Slovutný praotče,

obracím se na Tebe kvůli zapomínání lidu našeho kmene. Sice nemohu říci, že to platí o všech, ale zapomnětlivost se u nás už tak rozmohla, že pomalu začíná měnit celý rod. Tvá dcera Libuše Tě jistě zpravila o svých nejtěžších chvílích na knížecím stolci. Jsem nucen s politováním konstatovat, že dnes je každý druhý z Čechů Chrudoš a úměrně tomu máme i mnoho Šťáhlavů. Takže všude samý spor a váda.

Jako by se nikdo nedokázal nebo ani nechtěl zamyslet a poučit se z dob dávných či nedávných. Stříbrné šediny zdobicí skráně i vousy starších vyvolávaly kdysi úctyhodnost, nyní bývají spíš k smíchu jedněm a druhým ku zlosti. Větší vážnosti se dnes těší holé lebky. Ptáš se na důsledky? Stručně: velice neblahé. Jen si představ, zase se rozhořívá třeba Dívčí válka. Naplno sice nezuří, k šarvátkám dochází jen tu a tam, ale skoro dennodenně. Darmo mluvit!

Dnes už nikdo nepamatuje nic z těch hrůz, kdy ženy vzaly do svých rukou zbraně, aby dokázaly, že se vyrovnají mužům. Stejně jako už každý zapomněl, co je to darmo, resp. čemu jsi říkal darmo Ty a po Tobě všichni Čechové. To byly časy. A co jsme se nasmáli, když se každý snažil vymyslet, jak to slovo uplatnit. Jen si vzpomeň: darmošlap, darmojed, darmožrout atd. Při každém hodokvasu létalo vzduchem nadarmo sem a zadarmo tam. Maximální taxa byla - za půl darma.

Co naplat, nic z toho už se nevrátí. Do zapomnění upadlo i to, že jste se tenkrát vydali na cestu do země zaslíbené celkem tři bratři. Sice se to dá spočítat na jedné ruce, ale kdejakej Lojza z toho příběhu předávaného po generace z úst do úst udělal báje a pověsti, ve kterých se najednou začalo mluvit jen o dvou z nich. Ale nebyli jste přece jen Čech a Lech, měli jste ještě nejmladšího bratra.

Vím, nebyl Pech, ale Rus. Ta část původního kmene, co zůstala za řekou Vislou, si na něj dobře pamatuje dodnes. Stačí se zeptat. Býval to takový pecivál - hloupatý, často vysmívaný. Ale v Čechách abys pamětníky na něho pohledal. Navíc Češi už dávno zapomněli i na to, že do kraje pod Řípem dorazili s Tebou sami jako migranti. A med i strdí z nich nadělal pěkný hamouny. Kdejaký darmoděj se teď snaží Čechům nabulíkovat, že migrace je hrozba. Na Hradišti se teď mudruje o návratu Psohlavců do hraničních hvozdů. A co je nehorší, za stařešinu si Češi volí nejdradši kupčíky, dokonce nemusí být ani domácí.

I ten poslední sem přišel odněkud. Prý z polední strany, asi po Solné stezce, soudě alespoň podle toho, jak už Čechům zasolil. Ale většina z nich to už zapomněla a vůbec jim to nevadí. Klidně jsou ochotni jít za ním dál. Přitom je sám migrant a doma pod Tatrami mezi svými má takové problémy, že tam nevydrží.

Co tomu říkáš? Poraď, jak to udělat, aby si Čechové zase vzpomněli?

Tvůj pravnuk