Oběd si kupuji cestou z nákupu, abych nemusel do nákupního centra dvakrát. Že nemám doma vychlazené pivo, tentokrát zjišťuji až po návratu. Kdybych to věděl, mohl jsem si koupit pivo z chlaďáku. Ale nekoupil, protože jsem nevěděl. Je to samozřejmě tím, že jsem včera nakupovat nebyl, a nebyl jsem proto, že se mi nechtělo do respirátoru. Od doby, co tuhle povinnost zavedli, nechodím na nákupy každý den. Výsledkem je, že teď nemám vychlazené pivo. 

Obědvám a přitom se smiřuji s teplým. Jak to říkali nedávno v rádiu: Každý musí přinést covidu nějakou tu oběť! Během jídla kontroluji paragon. Zaujme mě položka ´STB 9,90 Kč´. Vida, koupil jsem si STB a ani o tom nevím. Nějaká levná STB. Myslel jsem, že už neexistuje! Potom mi to ale vrtá hlavou, vezmu tašku s nákupem a zevrubně ji prohlížím. Co by to mohlo být? Přijdu na to až s použitím vylučovací metody: Je to to pivo! Pivo je totiž značky Starobrno!

Po obědě se natáhnu. Podám si knížku a chvíli si v ní čtu. Knížka stála 289 Kč, přitom nemá záložku! Jinak to ovšem není špatné čtení. Jmenuje se to Lanovka nad Landekem; hlavní hrdina si dává chladit pivo do jezírka. Dělal bych to taky tak, ale nemám jezírko. Na chvíli usnu. Po chvilce odpoledního klidu se vypravim na procházku. Chodívám stejně jako mnoho dalších obyvatel sídliště směrem k Řeporyjím. 

Asi uprostřed cesty mě překvapí mýtina, která tu ještě nedávno nebyla. Na stromě v sousedním lesíku visí papír formátu A4, co z dálky vypadá jako dopis. Když přijdu blíž, ukáže se, že je to dopis. Pocházím z Moravy a tam, když chceme někomu poslat dopis, strčím ho do obálky, odneseme na poštu a pošleme adresátovi. Tady jsem v hlavním městě, není tedy divu, že je všechno jiné. Dopisy tady posílají tak, že je odnesou do lesa, kde je připínáčky přišpendlí na strom. (Mám neurčitý pocit, že jsem něco podobného viděl ve Večerníčku s Rumcajsem.) A když ještě jednou napíšu, že to bylo cestou do Řeporyjí, měl by čtenář vědět už i to, kdo je odesílatelem. 

Adresátem je karlovarská firma Raven Estates. Z celostránkového dopisu vyjímám: “MČ Praha – Řeporyje respektuje soukromé vlastnictví a jeho nakládání s ním coby nezadatelné právo každého vlastníka. Rovněž si uvědomuje, že ´vymýcení náletových dřevin´ z pozemku KN 1366/19 v katastru MČ bylo povoleno úřady. Sděluji Vám, že bezohledný způsob provedení byl svou formou pro nás lidský nepřijatelný.“ Dopis končí slovy: „Mám pověst všehoschopného psychopata. Ujišťuji Vás, že to pocítíte.“ 

Cestou zpátky přemýšlím nad dopisem. Není mi jasné, jaký je rozdíl mezi mýtinou vytvořenou bezohledným způsobem a ohleduplně. Právo vlastníka na nakládání se svým soukromým majetkem pan starosta nezpochybňuje. Co se mu tedy nelíbí? Mám za to, že o politiky s pověstí všehoschopných psychopatů v ČR není nouze. Co tu velmi chybí, jsou politici důvěryhodní a kompetentní. Možná by pan starosta měl změnit image!
Doma si dám další STB, už vychlazené.