Namísto filmové pohádky

Někdy před rokem 1995 jsem se svými kolegy připravoval nevelkou publikaci „Tetín historický a speleologický“ pro výročí naší jeskyňářské skupiny, psal jsem historickou pasáž o naší obci. Zde jsem v materiálech narazil na jméno Zdeněk Kothera. Padl jako letec 124. perutě RAF „Baroda“ při svém prvním operačním letu do Evropy a má dnes na rodném domě v naší obci pamětní desku.

Jak se dostal do Anglie? V létě roku 1939 překročil hranice u Šumbarku do polského záboru, stihl odchod do Francie a stal se letcem francouzské válečné kampaně. Pro nemoc ho poslali na léčení do Oranu do Alžíru a Francouzi mu pro infekční chorobu nedovolili evakuaci do Anglie. A tak se nakonec ocitl v přístavním městě Casablanca. Aby se uživil, hrál v jedné přístavní hospodě v baru jako houslový virtuos v barové kapele. Na piano ho doprovázel budoucí parašutista výsadku „Glucinium“ Lepařík. Další z Čechoslováků zde pracoval jako číšník.

Když si vydělali větší obnos peněz, pronajali si rybářský člun a deset Čechoslováků se na něm chystalo utéct do Gibraltaru. Při naloďování zatkla jednoho z účastníků vichystická policie, dostal dvacet let za dezerci z legie. Zbytek byl odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti.

Po dvoudenní plavbě na bouřlivém moři ve člunu o výtlaku 20 tun se odbojáři dostali do Gibraltaru, odtud do Anglie. Po výcviku pak Zdeněk Kothera krátce nato spadl do kanálu La Manche, jeho tělo moře vyplavilo na holandský ostrov Texel, kde má hrob na hřbitově Den Burg.

A ti ostatní? Lepaříka zabili Němci v Terezíně. Ten, který dostal dvacet let za dezerci, obléhal Dunkirk smrt ho dostihla až po návratu do vlasti - na šibenici v roce 1950. Další z desítky u Dunkirku padl.

Detaily čtenáři mohou najít v knihách historika českého letectva, pana J. Rajlicha „Na nebi sladké Francie“ a „Na nebi hrdého Albionu“.

Jen mi vrtá hlavou, jestli už francouzská justice ten trest smrti zrušila, nebo platí ještě ten okupační?

Autor je průvodce Sdružení sv. Ludmily a člen jeskyňářské skupiny na Tetíně