V médiích stále někde čtu nebo poslouchám, jak náš národ někdo rozděluje. Prý se jedná hlavně o politiky. Ti pak následně slibují, že budou národ jenom sjednocovat, že budou pracovat pro všechny. Rozděluje nás prezident Zeman, rozděluje nás bývalý předseda vlády Babiš? Rozděluje nás nošení roušek, názory na jaderné elektrárny, názory na fungování EU, volby, bohatství, fandovství pro některý sportovní klub atd. atd.?

Nikoliv, pravda je někde úplně jinde. Rozděluje nás totiž netolerance k názorům druhých.

Přitom tolerance je jeden z předpokladů demokracie. Když vyhraje ve volbách jiná strana než ta moje, tak to musím respektovat a smířit se s tím. Příště třeba vyhraje moje strana a jistě bych nebyl rád, aby ji někdo potom zpochybňoval, když bude vládnout. Demokracii máme u nás opět již přes třicet let. Je to zřejmě málo na to, abychom se stali demokraty. Již T.G. Masaryk si stěžoval: Tak demokracii u nás máme, ještě tak nějaké ty demokraty!

Dovolím si ještě zdůraznit, že zde píši o toleranci k názorům, nikoliv toleranci k činům. Zvláště pak k těm, které porušují Ústavu, zákony, vyhlášky atd. naší země. Ty musí platit pro každého, kdo je v ČR.

Osobně jsem zažil, podobně jako několik mých známých, to, že se po posledních prezidentských volbách se mnou dvě známé (jedna z Prahy) prakticky rozešly, protože jsem volil jinak než ony. To je tolerance, což?

Kolika sporům, hádkám a nevraživostem by se předešlo tolerancí k názorům druhých! Ono totiž že má někdo jiný názor, neznamená, že je hlupák. Znamená to ale, že žil v jiné společnosti, četl jiné knihy, chodil na jiné divadelní hry a filmy, měl jiné kamarády, byl jinak vychováván atd. Kdybychom byli na jeho místě, tak bychom měli pravděpodobně podobné názory jako on. Podobné je to i s náboženstvím a s filozofií. Když žijeme tam, kde některé náboženství nebo filozofie převládá, tak je pravděpodobné, že je přijmeme za vlastní.

Mimo to je také možné, že názory se mohou změnit. Jenom hlupák zůstává na svých špatných názorech.

Jak ovšem vychovávat lidi k demokracii a k názorové toleranci?

Kde jinde než v rodině a ve škole! V různých sportovních a kulturních kroužcích. Mohla by se angažovat i vláda. Možná některé neziskové organizace. Kdybych byl mladší, tak bych se o to pokusil také.

Trochu jsem alespoň (v zájmu tolerance) upravil slavné Havlovo heslo na:

Ať pravda a tolerance zvítězí nad lží a nenávistí!

Autor je praktický sociolog, nestraník, Senior roku atd.