29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Osmdesát pět procent, to je kalamita

23.11.2009

"Pane Jonáš, to je osmdesát pět procent?"
"Hele, Melicharová, nechtěla ty si mi říct ´Pane Jonáš, to je kalamita´!?"
"No přímopřesně tak, pane Jonáš. Já už jsme z toho celá polepená!"
"Snad popletená, ne?!?"
"Jó, to taky. Polepená a popletená. Ale co já, pane Jonáš. Na mně nezáleží! Ale co ty ostatní, co jsou popletený?"
"Uklidni se, Melicharová. Kdo jsou ti popletení?"
"No fšicki kolem nás, pane Jonáš. Pořád slyším ze všech stran že ´todle a todle´ a hrůza a neštěstí a blbá nálada a pak najednou si přečtou v novinách, že ´tudle".´"
"Melicharová, já ti nerozumím. Vysvětli to nějak rozumně!"
"No oni všicki tamti u nás i v týdle Unii jsou na tom jako já. Pořád čtou, že se u nás v poslední dvaceti letech hrozitánsky rozšířily samý nepravosti a lži a nenávisti. Jako jak jsou u nás všude například tyhle drogisti..."
"Kdože?"
"No drogisti. Ty jak berou drogy, né? "
"Jo, ty myslíš narkomany…"
"Markomany ne, pane Jonáš! Ty vyhynuli už dávno."
"Já jen, že mark …"
"Ani vůbec žádný marky! Marky taky už nejsou. Drogisti! Jak si píchaj drogy a pak jsou celý den veselý podle toho hesla ´Make love not war´! To by se mi mezi náma dost líbilo, pane Jonáš!! Jak dělají tuhle lásku, dyž maj ty ´love´. A když je potom to "not war", tak to asi znamená, holky nemusí vařit! Pane Jonáš, to je ta pravá emanovacipace! A když dělaj pořád tu lásku, tak to musí být …uf, uch."
"Uklidni se, Melicharová. Dýchej. Z hluboka dýchej. A vysvětluj!"
"No, pane Jonáš, já četla tůdle v novinách, že 86% Čechů jsou šťastný. Prý na to přišli v nějakým výzkumu. Socialistickým. Co si o nás v tý Evropě pomyslej?"
"Sociologickým výzkumu, Melicharová! V sociologickým!! No a coby si pomysleli. Že jsme šťastný. To si pomyslej!"
"No ale pane Jonáš, to oni nemůžou! To by byla kalamita!"
"Co by bylo na tom špatný, kdyby oni zjistili, že my si myslíme, že jsme šťastný?!"
"No, to by si mysleli, že lžeme. Anebo že jsme nějaký divný. Všichni. Nebo těch 86%. To by si všichni mysleli."
" Proč by si mysleli, že jsme nějaký divný? "
"Ale pane Jonáš, to je přeci jasný. My nemůžeme bejt šťastný. To by se neslušelo."
"Hele, Melicharová, proč by se neslušelo, abychom byli šťastný?"
"No neslušelo by se to. Pane Jonáš, u nás máme přímo přehršele..."
" …přehršle…"
".. jo, tyhle přehršele samejch nepravostí, jak píšou každý den v novinách. A televizích. Tam to tedy říkají, že jo. A taky tam vystupuje plno vynikajících a vzdělaných lidí, který přesně vědí, že nemůžeme bejt šťastný. Když je tady ten morální a společnostní úpadek."
"Myslela jsi společenský úpadek…"
Jo, tak ten taky. A... a ty lidi o tom pořád píšou a pořádají přednášky a semináře a zvou si sem celobity…"
".. celebrity.. "
"Jo, ty taky. A oni se pak sejdou v nóbl sále a diskutují tam spolu. A jsou to samý doktoři a docenti a umělci a filozofové, tyhlety celebrity a vůbec vzdělanci, a pořád vzdělaně diskutují, jak je to u nás hnusný a špatný a děsný. A pak nahlas strašně těžce přemýšlej, jak by nám pomohli. Na těch konferencancích…"
"myslíš konferencích.."
"Jo, na těch taky. A pak vydaj´ usnesení. V čem se jako máme polepšit. Třeba tůhle o tom výročí, jak se sešli v Brně v dívadle a tam říkali, že se nemá prodávat v neděli, protože to není duchovní a spíš mají lidi přemýšlet, jak by byli lepší duchovní, tedy duchovně. Protože oni s námi soucítí, když jsme tak flustrovaný."
"Frustrovaný se říká, Melicharová. Frustrovaný …"
"Jak jste to říkal, pane Jonáš? Flus… frus… No tak nějak. Oni si vzájemně potvrdí, že vědí, jak jsou lidi nešťastný a smutný a nasr…"
"Melicharová, kroť se!!"
" No a oni pane Jonáš se nakonec usnesou, že se zase někde příště sejdou, aby zase zkontrolovali, jestli je to furt tak špatný. A to byste nevěřil, pane Jonáš, oni vždycky zjistěj, že jó, že se to nezlepšilo, a jsou rádi."
"Melicharová, vysvětli mi, proč by oni byli rádi, že je to u nás špatný. To mi nedává smysl. Nejdřív raděj, aby to bylo lepší, a pak mají radost že to není …"
"Ale pane Jonáš, vy to nechápete! Mají radost, protože kdyby to náhodou nebylo příště tak špatný, tak už by nemělo smysl se setkávat a bydlet tady v hotelech, co platí někdo jiný, a nadlábnout se na recepci nejlépe v sále s výhledem na Karlův most a pak se zase sejít a dumat, jak nám poradit, a furt kolem dokola se scházejí už dvacet let a pořád nic... …."
"Uklidni se, Melicharová …."
"No právě. Já jsem klidná, ale co chudáci oni? Pořád koukám, jak tyhle skvělí a světoví lidi furt píší do novin o tom, jak je tady všecko odporné a upadlé a že je mornální, že je to hnusný..."
".. myslíš normální.."
"Jo, to taky…. Jo a ty, co sem jezdí schůzovat, ty různý vzdělaný cizincové, tak ty některý mluví i česky….Pane Jonáš, ty musej bejt chytrý! A voni hned jak přijedou na tyhlety koncesy.. "
"Myslíš kongresy…"
".. jo, na ty taky. Tak se tam scházejí a vzdělaně povídají… a někdy i zpívají a hrajou na nástroje… hudební… A pak se usnesou, že je to pravda a že už to dávno věděli, že se u nás nic nezlepšilo, lidi jsou nešťastný, jak je to u nás hrozný, ale oni věděj, jak na to v tý morálce, a tak nám zase poraděj a pak si zazpívají, jak ´příště už budeme dál´."
"No, my všichni možná budeme dál, Melicharová, ale jestli to nedořekneš, tak my dva tady budeme ještě zejtra…"
"Ale pane Jonáš??????.….. Teď mne napadlo, oni tihle konferencisti a výzkumníci, co jako například tvrděj, že my v Česku "paříme" nejvíc na světě, tak asi nikdy nebyli v Rusku. Anebo na Októbrfestu v Mnichově. Jako my dva, že jo, pane Jonáš…"
"Hele, Melicharová, netahej sem, kde jsme kdy byli a co jsme tam viděli, a soustřeď se na pointu."
"Na co? Na poj.. na pojin…"
"Hele, Melicharová, soustřeď se na konec. Na konec vyprávění."
"No právě! O tom je tahle tragýdije, co jsem zjistila. Proto vám to povídám! Všichni vědí díky neohrožené práci našich novinářů a intelikentů a taky všech těch spolků, co u nás hlídají morálku a tak, že je to u nás strašný. Jak se krade. A podvádí. Jo a uplácí. A všecko todle u nás úplně nejvíc na celý zeměkouli. Píšou v novinách. A tím pádem jsme všichni nešťastný."
"Melicharová, nefuň a uklidni se…"
"A mají pravdu, třeba s tím uplácením. Strašně se u nás uplácí. I na úplně nejnižších místech. Já to sama znám. To vám musím říct, pane Jonáš. Z vlastní zkušenosti. Já jsem jednou stála ve frontě na pizojír,... tedy chci říct prostě na dámský záchod. U pumpy. Benzinový. On tam zrovna před náma zastavil zájezdový autobus, hotová kalamita, pane Jonáš ! Tak já jsem dala tý Ukrajince celý euro… Považte, pane Jonáš, celý euro! A řekla jsem jí, že když mě nepustí ale sofort na tu…, prostě tam… tak že se stane něco strašnýho. A ona si vzala úplatek a pustila mě na služební toilet. A já jsem to tak-tak stihla.A dokonce tam měli z protekse i voňavej papír……"
"Ty si byla na zájezdě na Ukrajině? "
"Růžovej.. Ale pane Jonáš, to bylo u Brna, povídám, že tam dělala hajzldámu Ukrajinka ….. Někdy jste strašně nechápavej. A taky asi nikam moc nejezdíte a neznáte, jak to u nás chodí. Jako ty intelikenti z konkresů, že jo pane Jonáš."
"Tak pokračuj, pokračuj, Melicharová…"
" No, tak díky těm hodnejm pánům, co o nás mají takový strach, tak jsou lidi plně informovaný, jak je to u nás morálně upadlý, jak je stát rozkradenej, jak je vytunelovanej, že už malý děti pijou jak duhy, všichni že kouří jak k smrti odsouzený, silnice jsou rozbitý, vzdělanost upadá, o morálce ani nemluvě a národ že si kvůlivá tomu zoufá a je blbá nálada a všeobecná apatie a lidi by nejraději emikrovali, jak je to hrozný …"
"Jo, jo, tak to všechno jsem četl taky …"
"No právě! To četli všichni! A teď někdo zjistil nějakým průzkumem mezi lidima, že je u nás 86 % občanů spokojených! To je kalamita, pane Jonáš! Všude je krize, hlavně ta morální, a našinci si přitom lebeděj! Oni jsou spokojený! Vůbec nedbají na ty sešlý inteligenty...."
" Jaký sešlý inteligenty….?"
"No ty sešlý, jak se pořád tak rádi scházej pane Jonáš.. Pane Jonáš, já tomu vůbec nerozumím. Všude hrůza a lidi jsou spokojený.. Vy jste takovej chytrej, pane Jonáš..…"
"Melicharová, s tím si nedělej starosti. Jsi šťastná?"
"S váma, pane Jonáš, jsem šťastná vždycky… Ale mohlo by to bejt i lepší, kdybysme se blíž poznali…"
"Hele, tak snad někdy příště, Melicharová. Ale možná bysme měli to bližší poznání doporučit i jinejm. Kongresákům. Že by asi měli občas jít někam, kde žijí normální lidi. A tím je lépe poznat. Někdy k tomu stačí jen vylézt z limuzín a klimatizovaných kanceláří a studoven, co v nich už mnozí dvacet let sedí, a jít chvíli na vzduch. Mezi obyčejný lidi. A hned se jim pročistí mozek. No, snad příště. Ale hlavně, že jsi šťastná Melicharová …..A příště nečti ty blbosti."
"Pane Jonáš a myslíte, že se příště zase sejdou ty kongresáci, když už se zjistilo, že lidi jsou vlastně šťastný?"
"No určitě Melicharová. Co by jinak dělali, že jo…?"

S hlubokou úctou před panem Suchým jsem si dovolil trošičku použít jeho slavných figur. Sorry. Prosím za odpuštění. Ovšem on určitě ví, že teprve když autora někdo napodobuje, tak je jasné, že je to autor úspěšný a slavný. Ostatně v literatuře už kradl i jistý Sheakspeare.
P.S. Ten koncert ve Smetanově síni k 50. výročí Semaforu byl bezvadný.

(Několik klipů Jonáše a Melicharové zde)