Ale nepřijdeme o něj zase na jaře...?

Když jsem před asi třemi týdny oslovil svého známého, také odpůrce letního času s dotazem, co k tomuto nesmyslu letos napíše, abychom to náhodou neměli příliš podobné, odepsal mi, že to nehrozí. Na podzim to prý nikdy nepíše. Musel by napsat, že vítá návrat k našemu času. Zlobit že se bude na jaře, až nás zas budou postrkovat do cizího časového pásma.

„To je vlastně pravda,“ řekl jsem si. Nechám to teď taky plavat a pokusím se vymyslet něco až na jaře. I když to není tak docela jednoduché. Prakticky vše o tomto znásilňování biorytmu člověka se všemi jeho důsledky bylo již napsáno. Sám jsem na toto téma publikoval článků několik. Namátkou zde a tady a také tady a zde.

Když jsem se ale v úterý ráno probudil pozdě a se zamáčknutým budíkem a málem jsem přišel pozdě do práce, rozhodl jsem se, že pár řádků přece jen napíšu.

Ono zrušení letního časunení zas tak snadné není. Podle jednoho odborníka na právo Evropské unie se věc má asi takto.

V rámci České republiky by se zrušením letního času prakticky nebyl problém. Pokud by ve volbách získaly většinu strany, které by tento bod měly ve svém programu, stačilo by zrušit jeden zákon. Protože ale jde o oblast spadající pod unijní právo, není situace tak jednoduchá. Pokud by tedy v současné době bylo pro zrušení třeba i 99,9 % Čechů, nebude to samo o sobě nic platné.

Bylo by třeba, aby Komise předložila příslušný návrh, aby takový návrh podpořil dostatek členských států, které by daly dohromady kvalifikovanou většinu při hlasování v Radě, a dále by bylo třeba získat většinu v Evropském parlamentu.

Hlas občana České republiky nebude jedním z 10,5 milionu, ale jedním hlasem z 510 milionů v 28 státech.

Záměr zrušit letní čas by musel uspět ve většině voleb národních (které se promítnou do složení Rady), v evropských volbách (které se promítnou do složení Evropského parlamentu) a také by bylo třeba přesvědčit Evropskou komisi.

Že už se v tom ztrácíte? Nic si z toho nedělejte. Nejste sami.

Tento příklad demonstruje problematiku vzdálenosti rozhodování od občanů. Ukazuje také na to, jak negativní důsledky má přenesení určitých otázek k rozhodování do bruselského centra na vládnutí v jednotlivých členských státech. Voliči od svých zástupců očekávají řešení, která jim tito v důsledku závazků vůči Unii nejsou s to přinést.

A to jde jen o „blbej“ letní čas.

Jak chce pak EU řešit důležitější témata, jako je např. naše bezpečnost před vražednou multikulturně-migrantskou mašinérií?

Odpověď je překvapivě jednoduchá a velmi skličující.

Evropská unie to řešit nechce.

Ano. Teď máme ten správný čas.

Ale téměř jistě o něj na jaře zase přijdeme.

Kdybychom ale přišli jen o něj, vem to čert.