Pamatuji si, že za mých mladých časů byl hlavním tématem voleb do akademického senátu univerzitní bufet. Teď to jsou záchody. Alespoň na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. A ne ledajaké záchody - unisexové. To jsou ty záchody, kam chodí všichni, muži i ženy, a znají je třeba milovníci seriálu o právničce Ally McBealové, jejíž pokroková advokátní kancelář je zavedla. I když... mluvit o mužích a ženách už nejde. To je zastaralé, heteronormativní, je to výraz tzv. binárního pojímání věci. Nejsme přece jenom muži a ženy. Existuje přece bájné slovo gender, které označuje cosi jako sociální pohlaví. Na rozdíl od toho biologického, které máme mezi nohama, se může libovolně měnit. „Vytvářej svůj vlastní gender,“ viselo před časem na nástěnce genderových studií.

A pokud si můžete svůj gender měnit (ráno se cítím být mužem, v poledne ženou a večer intersexuálem či transgenderem), je vlastně docela logické, že to zapšklé dělení záchodů na pánské a dámské je trochu omezující. Vždyť co když sice vypadám jako muž, ale cítím se jako žena? Nebo jako lesbická žena? To mně pak ten muž u vedlejšího pisoáru nedělá vůbec dobře. A chci pěkně mezi své – na dámské toalety. „Zřízením unisexových toalet fakulta deklaruje své pochopení, že ne všichni cítí příslušnost k jednomu pohlaví“, hlásá volební program vítězného studentského uskupení Jednorožec.

Ostatně, vzpomínám si na jakési genderové školení ve školách, kde školitelky poněkud zaraženým učitelům vysvětlovaly, že: “fyzické oddělení žen a mužů vytváří ospravedlnění pro jejich rozdílnost. Tím, že například oddělíme mužské a ženské záchodky, že oddělíme kabinety podle pohlaví, vlastně zvýrazníme domnělé odlišnosti mezi muži a ženami.” A i v příručce Gender ve škole nám vysvětlí, že „oddělování pánských a dámských toalet totiž evidentně nevychází z rozdílných biologických potřeb“. Protože doma taky nemáme oddělené záchody pro maminku a tatínka. Musím uznat, to je neprůstřelná logika.

V Americe jsou jak známo vždy napřed, a tak tam společné záchody (známé jako transgenderové) zavedl končící prezident Obama. Do škol. A povinně. V květnu loňského roku nařídil všem veřejným školám, že záchody či sprchy může používat každý podle toho, na co se zrovna cítí. Aby se takový transgenderový jedinec necítil diskriminován. Jedenáct států unie okamžitě přistoupilo k žalobě a Texas prohlásil, že raději přijde o deset miliard dolarů na školství z federálního rozpočtu, než aby nařízení přijal. Z transgenederových záchodů se rázem stalo hlavní společenské téma. Mnohé rodiče totiž příliš nedojaly příběhy o tom, jak statisíce transgenderových studentů každý den ve sprchách a na záchodech trpí. A místo toho se děsili představy, že do sprchy, kde se jejich třináctiletá dcera myje po tělocviku, může klidně přijít spolužák. Cítí se být přece ženou. Popravdě, kdo si ještě pamatuje dobu vlastní puberty, musí uznat, že lepší dárek od prezidenta než volný přístup do dívčích sprch dostat ani nemohl.

Vyšlo v časopise Psychologie dnes, jehož je autor šéfredaktorem