V úterý mě zaujala zpráva Radiožurnálu, že ekologové (tedy spíše ochránci přírody) z Rožnova pod Radhoštěm zahájili projekt na záchranu horských luk v Beskydech. Na pětiletý projekt jim přispěla pětiletým grantem Evropská unie, a to v rámci ochrany soustav Natura 2000.

V čem spočívá vlastní cíl projektu? Jak už bylo řečeno, v záchraně horských luk, které lidé kdysi vytvořili jako pastviny či zdroj píce. A před čím? Před plevelem a dřevinami, které pastviny a louky, na kterých se už nikomu pást či sušit seno nevyplatí, postupně zarůstají. Na ochranu horských luk budou nasazeny mechanické sekačky a brány, které mají nakypřit půdu. Ovce, které kdysi tuto „roli“ hrály, byť to jistě nebyl hlavní cíl jejich majitelů, budou využity pouze na malé části chráněných území.

Ochranáři si od projektu slibují, že se louky udrží ve stavu, který se jim (ale i mně) líbí víc než jakési zarůstající houští či divoké stromové nálety. Těmito zásahy by se měly vytvořit lepší podmínky pro mateřídoušku, hvozdík či orchideje, tedy rostliny, které se prostě lidem zamlouvají více než akát či šípkový keř.

Teď si ale představme, jak by tato zpráva mohla také vypadat:

V Beskydech byla během minulých staletí vytvořena nepřirozená struktura krajiny. Na místech, kde kdysi vládla panenská příroda, kde se rozkládaly neprostupné pralesy, vytvořil člověk, veden pouze svou ziskuchtivostí, nepřirozeně rozsáhlé oblasti luk a pastvin. Díky tomu, že se louky a pastviny v současné době nevyužívají, dochází spontánně k přirozené sukcesi. Při návratu přírodních společenstev, tedy při zarůstání luk a pastvin dřevinami rozdílného patra, dochází k navíc k blahodárnému ukládání uhlíku, jehož zoxidovaná podoba vede ke zrychlování katastrofálního globálního oteplování. Při návratu původního lesa se mj. zlepšuje retenční schopnost krajiny, což zmenšuje dopad případných povodní.

Do cesty spontánních sil Přírody se ale opět staví člověk. Jakási skupina, vedena kdovíjakými úmysly a dokonce se hájící pochybnými argumenty o tzv. ochraně přírody, hodlá vyrazit s traktory a dalšími mechanismy, aby přirozenému vývoji zabránila. Nejenže se bude navíc spalovat fosilní palivo, ale zbytečná mechanizace navíc zařízne do obnovující se krajiny hluboké jizvy, které se budou dlouho zacelovat a které při silnějších deštích způsobí další erozi, zvýšený povrchový odtok a zhoršení případných povodní. Namísto překrásného divadla měnících se krajinných společenstev a místo příspěvku k boji proti globálnímu oteplování nastoupí hluk a emise.

Ještě bych mohl pokračovat představou spravedlivých bojovníků za Přírodu, kterak se přivazují k náletovým dřevinám s výkřiky „Nechte přírodu přírodou, pomůže si sama!“.

Pokud si při čtení předchozích odstavců vzpomenete na Šumavu, děláte správně. Obě oblasti jsou v soustavě Natura 2000. Zatímco na Šumavě panuje mezi aktivisty a částí vědecké obce dogma bezzásahovosti, v Beskydech nastoupí proti „Přírodě“ traktory. Ačkoliv je statut chráněných území jiný, přesto se ptám: Je to logické?

Aby nevznikla mýlka: Mně se záchrana beskydských nebo karpatských lučních společenstev zamlouvá, je to hlavně akce místních lidí, kteří chtějí mít kolem sebe prostě hezkou krajinu. Ale stejně by se mi líbila podobně koncipovaná ochrana Šumavy, a to nikoliv před nálety dřevin, ale hlavně před nálety jiných organismů, které většina tamních občanů, kteří chtějí mít také pěknou krajinu, považuje za spíše škodlivé.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora