Když jsem na jaře roku 2017 napsal článek o nesmyslné změně času, na jednom serveru mi ho neuveřejnili z důvodu, že prý je ze tří čtvrtin opakováním dávno známých faktů a že zbytek také nepřináší nic nového.

Já jsem argumentoval tím, že nám rok co rok pořád stejně mění čas sem tam a já tu hloupost pořád stejně kritizuji. Na tom že není co nového vymyslet.

Ale loni na podzim jsem si to v článku Teď máme ten správný čas, ale nepřijdeme o něj zase na jaře? vynahradil.

A dostavivší se pocit uspokojení z toho, jak jsem to těm „znásilňovačům“ času natřel, zavinil, že jsem na nevyhnutelné pokračování tohoto politováníhodného „časoposuvného“ seriálu málem zapomněl. Respektive jsem žil v domnění, že posunovači času „udeří“ až poslední týden v březnu.

Ale realita mě z mého omylu vyvedla.

Posunuli čas už minulou neděli v noci a to s takovou razancí, že tomu neodolal ani můj mobilní telefon a hrubému násilí se už v noci podrobil. Ale ostatní hodiny a hodinky vzdorovaly až do rána a posunuly se až při použití síly.

A tak píšu krátkou glosu až dnes. Především proto, abychom na tento nesmysl, na toto násilí páchané na lidech, jejichž biorytmus je v souladu s normálním, tedy astronomickým časem, nezapomněli.

V našich zeměpisných šířkách bylo pofiderní úsporné opatření v podobě letního času poprvé zavedeno v roce 1916, experimentovalo se s ním i za protektorátu. Ale ani pováleční „demokratičtí“ politici a později i komunisté se pokušení otravovat změnami času život normálním lidem neubránili. A nakonec nesmyslné střídání času „pojistily“ orgány EU.

A tak se dnes řídíme Nařízením vlády č. 363/2016 Sb., o zavedení letního času, které vychází ze zákona č. 54/1946 Sb., o letním čase, a které zapracovává příslušné předpisy Evropské unie.

Snahy o zrušení střídání času sice existují, ale vzhledem k neuvěřitelné „eurounijní“ byrokracii je jejich úspěch proti „časomanipulátorům“ zatím v nedohlednu.