Zvláštní shodou náhod došlo k tomu, že jsem za poslední týden četl pravidelně aktuální vydání celostátního deníku. No, abych byl konkrétnější - prázdninový týden trávíme v domě rodičů manželky a ti mají už několik desítek let předplatné. Takže jsem neodolal a do novin nahlédl. I když to není moderní (všechno je stejmě daleko rychleji k mání na internetu, že?) a ty noviny patří mediálnímu magnátovi, který má prsty snad ve všech oblastech podnikání, o politice ani nemluvě. Takže by ty noviny měly být v mnoha věcech zaujaté a zcela od věci by nemuselo být ani označení za hlásnou troubu jednoho politického uskupení.

Já jsem se ale rozhodl, že se přenesu přes předsudky a novinám věnuju pár minut svého času, když už je mám zadarmo přímo pod nosem. Abych byl přesnější, přímo pod nosem vlastně ne, jelikož jsou vždy po sedmé ve schránce na plotě u vrátek. Ale to nevadí, protože mi je pokaždé s radostí donese dcera, pro kterou je to zábava. Usedám k snídani, přejedu očima titulku. Řeší se kauza jednoho bývalého politika, který měl v oblibě přespříliš vína, nebo jak to bylo. Docela zajímavý článek, schválně se podívám na web a samozřejmě tam není. Takže tento materiál je jen pro platící. I další články jsou kupodivu zajímavé - čtu komentáře, místní (krajské) zpravodajství a tipy, kam vyrazit. Sport nevynechávám nikdy, ani tenktokrát. Půlhodina uteče jako voda, přečtu skoro všechny texty, i fotky stojí za to. Magazín mě moc nebere, tentokrát je to ten určený ženám. Za tu dvacetikorunu by ten špás ale stál.

Druhý den se můj ranní program do puntíku opakuje. Opět s novinami, zase se to dá číst a baví mě to. To bych opravdu nečekal. Navíc se z jednoho článku dozvídám, že se v okolí koná akce, která mě zajímá - a máme o program postaráno. Zdá se, že místní informace a zpravodajství mají svůj význam, i když se mi to ještě před chvílí nezdálo. Třetí den je ve znamení investigativního článku, jednomu by se chtělo napsat, že autor odvedl skvělou práci. Komentáře opět stojí za to, při četbě sportovních výsledků se bavím hlavně kvůli tomu, že se nedíváme na televizi a nesledujeme internetové zpravodajství. Tedy kromě toho, které se týká počasí. Zase příjemná půlhodinka. Čtvrtý den se na noviny už vysloveně těším, z jejich četby se stává příjemný rituál, který se ovšem určitě nedá označit za ztrátu času. Naopak. Editoři odvádějí dobrou práci, noviny mi servírují příjemný mix domácího i zahraničního zpravodajství a zábavy.

Layout mi vyhovuje, fotky a texty jsou pěkně nakombinované. I další den se mi potvrzuje, že bych si dokázal představit pravidelné (tedy každodenní) čtení novin. Co to se mnou je? V digitálním věku začínám zcela vážně uvažovat o tom, že bych si předplatil PAPÍROVÉ noviny! Stárnu, tím to bude. Noviny jsou pro mě nostalgickou připomínkou starých časů, doby, kdy se skoro v každé rodině předplácely noviny. A než skončily v kamnech nebo ve sběru, tak je členové domácnosti - a mnohdy i návštěvy - skutečně četli!

Nikdy jsem si nepomyslel, že budu vážně uvažovat o předplacení novin. Občas a nárazově si koupím noviny na delší cestu vlakem a většinou jsem s tou investicí spokojený. Ale pravidelné čtení novin mi nepřišlo na mysl mnoho let. Jedinou a podstatnou otázkou zůstává, jaké noviny bych si mohl předplatit. Deníků moc není a některé z nich se kvůli svému primárně bulvárnímu charakteru z mého rozhodovacího prostoru diskvalifikují rovnou. Příští dny budu přemýšlet o tom, co si předplatím. Že budu chtít číst nějaký deník každý den, kdy vychází, je skoro jisté. Pokud chcete komentovat „vy jste se zbláznil“, tak si to prosím odpuste, jsem si svého, do jisté míry šíleného rozhodnutí vědom.