Milý Georgi,

píšu z Farmy. Prasata už se zase přemnožila a znovu se derou k moci. Podzim je za dveřmi, a tak pořád jen ryjou. Jak se u vás říká, začala “pig season”. Narazit se na ně dá opravdu všude. Nejhorší je jeden Divočák. Domácí fakt není, ani srozumitelně chrochtat jako ostatní nedokáže a dostal se k nám bůhví odkud.

Prý přijel až z Afriky a je tak útočný a agresívní, žeby mohl klidně patřit mezi ty bradavičnaté. Nevím, ale určitě toho dokáže využít. Prostě: všude byl, všechno viděl. všemu rozumí a všechno dokáže nejlíp. Jak se objevil, hned prohlásil, že se farma musí změnit. Kdo čekal, že něco ukáže, šeredně se zmýlil.

Stačilo mu přepsat jediné písmeno: -a- na -i-. Takže z Farmy máme teď Firmu - a je to. Ale jemu to stačilo, aby se prodral do vedení. Sice se brzy projevilo, že nejlepší je, když se do ničeho radši neplete. Ovšem pohodlí v chlívku se mu tak zalíbilo, že se tam chce pochopitelně udržet. A kvůli tomu je ochotný se spojit s kýmkoli. Naposledy se dal dohromady s kočkami.

Určitě Tě nepřekvapí, že se hned postavil do čela toho Bratrstva jejich pracky. Ostatně má k tomu zcela očividně vrozené vlohy i všechny předpoklady. Na první pohled: 3 v 1. Myslím tím otce zakladatele, jak se dnes říká. Prostě: Dlouhé bidlo, Štětináč a teď už i ufňukaný Bohouš najednou. A mezi nimi si jen vybírá, koho zrovna potřebuje nejvíc.

Ano, nastaly nám těžké časy. Kůň se na dvůr pořád ještě nevrátil a co hůř, stejně jako on začala mizet i drůbež, Prořídla tak, že dnes už chybí celá hejna, i když žádná liška ani kuna se tu už dlouho neobjevila. Nejspíš uhynuly, ale Divočák s nimi stále straší. Ke svým hrozbám využívá i vlky, které také nikdo neviděl ani nepamatuji. On přesto nabízí každému ochranu až do roztrhání těla. U toho cení ty svoje tesáky a na dvoře mu to stačí. Pořád tu najde dostačující většinu, která mu žere z ruky, cokoliv jí hodí. Něco mi říká, že lepší to nebude. Naopak, mohlo být ještě hůř, a proto Ti dnes píšu.

Asi se divíš, proč zrovna já - takovej starej Vůl. Ale nikdo mě nenapadá. Nejlepší by byl někdo ze zdejších hafanů. Vždyť víš, jak byli chytří. Ale celá smečka se dávno rozprchla. Hned jak se ten nejmoudřejší z nich - Pes, co býval vůdcem v jejich spřežení. Ale ten se vydal hledat ztracené slepice a kohouty, kachny i kačery. Z pracovní povinnosti, říkal. Jen o husách nemluvil, asi mu nechyběly. Nejspíš kvůli Husákovi, ale to není divu. Bez toho jeho štěbetání, syčení a štípání se každý obejde.

Od té doby o něm nikdo ani neslyšel. A mně došlo, že už jsem zbyl na tom našem dvoře sám. Na zapřažení do potahu i na psaní. A jak se mi to tak všechno honilo hlavou, vzpomněl jsem si na vyprávění o svých příbuzných, co padli. Ne na jatkách, ale hrdinně a se slávou, tj. v aréně. Proto jsem se tady ve chlévě rozhodnul být jako oni. Mám nejvyšší čas. Ne, že bych měl nějak vysoko do žlabu. Chci prostě do boje. Abys rozuměl, nemusím se bít. Stačí mi bít jen na poplach. U toho poslouchat nějaký dobrý big beat a každou přestávku v muzice využít k opakovanému volání na tísňovou linku 112.

V tom čísle je ukrytý zcela určitý význam. Vlastně se snažím i tomhle směru Tě napodobit. Ty jsi kdysi obrátil 48 na 84, já nyní - 21 na 12. A protože jsme o 100 let dál, tak jsem přidal stovku a vyšlo mi: 112. Chápeš? To číslo samo o sobě už volá: POMOC! Věřím, že Ty to určitě pochopíš.

Tvůj