15.11.2019 | Svátek má Leopold


FEJETON: Vyšší princip mravní

8.4.2015

princip

Název článku jsem převzal z čs. filmu z roku 1960, kdy za heydrichiády byli popraveni studenti, kteří jen tak z bujnosti přemalovali fotku Heydricha v novinách. Třídní učitel (Fr. Smolík), zvaný „Vyšší princip“, se jich zastal a prohlásil, že vražda na tyranu není zločin. Přezdívku získal proto, že jim často říkával: „Studenti, vyšší princip mravnosti, který si musíte osvojit, vám prostě nedovolí počínání tak podle, jako je opisování od sousedů.“

Mravnost, to je to, co nám chybí. Dříve totiž, kdy mezi našimi občany ještě byla většina věřících, kteří se se střídavými úspěchy snažili žít podle desatera přikázání, a protože Pán Bůh vidí všechno, bylo i jejich chování pod určitou vyšší cenzurou. K tomu se přidružila cenzura státní, takže věřící i ateisté měli po dobu dlouhých čtyřiceti let strach hlavně z estébáků a bolševických soudů. To ovlivňovalo a částečně i nahrazovalo vlastní přirozenou morálku rozlišovat, co je dobré a co je špatné. Dobré je to, co nikdo nevidí, Bůh není a policie se to nedozví, a tak vzniklo mravně zvrácené heslo: „Kdo nekrade - okrádá svoji rodinu!“

Po sametové revoluci i tento strašák odpadl a lidé chápali demokracii jako svobodu ve všem, tedy i ve sprosťačení, podvodech a kradení, tedy hlavně v tom, co bylo dosud zakázáno. Fakt, že ve svobodné společnosti existuje nějaká morálka, která musí nutně působit jako autocenzura chování sebe samotného, tak s tím si skoro nikdo hlavu nelámal. Když k tomu navíc přibyl internet, který dovoluje anonymitu a umožňuje i každému deviantovi házet své exkrementy ve jménu svobody na každého, kdo se mu znelíbí, tím byl osud mravniho principu definitivně zpečetěn. Jakákoliv autocenzura prostě přestala existovat.

To jsou ty důvody, proč jsme zde na blogu stále svědky nesmyslného handrkování mezi zastánci absolutní svobody slova bez jakýchkoliv omezení a obhájci svobody slova, která je ovšem samotným autorem kontrolována tak, aby odpovídala mravním principům slušné lidské splečnosti. Abych to nějak doprovodil konkrétním příkladem, vybírám jeden z těch ještě „nejmírnějších“:

Morální zbabělec ve skafandru anonymity, Eulálie z Demínky, si dovolí napsat o jiném člověku, jehož nezná, právě proto, že ho chrání ten skafandr, tuto podlou větu: „...Héééérečka Lída V. se už neobjeví, nedávno chcípla..!“ (4.2.2015, 22:36:59).

Co se to děje v duši tohoto individua? Jak ho může něco takového napadnout a navíc zveřejnit? Je to podle mne absolutní vrchol nenávisti člověka k člověku, nemrav, který v této naší zemi bohužel tak zdomácněl...

Převzato z Toms.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.