Je až neuvěřitelné, kolik nevole vzbudilo zvolení tří členů Rady České televize. Je až s podivem, že tři víceméně známé osobnosti mediálního prostoru (ekonomka Hana Lipovská, moderátor Luboš Xaver Veselý a novinář Pavel Matocha), které doplnily radu ČT, mohou způsobit v řadách těch …..áskařů, ….árníků, ….íčkářů (pro jednoduchost je označme souhrnným názvem „samozvaní nositelé jediné správné, té jejich pravdy“) tolik obav o „nezávislost“ tohoto pozoruhodného média. 

Asi „nejodvážněji“ se vyjádřil, ostatně jako skoro vždy, Tomáš Halík. Podle něj režiséři této volby zneužili situaci, v níž platí omezení velkých veřejných demonstrací, protože tento krok směrem k autoritativním režimům by jistě právem takové demonstrace vyvolal. Zejména ho znepokojuje volba Hany Lipovské, bývalé stážistky Institutu Václava Klause. „Stydím se za to, že tuto osobu pomohly do rady dosadit jisté církevní kruhy,“ píše Halík doslova (zde).

A z čeho že mají lidé „zděšení“ volbou ekonomky Lipovské největší strach? Snad z toho, že by se chtěla podívat tomuto finančně nenasytnému veřejnoprávně-státnímu molochu (viz např. organizační schéma ČT) nejen na účetní závěrku, ale např. i na začerněné smlouvy a „veřejnoprávní účelnost“ jejich předmětu, zveřejnit platy jednotlivých protagonistů „gardových“ redakcí, které spadají pod Ředitelství zpravodajství, mohl by se jí třeba zdát plat generálního ředitele i s ročními odměnami „přes čáru“.

Určitý „neklid“ je znát i na vyjádření generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, podle něhož se „část poslanců netají tím, že jí vyhovuje stav, kdy se tlak na Českou televizi a její nezávislost stupňuje, k čemuž má možná směřovat i personální obměna Rady ČT“.

Až následující týdny a měsíce ukážou, kam se bude „veřejnoprávnost“ naší, tedy České televize ubírat. Zda se třem novým členům její rady podaří prosadit racionalitu a zdravý rozum a Českou televizi „umravnit“ jak po stránce obsahové, tak i po stránce finanční, nebo svedou marný boj s tímto „veřejnoprávním molochem“ s mnohamiliardovým rozpočtem.

Snaha nových radních bude o to obtížnější, neboť prakticky „přistupují do rozjetého rychlíku“, jehož vlakvedoucí, strojvedoucí, průvodčí, mnozí VIP cestující, ale i někteří výpravčí si myslí, že tenhle vlak nikde nestaví. Stávající osazenstvo ČT zvýhodňuje i precedens z přelomu let 2000 a 2001. Tehdy po řádném zvolení nového generálního ředitele Radou ČT se část redaktorů zpravodajství proti němu vzbouřila a s podporou některých politiků prakticky ovládla Českou televizi. A nikdo z kompetentních představitelů státu tehdy nenašel odvahu k vydání příkazu URNA (Útvar rychlého nasazení), aby na Kavčích horách vymohl dodržování zákonnosti.

Obávám se, že by se tato situace mohla opakovat.