Se zájmem jsem si pročetl oba příspěvky na NP, a to jak pana Bohumila Doležala, tak pana Václava Vlka st. na téma údajných zločinů na německém obyvatelstvu v Sudetech těsně po skončení II. světové války (Nenávist až za hrob, resp Zločinci dle Bohumila Doležala). Jde o popravu několika Sudetských Němců v Novém Boru. Protože jsem novoborským rodákem a bydlím stále nedaleko Nového Boru, mám poměrně živý kontakt s borskými reáliemi. Navíc, v Novém Boru bydlí má maminka a ta se i přes svůj pokročilý věk o dění ve městě velmi zajímá.

Právě ona mne před několika lety upozornila na aktivitu jistého Tichého, který začal na Novoborsku „přepisovat dějiny“. Z popravy německých občanů krátce po skončení války v Evropě udělal zločin, který měla tehdy československá armáda spáchat na nevinných lidech. Spor o tento případ se skutečně dostal až na jednání novoborského zastupitelstva, které tehdy přijalo usnesení o tom, že se na památku zastřelených německých obyvatel Nového Boru postaví památník. Poté se objevily zcela opačné informace dodnes žijících svědků té doby. Těch se chopili aktivisté, kteří se naopak zasazují o to, aby se žádné památníky německým obětem nestavěly, protože alespoň někteří z nich byli aktivní nacisté.

Po několika letech se nakonec rozhodla novoborská radnice na podzim roku 2009 uspořádat jakousi monotematickou konferenci k těmto událostem. Vyšel i sborník z této konference, který jsem měl možnost pročíst. Ten v podstatě nic nového nepřinesl. Jedná se stále o spor menšiny, která události krátce po skončení války popisuje jako svévolný akt msty na nevinných obětech, zatímco většina zastává názor, že se jednalo o sice nešťastné události, nicméně v mezích platnosti tehdejšího stanného práva na území přičleněném po Mnichovské dohodě k německé „Třetí říší“.

Domnívám se, že v této záležitosti hraje dosti podstatnou roli možná finanční podpora, která je lidem popisujícím tehdejší události jako pomstu na nevinných Němcích, poskytována. Ostatně nedávno proběhla médii informace, že protitemelínské hnutí v Česku, v němž dominují tak zvané Jihočeské matky, obdrželo finanční prostředky od rakouských spolků téhož zaměření. V Německu tak lidé jako Tichý mohou nalézt spojence a případné podporovatele.

Osobně se při hodnocení těchto i jiných, podobných událostí té doby, stavím spíše na stranu Václava Vlka st. Československý stát mezi dvěma světovými válkami byl ostrůvkem demokracie v tehdejším středoevropském prostoru. Nacistická okupace a později vítězství bolševika přerušilo přirozený společenský vývoj. Zatímco v západní Evropě proběhlo usmíření Německa a Francie (které je dodnes základní osou hýbající EU), v Československu svobodný vývoj ustal a s ním i řešení společenských problémů, které navodila porážka Německa a odsun Němců z Československa a Polska. Vše bylo deformováno optikou komunistů, všichni Němci byli nacisté a zločinci. Po roce 1948 došlo po vzniku NDR k jistému posunu. „Hodní Němci“ žili v NDR a „zlí Němci“ v Západním Německu.

Po více než šedesáti letech tak hledáme pravdivou odpověď na to, co se tehdy v československém pohraničí při odsunu Němců a před ním dělo. Že v oněch dnech, týdnech a měsících často propukala odplata a msta, se zdá být dnes nesporné. Nicméně, byly to kruté zkušenosti s předcházející německou okupací a terorem, které ji provázel. Je tak nepochybné, že bez okupace a teroru z dob „Třetí říše“ by nebylo ani poválečného odsunu a zločinů, které byly při odsunu spáchány. Vítězství komunistů po roce 1948 a následující období bolševické totality pak umrtvily procesy, které by události při odsunu Němců objasnily a vyšetřily. Doufejme, že v nejbližší budoucnosti zůstane Evropa odolná vůči revanšismu nacistickému i komunistickému. Je příznačné pro tuto dobu u nás, že se zejména z hlediska návratu komunistů k moci chováme dětinsky až hloupě. Jak jinak si vysvětlit, že plná polovina českých voličů hlasuje ve volbách pro těsně kolaborující komunisty a socialisty.