HISTORIE: Vánoce, Vánoce, přicházejí
Vědci si od středověku kladou v této souvislosti řady otázek: Kdo byli tito tři králové, odkud přišli, o jakou hvězdu šlo a kdy se skutečně Ježíš narodil a kdo evangelia sepsal.
Protože údajné tři krály vedla do Judeje hvězda, odborníci se dnes domnívají, že nešlo o krále, ale o mudrce, tedy mágy, kteří na královských dvorech měli výsadní postavení, protože byli astrologové a uměli číst různá znamení a z nich předpovídat budoucnost. Na východě je lidé ctili téměř jako krále. Podle Matoušova evangelia šli tito mudrci nejprve za králem Herodem a toho se neptali, zda se narodil nový král, to dle svých předpovědí či výpočtů věděli, ale předpokládali, že současný král o tom bude vědět, a chtěli od něj znát místo, kde se nachází. Místo toho ale ke svému úžasu zjistili, že krále Heroda překvapili, že on ani jeho dvořané o králi ani o hvězdě, která je tam dovedla, nic nevědí, zároveň ale pochopili, že Herodes si jejich slova vykládá jinak: věřil totiž, že se nejedná o obyčejného krále, ale o Mesiáše, který má Židům pomoci vymanit se z područí Heroda dosazeného Římem. Protože Mesiáš se měl dle proroctví narodit v linii krále Davida, která pocházela z Betléma, poslal král Herodes mudrce právě tam. Podle Matouše tam Ježíše skutečně našli, a proto se hvězdě přezdívá betlémská. Nicméně mudrci pochopili, že nový král představuje pro Heroda ohrožení a jeho prosbu, aby mu sdělili, jestli ho našli, nevyslyšeli, o dítěti mu nic neřekli.
Kolik mágů bylo, nikdo neví a nejsou o tom záznamy, stejně jako neznáme ani jejich jména. Nikdo ani neví, ze které země přišli. Nejspíš z Mezopotámie či Babylonie. Podle nejstaršího zobrazení mágů z asi třetího století našeho letopočtu mají na hlavě měkké špičaté frygické čapky, což by odpovídalo, že přišli skutečně z východu.
Zdá se, že ani onou hvězdou, která mudrce vedla, nemohla být kometa, protože před dvěma tisíciletími kometa byla považována za znamení smrti a válek, nikoliv za znamení zrození králů. Od doby Johannese Keplera, tedy od začátku 17. století, se vědci domnívají, že šlo spíše o novu či supernovu.
Podobně se samozřejmě neví, kterého dne se Ježíš narodil. Pro určení data je zřejmě nejdůležitější to, že Caesar určil 25. prosinec jako den zimního slunovratu a zároveň tentýž den Římané slavívali narozeniny Neporazitelného slunce a nebeského boha Mirthy. Datum dle biblistů bylo tedy zvoleno někdy kolem roku 354 našeho letopočtu nejspíš proto, že křesťané chtěli dát oblíbeným pohanským svátkům nový křesťanský význam.
I okolo roku Ježíšova narození panují nejrůznější pochybnosti. Vzhledem k tomu, že se zdá být zřejmé, že se musel narodit ještě za života Heroda, který zemřel ve čtvrtém roce před naším letopočtem koncem března nebo začátkem dubna, což jsou dva roky poté, co se dle astronomů objevila 17. dubna 6. roku před naším letopočtem betlémská hvězda, tedy nova. Podle tohoto údaje a různých jiných indícií se proto dnes vědci domnívají, že se Ježíš nejspíše narodil v 6. roce před naším letopočtem, a to v dubnu.
Pokud by tyto výpočty byly správné, bylo by mu třicet tři nebo třicet čtyři let v době, kdy začal kázat, to jest v patnáctém roce vlády císaře Tiberia, což zase souhlasí s textem v evangeliu podle Lukáše. A když byl ukřižován v letech 30 až 33 našeho letopočtu, bylo mu něco mezi třiceti pěti až třiceti osmi lety, což zase odpovídá tomu, co jest napsáno v bibli.
Datem narození Ježíše se křesťanství oddělilo od judaismu a Ježíšovým následovníkům se začalo říkat křesťané. Po Ježíšově ukřižování začali jeho učedníci kázat, že byl Kristem, tedy Mesiášem. Avšak konverze učedníků narazila u Židů, kteří v tomto učení viděli ohrožení základů judaismu. Spory vyvrcholily tím, že ti, kteří nesouhlasili s novými principy víry, ukamenovali Ježíšova učedníka Štěpána. Po tomto incidentu nastalo pronásledování křesťanských Židů, kteří se shromáždili v Antiochii, to znamená v dnešní Sýrii. Biblisté se proto domnívají, že právě tam byly sepsány i příběhy o Ježíšově narození. Nejspíš Matoušovo evangelium sepsal řecky mluvící židovský křesťan a Lukášovo evangelium jakýsi vzdělaný lékař, který ovládal dobře řečtinu.
Přesné odpovědi na shora vyjmenované otázky dodnes neznáme, ale jedno můžeme říci s jistotou: Biblické příběhy nejsou mýty, ale s velkou pravděpodobností mají reálný základ. Jediné, co se nepotvrdilo, je vyvraždění neviňátek, a proto se považuje za mýtus. Flavius totiž zaznamenal Herodovy skutky do velkých podrobností a o tomto odporném činu se nikde nezmiňuje.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
Autor je novinář a spisovatel
