19.9.2019 | Svátek má Zita


FEJETON: VŘSR

13.11.2007

Moje představa o měření času je následující. Když se hodiny oproti dennímu sluníčku opožďují, je třeba je popostrčit. A naopak. Také když se kalendář opožďuje oproti ročnímu sluníčku, je potřeba jej rovněž popostrčit. To se také kdysi stalo. Skoro v celém světě, kde měli kalendář, ne však v Rusku, předchůdci Sovětského svazu, předchůdci Ruska.

Když tedy někdo přijel do Ruska v listopadu, překročením hranice náhle omládl o několik dnů, protože byl rázem v říjnu. Nazvěme toto časové zpoždění relativita.

I další skutečnost nás upozorní, že s časem to u našich bývalých východních sousedů nebylo jednoduché. Vzpomeňme si, že v té zemi kdysi zítra bylo už včera. Znamená to, že očekávali událost, která už proběhla. Musí nás hned napadnout, čeho se dočkali? Fantastické! Mužici a Lenin dokázali, kromě jiného, změnit jedním heslem kardinální zákon lidského poznání.

Díky této časové nespojitosti stojím s dětmi na chodníku u benzinové pumpy a očekáváme průvod. Já, školní děti, v listopadu slavíme říjen. Ne tak lecjaký. Velký, převeliký, rudý s nádechem i přiblblosti. Které písničky z bohatého repertoáru internacionál a rudých námořníků nám zahrají dnes?

Kolega Rohovský je tu také. Děti, když už sem musí jít, si vynucují právě toto místo. Dokonce se na to těší. Mají k tomu důvod. Ve vozovce, kde za chvíli průvod půjde, je díra. Už několik let. Děti se těší na zábavu, kterou jim poskytnou procházející vyholení a navonění soudruzi, když půjdou okolo. Zábava se opakuje každým rokem. Do díry skoro vždycky někdo z nich řachne. Vždycky několik soudruhů na ní zavangluje. Rudá svatozář se jim trochu tak posune na stranu.

Je nám už zima. Letos obzvlášť. Brežněv letos dýchnul mimořádně mrazivě. Kolega Rohovký vysvětluje ochotně dětem. "Když se nachladíte vy, tak nanejvýš zůstanete několik dnů doma a ještě budete rádi, že nemusíte do školy. Ale představte si, kdy by se nachladili soudruzi. Kdo by nás vedl k lepším zítřkům. Na nich je největší odpovědnost. Ti musí své zdraví bedlivě střežit. Jsou předvoj, jsou tedy něco více než vy. Než z OV odejdou, musí se řádně posilnit, aby vydrželi tu zimu. ... Tu kořalku, jak říkáš, kterou si teď dávají, bych jim nechal normálně fasovat a nezáviděl bych jim ji. Ani druhou světovou válku by bez ní Rusi nevyhráli."

Všem přítomným už modraly nosy a soudruzi ne a ne se od poutat od paláce OV, od pohoštění. Kolega líčil ostatním v barvách recepci na počest mumifikovaného Lenina: "Dávají si do nosu, dnes mimořádně dlouho," říkal. Hospody ve městě musely být zavřeny. Asi proto, aby nějaký opilec nezneuctil opilým a prochlastaným hlasem sladkou melodii onoho svátku. Nebo proto, aby, kdyby se někdo z pracujících rozhodoval mezi hospodou a Velkým říjnem, si zvolil Říjen. Děti si čaj nedaly. Ani nemohly. Mrzly dále. Už se zdálo, že se nám rozběhnou do pološera.

Lemy kolem cesty však náhle ožily. Zdálo se, že už jdou. Bude trochu zábavy u díry a budeme moci konečně jít domů. Avšak jaké překvapení. Místo průvodu vjel na trasu na svém upraveném bicyklu Izrael. Jel kus před průvodem a k triumfálnímu vjezdu mu hrála spojená naše a sovětská vojenská kapela. Jeho promaštěný, špinavý a otrhaný hubertus mu vlál stejně jako rudé transparenty blížícího se průvodu.

Izrael byl starý Žid, který prožil německý koncentrák. Vlastně hrdina. Proto se choval mnohdy nepřirozeně. V komunistech viděl pokračovatele fašistů. Nepodrobil se jim. Nikdy. Živil se pouze sběrem starého papíru. Odmítal důchod proto, že se nenechá ponižovat a skla oken si začernil barvou. Když se ho ptali, k čemu to, odpověděl: "Nechci vidět na ty ku … komunistické.“

Bicykl měl vyzdobený a vybavený zvláštním způsobem. Převody měl upravené tak, že když jel, vypadal jako poskakující koza. Byl vybaven několika zpětnými zrcátky a doplňky jako kravský zvonec. V zádi kola měl nápis "Izrael CD, Cizí Diplomat, Předjížděj opatrně." Izrael jezdil zásadně v roztrhaném hubertusu a ve špinavých kalhotech. Jeho zjev byl veskrze nevábný. Když mu proto, aby nehanobil socialistickou vlast, sebrali kolo, rozhodl se, že bude protestovat. Zabydlel se v topném kanále parovodu před OV KSČ. Než odkryl poklop onoho kanálu, když chtěl sestoupit ke spánku vedle teplých potrubí, vždy se směrem k OV KSČ třikrát uklonil. A sestoupil. Jeho počínání už sledovalo mnoho lidí. Jeho počínání hrozilo tím, že některá televizní společnost ze zahraničí je zaznamená. To by bylo ještě horší. Proto dostal kolo zpět. Soudruzi to ale měli u něho schované. Vybrali si to právě dnes. Několik desítek metrů před průvodem, kde se vzal, tu se vzal, objevil se Izrael. Špinavý a otrhaný jel před průvodem vyšňořených papalášů. Před vlajkoslávou. Šlapal a šlapal a hudba mu hrála Pochod padlých revolucionářů. V čele průvodu vlál i Izraelův špinavý hubertus. Když tak hopsal a poskakoval na tom strašném, rezavém a pokřiveném bicyklu, začaly jej povzbuzovat davy dětí. Veškerá pozornost byla zaměřena na něj. Chodníky ožily. Ne Lenin, ale Izrael. Děti skandovaly, ne však soudruhům ale Židovi. Děti sledovaly jen a jen Izraele. Průvod zůstával ve stínu až do doby, kdy policajti donutili Izraele vyjet mimo trasu. Děti skandovaly "Izrael, Izrael" a průvod se blížil. Hrozilo to průšvihem.

Toho však nebylo dosti. První, kdo v nastražené díře ve vozovce zavangloval byl okupační Rus, který nesl věnec. Jeho parádní a nabubřelý krok byl sice i na rovné vozovce poznačený vodkou, a tak se není co divit, že díru s věncem vybral jen tak tak. Děti se chechtaly. Potom přišla na řadu soudružka ze svazu žen. Ta si, když hledala při došlapu pevnou zem, zvrtla kotník. Dva soudruzi ji zvedli a podpírali. Děti skandovaly: "Nevadí, nevadí!" Nakonec si díru vyzkoušel i tajemník. Také tam měl sebou seknout. Průvod přešel.

Nálada na chodníku při oslavě VŘSR byla jak na fotbalovém stadionu, když mužstvo vyhrává. Školní mládež se Velkým říjnem doslova bavila. Bylo to opět, co jsem při těchto oslavách zažil takovou radost a nefalšované veselí.

I když žádný pracující nebyl v dohledu, napsaly na druhý den noviny: "Všichni naši pracující našeho města důstojně oslavili největší svátek lidstva."

Pro cyklus Jedno sto způsobů, kterak buzerovati třídního učitele zaznamenal skutečnou událost








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.