Dnes se výjimečně pustím na velmi tenký led zdravotnictví a očkování: Předkládám návrh na částečné urovnání sporu mezi příznivci a odpůrci vakcinace, který by spočíval ve výrazné liberalizaci zdravotnictví včetně zdravotních pojišťoven, mezi kterými by bylo možné si vybrat. Podmínkou funkčnosti by však byla určitá spoluúčast pacientů na hospitalizaci, alespoň ve výši 1,5násobku nákladů na stravu.

Vtip by byl v tom, že by každá pojišťovna mohla zavést výši spoluúčasti na základě prokazatelné snahy zbytečně nevyužívat zdravotní služby, a to pomocí bonusů zmenšujících spoluúčast pacientů. Mezi bonusy by pochopitelně měla patřit vakcinace; očkovaný člověk by pak měl případnou spoluúčast hospitalizace výrazně nižší než neočkovaný. Výjimkou by snad mohly být vybrané povinné vakcinace, vůči kterým až takový masivní odpor jako proti covidovému očkování (zatím) není.

Víme, že existuje velké množství občanů, kteří věří tomu, že vakcinace, nyní tedy hlavně proti covidu, je neúčinná či dokonce škodlivá; třeba by se pak našla pojišťovna, která by to zohlednila, zaměřila by se na tuto skupinu a očkování jako bonus neuznávala. A podle toho, jak by prosperovala, by nastavila i výši pojistného a hospitalizační spoluúčast. Pravda by se postupně zjevila v ekonomických ukazatelích; pokud by vakcinace byla neúčinná nebo dokonce škodlivá, tak by taková pojišťovna měla dlouhodobě prosperovat lépe za stejné nebo i nižší spoluúčasti pacientů než ta, která by poskytovala bonusy očkovaným.

Teoreticky by měli být všichni spokojeni a namísto demonstrací, těžce prosazovaného povinného očkování, výhrůžek zdravotníkům a jiných nepěkných věcí by si každý mohl vybrat, přičemž by se tímto i odrazila svoboda rozhodování v příslušné (finanční) odpovědnosti za vlastní zdraví. Zatím mám bohužel silný dojem, že převažuje svoboda a „právo na ...“ (často zaměňované za „nárok na ...“) nad zmíněnou zodpovědností, kterou si navíc představuje každý trochu jinak.

Samozřejmě má tento navržený systém slabiny, protože takto profilované zdravotní pojišťovny zde nemáme a zřejmě dlouho mít nebudeme. Předpoklad, že by prosperita pojišťoven odrážela (mj.) výhodnost očkování, by navíc platil pouze za předpokladu přibližně stejné věkové struktury klientů pojišťoven, což lze jen těžko zajistit bez dalších byrokratických zásahů.

Navíc víme, jak dopadl první pokus o spoluúčast pacientů na zdravotní péči. Levicově populistická sociální demokracie v čele se „sociálně uvědomělým“ doktorem Rathem si zrušení poplatků vzala jako téma a začala tím vyhrávat volby, takže tento idealistický (a zřejmě utopický) návrh nebo jeho obdoba bohužel dojde uplatnění až někdy ve velmi vzdálené budoucnosti, pokud vůbec.

Převzato z blogu se svolením autora