5.6.2024 | Svátek má Dobroslav


Diskuse k článku

EU: Český právní řád a unijní právo

Následující text je pohledem senátorky, která se setkává s právem Evropské unie a s novými legislativními návrhy v každodenním provozu. Bohužel. Implementace jsou totiž skoro nejdůležitější součástí agendy zákonodárců.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Bob 2.3.2024 0:36

Daniela Kovářová byla kandidátkou Komunistické strany Československa v letech 1987–1989.

P. Labaj 2.3.2024 2:27

A co jako? Proto není pravda co tady píše? To se vy, milovníci EU, musíte snižovat k takovým plivancům?

J. Huml 2.3.2024 2:44

Plivanec? To je skutecnost. Priklad nahle zmeny kabatu, jak se zrovna hodi. Rudochy nebrat.

P. Labaj 2.3.2024 3:06

Náhlá změna ... rok 1989 byl před 35 lety. Jestlipak jste hrdý na všechno, co jste před 35 lety dělal (pokud už jste byl dospělý)?

A promiňte, ale je to jen plivanec, který se nijak neváže k tomu, o čem paní senátorka píše. Něco ve stylu "ale vy zase bijete černochy" ze starého vtipu.

V. Mokrý 2.3.2024 6:29

;-)

P. Dvořák 2.3.2024 6:42

Bobečku, určitě se pilně nepřipravovala provádět záškodnické akce ve státech západní Evropy a nepřipravovala se ve zbrani, jak bojovat proti armádám NATO.

Na to tady byl jakýsi agent Pávek a další.

P.S. Buď jsi úplné jelito a vůbec nevíš, o čem píšeš, protože vaši ještě netušili, co nám způsobí. A nebo jsi starší a ve straně jsi nebyl, protože 1) jsi to nepotřeboval 2) nebo tě tam nechtěli 3) mezi kandidáty KSČ už nebylo "tabulkové místo". To třetí bývá mezi "hrdiny osmého odboje" nejčastější.

J. Majzlík 2.3.2024 15:18

S některými diskutéry nelze žádné slovní klání vyhrát. Nerespektují trvanlivost argumentu, jsou pružní, uvažují dialekticky, třídně. (Zde připomínám nesmrtelnou Bílou paní od Z. Podskalského). Někdy je dle nich nutno zatratit nepohodlné byvší členy káeščé, viz na př. Dyba, Stráský, Tlustý, jindy lze vytáhnout na obhajobu řady polistopadových exponentů s argumentem o jejich osobním vývoji - viz na př. Jičínský, Rychetský, Sviták, i ten nejvyšší. Proto ta bezvýchodnost kvůli absenci reálné opoziční formace, schodky, . . . energetika, zdravotnictví.

M. Koutný 2.3.2024 11:53

Koho jste volil za prezidenta?

J. Ticháček 2.3.2024 15:53

A co jako?

Já jsem byl Jiskrou od roku 1974. Do Pionýrů mne vzali až se dvouletými zpožděním. Na gymplu jsem byl v SSM, v podstatě automaticky, v letech 1987-89 na vojně také. Po ukončení presenční služby jsem dokonce zjistil, že jsem byl v rámci útvaru nějakým funkcionářem SSM, s velmi dobrým hodnocením. Docela mne to překvapilo.

Každopádně jsem na tom byl podobně, jako většina ostatních. Byl jsem ochoten se hádat během PŠM s politrukem o tom, že ten socialismus stojí za starou belu, a stejně jako ostatní jsem byl pevně přesvědčen o tom, že nejpozději do deseti let to celé padne. Popravdě, ti politruci to také čekali.

A ještě po návratu z vojny, když jsem dostal nabídku kandidovat do KSČ, jsem o tom vážně uvažoval. (V mnoha ohledech by mi to usnadnilo život.) To byl začátek října 1989. Měl jsem kliku. Za pár dnů už bylo jasné, že těch deset let bude trvat pár týdnů.

O co jde?

Sloužil se mnou třeba kluk, kterého odvedli o pár let později. Měl dvě děti, bylo mu šestadvacet, byl členem strany. Účetní v JZD. My se na něho dívali pohrdavě, on na nás také. Jenže my neměli ženu a děti, a nepotřebovali vlastní byt.

M. Grundmann 3.3.2024 4:57

Jsou to pořád stejné spory. Je povinen člověk činit prázdná gesta, kterými nic nezmění, ale pouze si sám uškodí ? Má tato prázdná gesta činit jenom proto, že se někteří jiní lidé rozhodli jít touto cestou a tento svůj postoj se snaží vnutit zbytku společnosti jako jediný správný ?

Je to věc osobního pohledu na fungování společnosti. Každý má na lidskou společnost vlastní pohled a přitom si jen málokdo uvědomuje, jak je tento jeho pohled subjektivní. Příkladem je pojem hrdost. Osobně nevidím žádný rozdíl mezi pýchou a hrdostí, svým obsahem oba pojmy odpovídají stejnému chování. A přitom je hrdost považována za pozitivní postoj a pýcha za negativní. Chování, které sám považuji za kontraproduktivní, je podle libovůle lidí někdy oslavováno, někdy zatracováno podle toho, jak se to komu hodí. A nejen to, často je i člověk okolím kritizován za to, že se za určitých okolností tímto kontraproduktivním způsobem sám nechová. A jenom proto, že jeho okolí rozhodlo, že se jedná o pozitivní hrdost a nikoliv o odsouzeníhodnou pýchu.

Podobný tlak okolí považuji osobně pouze za pýchu těchto lidí. Je to však pouze můj subjektivní pohled na fungování společnosti, který asi většina lidí nesdílí.

R. Langer 3.3.2024 6:34

Jo, nějak tak to bylo...