aneb Má to ještě cenu?

V neděli 2. července procházel Prahou sokolský průvod - 15 tisíc lidí. Po šesti letech. 150. výročí národní tradice.

ČT odvysílala hodinu z toho (ač snad měla původně vysílat jednou tolik až do 12 hod), pak nějaké upoutávky a pokračovala cyklistikou…Viděli jsme tedy sokoly "z Toronta" a pak z Čech. Opomenuta zůstala celá Morava.

Je to přitom podstatná část cvičenců sletu , která se třískala do Prahy nacpanými vlaky, týden bude spát na karimatkách po školních třídách a tělocvičnách a namáhát se na prašných stadionech. Proč věnuje svou dovolenou i své úspory ne na Chorvatsko, ale na demonstraci národní hrdosti a sounáležitosti, to málokdo dnes chápe.

Ať komentátoři říkají cokoliv, z čísel je patrno, že těchto lidí je méně než posledně.

Hodnoty, za které cvičí, jsou už přes všechny řeči o hrdinství Čechů za válek passé, což naze vzkazuje i přístup ČT. Praha už je zcela nezvratně orientovaná na "Narodil se Santa Claus, klaní se mu Mikymaus". Řečeno v jednom blogu – proč se vůbec plnoštíhlá žena pokouší o holubičku? Hloupé. Cyklistika je více in. Pochod sokolů je něco mezi historizujícím šermem a Prague Love Parade.

Stovky maminek z Moravy, které doufaly, že zahlédnou alespoń z dálky prapor župy, pod nímž pochodují jejich děti, si mohly u televize oči vykoukat. Marně.

Tento trend můžeme sledovat ve většině celostátních médií (s čestnou výjimkou Českého rozhlasu 2 s velmi osvícenými redaktory). Když se nepodaří předpověď počasí v Čechách, jsou o tom relace a omluvy meteorologů. Na Moravě tento stav nastává téměř denně – všichni si zvykli. Je ucpaná tranzitní trasa z Polska, Ostravy do Vídně? Můžete telefonovat na Zelenou vlnu, jak chcete - místopis Moravy jim nic neříká. Město Přerov mezi dálnicemi zůstává týdny neprůjezdné a neprodyšné až k hranicím, humanitární krize. Zelená vlna celou tu dobu vesele hlásí desetiminutová zpoždění na Strakonicku. Na Ministerstvu dopravy jsou na tom bohužel stejně – a hodně, hodně daleko. Bližší koleno než pata, že? Co bychom vlastně ještě chtěli?

Současná krize je krize hodnot, to beze sporu.

Jestliže po nějaké národní sounáležitosti neštěkne už ani pes - což je jen trapně zastíraná skutečnost -, pak je otázka, co ještě dělá Morava v tomto svazku, kde je snaživým a dokonale ignorovaným partnerem se směšnými zastaralými názory o věrnosti. Přitom je na čase, aby se věnovala sama sobě.

Přerov