všech masmédiích on-line. V září roku padesát čtyři před velkou katastrofou (začátek kalendáře a letopočtu ježíšistů), došlo v Galia Celtica ke tragické události. Armáda římského císaře Césara po dlouhém obléhání opidia Alesie porazila konfederaci galských kmenů, přesněji řečeno, vzdal se keltský král Vercingetorix, no a tím začal pád keltské Galie.

Vercingetorix stojící v čele jednoho z galských kmenů byl dlouho spojencem římského Imperia a Julia Césara, nicméně se proti němu postavil a podařilo se mu sjednotit Galii k boji za svobodu proti Římanům. Nejdříve se pokoušel porazit Bóje v Galii (keltský kmen sahající až do střední a východní Evropy), kteří byli spojenci Říma, což se mu díky obratné diplomacii Cesara nepodařilo. Oba dva vojevůdci pak měli sérii válečných úspěchů i neúspěchů, až došlo k porážce Římanů v bitvě u Gergovie. Římské legie ustoupily a jelikož si Vercingetorix myslel, že se stahují zpět do Říma, pokusil se je rozdrtit úplně a zaútočil na ně, což mu nevyšlo. Keltové se pak stáhli a opevnili v opidiu Alesie, které římské legie obklíčily a začalo dlouhé obléhání. Vercingetorix se několikrát zkoušel prorazit obležení, pomáhali mu i další galské kmeny z druhé strany, ale Římanům se pokaždé podařilo udržet obléhání a zůstat na místě. Nakonec se Vercingetorix Cesarovi vzdal a byl odvezen do zajetí, o pár let později byl v Římě popraven.

Dobytím keltské Galie, dalo by se říci, se zvolna začal hroutit můj pohanský svět. Ježíšismus, jenž se objevil o několik desítek let později, se během dalších staletí stal státním náboženstvím Římského impéria a zároveň jedním z faktorů konce tohoto obrovského evropsko-africko-asijského nadstátního a mnoho národnostního celku, jenž byl nedostižným vzorem pozdější Svaté říše římské. Imperia pohanského, jehož základem byly klasické konzervativní atributy jako například skutečnost, že císař byl ztělesněním Boha na zemi a nejvyšším představitelem kultu.

Vercingetorix jako sjednotitel Galie je již mnoho věků mytickou postavou francouzské historie. Je dáván coby představitel lidu a staré Galie do protikladu ke královské linii Franků a šlechtě stejného germánského původu. Velkou sedmimetrovou sochu na místě bývalé Alesie mu nechal postavit i Napoleon III. Na podstavci se skví nápis: „Sjednocená Galie tvořící jeden národ oživený stejným duchem se může postavit celému vesmíru.“ Jeho odkazu jsem věnoval trochu patetický ( ono to k tomu patří ) a keltsky patriotický song „Vercingetorix – Battle of Alesia“: