O nedobrém stavu našich dálnic bylo napsáno již mnohé a i letošní okurkovou sezonu vyplňují, vedle zpráv o jednání o důvěře vládě (mnohdy přerůstajícího až do tragikomického „sněmovního kabaretu“), zprávy o zpoždění při rekonstrukcích a opravách dálnic.

Našinec, který se v dnešní neutěšené bezpečnostní situaci v Evropě a v duchu pořekadla „všude dobře, doma nejlépe“ rozhodne strávit dovolenou cestováním automobilem po „vlastech českých“, brzy ze svého nadšení vystřízliví.

Nedávno jsme se při cestě z Krušných hor rozhodli, že opustíme silnice nižších tříd a pro návrat domů využijeme i naši dálniční síť. A tak jsme v Žatci, který jsme i kvůli nedobře značené objížďce objeli dvakrát, zakoupili desetidenní dálniční známku. Mimochodem dražší než např. v Rakousku.

Problémy ale začaly ještě před vyjetím. Žádná z našich tří píšících propisek na vyplnění registrační (státní poznávací) značky nestačila. A tak jsou na známce, kromě šmouh od propisky, jen vyryté znaky. Další komplikace nastaly v okamžiku, kdy jsem se pokusil známku odlepit od papíru, abych ji mohl nalepit na předepsané místo na předním skle. Nutno poznamenat, že např. opět v Rakousku, kde se „SPZ“ nevyplňuje, zabere celý úkon instalace známky sotva minutu.

To nejhorší z celé dovolené, tedy jízda po českých dálnicích, však mělo teprve přijít. Jako by se na nich celá léta nic nedělalo a teď se to najednou musí ztrhat.

Naše „trápení“ vyvrcholilo cestou z Prahy do Českých Budějovic ve chvíli, kdy jsme se rozhodli pokračovat po D1 na Brno a udělat si „malou zajížďku“ do Českého Šternberka. Příslušný dálniční sjezd byl uzavřen.

A tak při hledání možných azimutů našich budoucích cest přihlédneme i k tomu, abychom „placeného útrpného cestování“ po našich tzv. dálnicích museli využívat co nejméně a šetřili naše nervy, čas a peníze.