Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak vážení jen jako ukázka jak si vlastenecky lžeme do vlastní kapsy. Příslušná matrika Židlochovic z roku 2856 s narozením prince je psana německy, je nadepsána nikoli "Židlochovice" ale Groß Seelowitz a narození prince je zaznamenáno jako "Friedrich"

Na celém civilizovaném světě platí pravidlo že křestní jméno zaznamenaná v matrikách platí a nelze jednoduše překládat do jakéhokoli jazyka.

...z roku 1856 ..... oprava

Čo bolo, to bolo, terazky sme po 34 létech jen pitomá kolonie.

A předtím ne?

Pane, ukázal jste svůj pohled na to CO BYLO. Důležitější je však to, CO BUDE. Ten, kdo nezná minulost ..............atd. Neznám však případ, že by se někdo poučil. Spíše jsou dnes v kurzu lepiči děr. Ti druzí musí teprve přijít a čím dříve,tím lépe.

Rozjebáním RU, jsme odměněni EU.

Milí vlastenci, jak to tedy bylo s úředním jazykem v Československu po 1918? Opravdu nevím, ptám se.

Mám třeba prvorepublikový atlas a v něm stojí, že je psán jazykem československým.

Autor zapomíná, že na jaře 1918 podniklo Německo zprvu značně úspěšnou ofensivu a Dohoda měla na mále.

Autor si z nás dělá legraci nebo úmyslně zamlčuje podstatná fakta. Problémem totiž nebyl omezený generál Franz Conrad von Hötzendorf, ale Bedřich Rakousko-Těšínský, arcivévoda rakouský, armádní generální inspektor, vrchní velitel a později zástupce vrchního velitele armády Rakouska-Uherska. Z této funkce byl odvolán až v roce 1917. Byl hlavou válečné strany, zaváděl vojenskou diktaturu a připravoval jak odstranění demokratických prvků vlády, tak práv národnostních menšin. Pro nás je zajímavý zejména tím, že k němu směřovaly plány "našich milých krajanů" na likvidaci Českého království, odtržení pohraničí a germanizaci zbývajícího českomoravského prostoru. Tím o dvacet let předběhli soukmenovce Hitlera.

Jsou-li Židlochovice, kde se Bedřich narodil, místo na Moravě, kousek na jih od Brna, je celá věc dost pikantní.

Podle dnešního vnímání národní příslušnosti, byl Bedřich větší Čech než byl Masaryk (byl blíže Praze), možná než i Fr. Palacký. Proto se na něj naši milí krajané asi obraceli. Zajímavé. Nepamatuji se, že by TGM o něm někdy psal.

Tenhle článek vytýká Marianu Kechlibarovi, že jeho úvahy, co by se stalo v případě vítězství centrálních mocností, jsou spekulace, ale sám předkládá vývody ještě spekulativnější a ještě méně přesvědčivé.

Teze o tom, že by se zhoršilo postavení slovanských národů R.-U. při případném vítězství centrálních mocností se opírala o jasné tendence posledních předválečných let. Prezentoval ji hlavně Masaryk. A o co se měl v roce 1914? O amnestii 1917? Měl podpořit rakouský režim s tím, že ono to nebude tak zlé? Ústupnost rakouského režimu spočívala už na těch neúspěších i na tom, že se nedalo přehlédnout, že Rakousko nemá ve válce loajalitu všech svých národů. Masaryk měl také ten argument, že prohraje-li Rakousko, pak se postavení Čechů a Slováků rovněž zhorší, protože jim to bude dáváno za vinu. Řekl bych, že zhoršení postavení etnických menšin v Německu 20. a 30. let (nejvíce Židů, ale i Poláků nebo Lužických Srbů) mu dává za pravdu. Jak by asi Francie či Británie zasahovala do vnitřních záležitostí Rakouska-Uherska, kdyby R.-U. a Německo měly na rozdíl od těchto dvou států územní zisky? A co je to za plichtu?

oprava: A o co se měl v roce 1914 opřít?

Možná je to trochu off topic, ale Rakousko-Uhersko zcela jistě nebylo standardně fungující demokracie. Možná v Rakousku, ale v Uhersku zcela jistě ne.

50 let - od Rakousko-Uherského vyrovnání v roce 1868 až do roku 1918 byla jediným úředním jazykem maďarština. A nejen to, maďarština byla také jediným jazykem na všech stupních škol. 2 generace občanů Uhorska (Slováků, ale také Rumunů, Chorvatů) se nemohly vzdělávat ve svém jazyce, ač před rokem 1868 to bylo zcela standardní.

Nelze se tedy divit, že státy kolem Maďarska (samozřejmě kromě Rakouska) mají k Maďarům velice opatrný vztah. Těch 50 let se nedá nazvat jinak než kulturní genocida. Právě proto po vzniku Československé republiky více jak 90 % zaměstnanců státní správy včetně soudců nebo učitelů odmítlo složit slib nové republice. A právě proto na Slovensku takřka veškerou státní zprávu museli zabezpečit a řídit Češi. Bohužel Slováci se o 20 let později mnohým Čechům odvděčili tím, že je ze Slovenska vyhnali. Ale to je již jiný příběh.

Tolik má krátká poznámka.

Přesně tak. Babička mého kamaráda ještě zažila, že ve škole dostávaly děti rákoskou, pokud se o přestávce (!) mezi sebou bavily slovensky.