Třeba já. Rozhovor, za který byl J. Klimeš postaven na pranýř [ZDE], jsem si prostřednictvím iVysílání České televize poslechl dvakrát. A nechápu důvod té hysterie.

Host se ve studiu pořadu „90´ČT24“ (28. února 2024) vyjadřoval k tématu (v podstatě adopce dětí HS dvojicemi na pozadí ten den odsouhlaseného [ZDE] návrhu novely Občanského zákoníku týkajícího se uzavírání stejnopohlavních partnerství) v souladu se svou odborností a předkládal v rámci (snad stále ještě platící) svobody slova svůj pohled na danou problematiku. Tak jako v případě ostatních hostů toho večera, můžeme i v případě dr. Klimeše s něčím souhlasit, s něčím nesouhlasit, ale není fér některá jeho vyjádření účelově nafukovat, neboť účastníci svobodné debaty ve svobodné společnosti musí „unést“ i názor lišící se od „povinně“ mainstreamového.

Já bych se jako demokrat také mohl urazit nad slovy v pořadu přítomného novináře Filipa Titlbacha z Deníku N, který se o novele přijaté demokratickou většinou v dolní komoře demokratického státu vyjádřil jako o „paskvilu“. Neurazil jsem se, vzal jsem na vědomí postoj jednoho žurnalisty – a nemyslím si, že je zapotřebí mu kvůli tomu vyhrožovat ve stylu „dehonestoval kompromis složitě dojednaný v demokratické sněmovně a jeho chování pro příště zohledníme“ (rozuměj: víckrát ho už v ČT neuvidíte), jak se stalo J. Klimešovi (viz vyjádření mluvčí ČT Venduly Krejčové [ZDE]).

On ani ten dotaz na sexuální partnerky moderátorky Nikoly Reindlové nebyl tak hrůzostrašný a nemístný, jak se z mediálního obrazu může jevit. Dr. Klimeš se nejprve zeptal, jestli může být impertinentní a teprve poté, když moderátorka neřekla ne (“Povídejte“), položil onu otázku, která ale neměla za cíl negentlemansky vyzvídat pikantnosti z jejího soukromí, nýbrž šlo o jakýsi oslí můstek k tomu, co host řekl vzápětí. Že podle jeho vědomostí jsou homosexuálové víc promiskuitní než heterosexuálové. Jestli má nebo nemá pravdu je námět pro odbornou debatu, otázka je, zda-li to lze přesně zjistit. Ale to je jiná věc. Podstatné je, že v případě onoho „pomocného“ dotazu určeného moderátorce se udělal z komára velbloud.

Mít dnes na LGBTQ+ komunitu jiný názor než veskrze pozitivní znamená přímou cestu na společenský pranýř. Je to v podstatě podobné, jako kdyby chtěl někdo ve studiu pohovořit ne pouze pochvalně o elektromobilech a zeptal se moderátora, jestli vlastní tento druh vozidla. Také by z toho byla pseudoaféra?

A pokud jde o to - jde o obecnou úvahu -, že by děti měly být dávány v rámci náhradní péče do takového prostředí, v němž budou v další fází života s vysokou pravděpodobností žít, pak nemohu než s dr. Klimešem souhlasit. Hypotetický příklad. Kdybychom s manželkou odešli z tohoto světa a zanechali dejme tomu jednoroční dítě a odkudsi z nadoblačných výši sledovali, že ho adoptuje homosexuální dvojice, považoval bych to za morální zločin. Podobně v případě, že by naše dítě bylo adoptováno rodinou aktivně praktikující islámskou víru.

A teď můžete postavit na pranýř i mě.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.