HISTORIE: Smutné jaro 1940
Útok Němců na západní Evropu (na Francii 10.5.) ukončil „podivnou válku vsedě“, která začala po napadení Polska. Naše teta vzpomínala, jak brněnští Němci řvali (její výraz) nadšením, když padla Paříž. Připomeňme si ale také slova doktora od SS ve filmu Tmavomodrý svět: „Bylo těžké nebýt hrdý.“ Češi byli snad jediní, kdo si přál válku, jen ta mohla změnit naši zoufalou situaci. Zlo však triumfovalo, beznaděj musela být obrovská a byla to jen předehra k mnohem větší hrůze.
Jestli můžeme hledat nějakou podobnost s dneškem, bude to asi otázka, proč se v parlamentní demokracii tehdy i dnes dostávají do vedení společnosti lidé, kteří toho nejsou hodni? „Mám před sebou samé nuly,“ měl prý říct Hitler v Mnichově. Evropě se tehdy nechtělo počítat s nejhorším, zkušenost z první války byla strašná a všichni v sobě živili naději, že snad vůdce nepůjde do krajnosti, přece dostal, co chtěl.
Generálové se prý vždycky připravují na minulou válku, což neplatilo pro ty německé. Francouzské překvapilo nasazení tanků, při kterém se hroutily jejich zastaralé plány. Britští se cítili za Kanálem v bezpečí a také podcenili zbrojení, naštěstí kromě stíhaček, které je zachránily v letecké bitvě o Anglii. Armáda Británie byla spíš koloniální vojsko bez těžkých zbraní, tu trochu, co měli, nechali u Dunkergue a stáli hrozbě invaze téměř s holýma rukama. Tedy kromě loďstva. V Africe začali hnát Rommela, teprve až dostali z USA 300 tanků Shermann, (měly děla 75mm srovnatelná s německými) místo těch svých 40mm špuntovek. Ve vzpomínkách palubních střelců můžete číst, jak ze svých kulometů ráže 7,62 mohli účinně střílet, až když se němečtí stíhači přiblížili na 400 metrů, zatímco ti do nich šili už ze 600 metrů, protože měli ráži 12,5 mm. Draze platili spojenečtí vojáci za krátkozrakost svých stratégů.
Něco na odlehčení: Je docela možné, že svět „zachránila“ ta třikrát rozvedená Američanka Simpsonová, do které se zamiloval a v roce 1936 odstoupil král Edward VIII. Ten prý byl obdivovatel nacistického pořádku a asi by nejmenoval Churchilla premiérem, jak to udělal jeho nástupce Jiří, ale spíš by podporoval usmiřovače. Nebudeme generálové po bitvě, je to jen k zamyšlení, jaké náhody mohou ovlivnit běh světa.
Asi nikdy neskončí diskuze, jestli a jak se dalo válce zabránit. Evropské země včetně velmocí se chovaly jako králík hypnotizovaný hadem, neschopné se domluvit na účinném odporu. Trochu spekulujme : Milion jugoslávských dobrovolníků se přihlásilo v roce 1938 na pomoc ČSR a jen pro polovinu z nich byly k dispozici pušky. Bylo by to však dalších 25 divizí a Hitler by asi ucukl. Je otázka, na jak dlouho. Byl prý naštvaný, že ho Mnichov připravil o vojenský triumf (no jo, kaprál!), a před tažením na Polsko se nechal slyšet, že teď už snad žádný ksindl nepřijde s vyjednáváním. Beneš nebyl Masaryk, ale zase znal zákulisí a tušil, že Paříž a Londýn nehnou prstem. Nacistickou propagandu ČSR podcenila, nechala bez odezvy a Evropa měla za viníka krize nás. Zda by generálové fýrera odstranili při naší rozhodné obraně, se můžeme jen dohadovat.
Nelze se nezmínit o přepisovačích dějin, kteří Čechy označují za zbabělce, kteří zklamali.
Pravda, s bílou fanglí se mohlo chvíli počkat, ale nikdo kromě zmíněných Jihoslovanů nebyl ochotný se přidat. Naši tátové nebyli zbabělí, byli připravení bojovat i umírat, obklíčeni ze tří stran a proti mnohonásobné přesile. Když nám to vyčítají Poláci, kteří se rvali i v beznadějné situaci, budeme mlčet, i když si myslíme, že nedoceňují všechny okolnosti. Jenže oni nejvíc mudrují potomci těch, co chytračili, nebo dokonce pohrobci agresora či jeho vazalů!
Jaksi jim chybí stejný metr. Nikdo nevyčítá Švédům, že si hýčkali neutralitu a celou válku dodávali železnou rudu Němcům. Stačilo zatopit doly a německé zbrojovky by se do roka zastavily. Švýcarské banky praly nacistům valuty i za zubní zlato z Osvětimi a ti za ně kupovali suroviny.i zbraně. Vazalové se přidali k agresorovi v naději na kořist a teprve dnes se za to někteří omlouvají. Ctihodní činitelé Bank of England nepochopitelně v létě 1939 převedli tuny u nich uloženého československého zlata do Švýcar na konto Němců, kteří si na ně činili nárok, protože byli „správci“ Protektorátu. Tyto kšefty stály mnoho životů. Nenajdete stát, jehož vedení by se v té době nedopouštělo chyb, o zločincích škoda slov.
Aby toho nebylo dost, toho nešťastného jara bolševická NKVD zavraždila víc jak dvacet tisíc polských důstojníků a v těchto dnech prožíváme s Poláky smutek nad ztrátou národní elity při leteckém neštěstí. Jako by se soudruh Stalin mstil z pekla, neboť jinde být nemůže, za to, že jeho zločiny a lži vyšly na světlo.
Poučením z toho všeho musí být, že ustupovat zlu se nevyplácí nikdy. Evropa je naštěstí jinde, zapomínat se ale nesmí, miliony spojeneckých vojáků ani obětí si to nezaslouží.
.
