Racionálně o recyklaci. Řešení přinesou nové vynálezy, nikoli dotace, kvóty, konference a pětiletky či revoluce.

Archeologové klasifikují kultury podle typu nástrojů a nádob, které se dochovaly. Po nás jistě zbude ve vykopávkách spousta plastových lahví.

První plasty vznikly v půli 19.století, ale než tento vynález začnete proklínat, uvědomte si, že bez tohoto vynálezu byste neměli ani film. Celuloid je totiž také plast.

Cena recyklace

Bylo by hezké, kdybychom mohli plasty recyklovat a používat je stále dokola. Tak jako v přírodě kapka vody milionkrát projde řekami, trávícím traktem živočichů, těly rostlin, řekami a tak stále dokola. Nechtějte si ani představit, kde všude byla voda, kterou právě máte ve svém těle.

Recyklace plastů se zatím jeví jako předčasná a nezralá. Zatím je totiž pro výrobce levnější použít novou surovinu než recyklovaný plast.

Ale vydržte. Technický pokrok postupně činí recyklaci levnější a levnější. V okamžiku, kdy recyklovaný odpad bude pro firmu levnější než použít novou surovinu, v té chvíli se firmy do recyklace pohrnou samy od sebe. Pak to bude fungovat i bez regulací, směrnic a direktiv.

Firmy budou recyklovat, ne aby zachraňovaly Planetu nebo Vesmír. Ale aby ušetřily peníze a zvětšily svůj profit. Jak věděl už Adam Smith – sebeláska je nejefektivnější motivace.

Plasty: Cost of raw materials = cena nových surovin. House hold waste = cena recyklace odpadu z domácností (Zdroj)

Recyklovat jen jednou?

I když se plasty recyklují, neznamená to, že budou v koloběhu věčně. Recyklovaný plast má sníženou kvalitu a po druhé už ho recyklovat zpravidla nelze. Z plastové lahve, kterou dáte do tříděného odpadu, už nelze vyrobit láhev, ale jen něco, co vyžaduje menší kvalitu.

Na jaře 2010 však vědci z IBM a ze Stanford University oznámili (American Chemical Society), že přišli na způsob, jak obrátit proces polymerizace a přeměnit polymery v plastech zpátky na původní monomery. Jako když lego rozmontujte zpátky na jednotlivé součástky a pak z nich postavíte něco jiného.

Skutečné řešení jak vidno přinášejí technické vynálezy – nikoli směrnice, dotace a konference a papírování. Vynálezy se nedají naplánovat. Tak jako před 200 lety nikdo netušil, že jednou budou vynalezeny počítače nebo suchý zip.

S. Goldstein. Scientists claim breakthrough in recyclability of plastics. Packagingnews 16.března 2010
Matthew K. Kiesewetter at al. Organocatalysis: Opportunities and Challenges for Polymer Synthesis. Macromolecules 2010, 43, str. 2093–2107. Únor 2010

Spálit

Germany’s eco-trap: Is environmentalism really working? Der Spiegel 17.března 2011

Daří se nám třídění odpadu?

„Překvapivě jen 20 procent odpadu skončí ve špatných kontejnerech. Občané tedy třídí odpad s úctyhodnou disciplínou, uvážíme-li jak je to složité. Někteří lidé dokonce vyplachují prázdné kelímky od jogurtu, než je vyhodí. V domnění, že tím snad pomohou recyklačnímu procesu… Když sběr odpadu proběhne, třídění pokračuje. Speciální stroje s infračervenými senzory rozliší šest různých typů plastů. Pak se ale stane něco podivného – více než polovina kelímků od jogurtů, plastových lahví a obalových fólií jde na spálení. A legálně. Podle německé legislativy jen 36% plastového odpadu musí být recyklováno.“

Zatímco recyklačních zařízení je zoufale málo, spaloven je jako nastláno. Jelikož je jich moc, nemají co spalovat a DOVÁŽEJÍ k nám svinstvo až k zahraničí, aby měly co dělat a nezkrachovaly. Čmoud ovšem zůstává u nás. Inu, zvýšení kvality života.

Třídění odpadu nepokládám za něco nějak obtěžujícího, ale zjevně to poněkud předběhlo dobu. Pokud se něco nerecykluje, pak nemá cenu ani to třídit.

Vzhledem k nedostatku vybavení nemá ani moc cenu se bavit o biologicky rozložitelných plastech, jakkoli jsou módě – ty vyžadují speciální kompostování a takových zařízení také asi nebude nazbyt.

Závěr: Ekologové se snaží přeskakovat vývojová stádia. Jako by někdo v 18.století chtěl stavět kosmické lodě ze dřeva. To prostě nešlo. Tehdy neexistovaly potřebné technologie.

Třídit?

Recyklaci prodražuje například nutnost plasty třídit na jednotlivé druhy plastů a zpracovávat je odděleně.

Britská firma Omnia Recycling Ltd. ovšem vynalezla metodu, jak plasty recyklovat bez třídění, což celý proces značně zlevňuje.

Firma píše:" Za každou tunu smíšeného plastového odpadu, který nám pošlete, vám vrátíme jednu tunu výrobků. Nezůstává žádný odpad, nic neskončí na skládce, nic nejde do spalovny ani na vývoz.“ (Zdroj)

Zálohovat, zálohovat

Zálohujte. To je heslo každého, kdo pracuje s počítači. Ale mělo by to být i heslo ekologů. Pokud chtějí, aby lidé odpadky neodhazovali, je nutno lidi motivovat. Pokud je láhev zálohovaná, nepohodím ji v lese, protože bych přišel o peníze.

Zde by se navíc uplatnila sociální funkce bezdomovců, kteří by zdarma vyčistili naše lesy a všechen brajgl by sesbírali a přinesli do sběrny – aby si vydělali na pivo. Tak to fungovalo se skleněnými lahvemi.

Realita je neuvěřitelná. Místo abych byl odměněn, jsem naopak trestán. Při koupi elektroniky jsem nově nucen zaplatit recyklační poplatek (od 2005). Když výrobek odpovědně přinesu k recyklaci, místo abych ho vyhodil za domem, nejsem odměněn nijak.

Takhle byste nevycvičili ani psa.

Sbíráte odpadky?

A teď jedna kacířská myšlenka: „Když zahodíte plast, rozloží se až za stovky let. No a?“ Planeta přežila horší věci. Něco takového řekl už George Carlin v populárním videu.

Ve skutečnosti je problém plastů spíše estetický a nikoli ekologický. Přírodě je jedno, zda pod metrem hlíny leží kámen, kostra dinosaura, keramika z doby bronzové nebo kus plastu. Proč by to Planetě mělo vadit? Ani žížalám a krtkům to nevadí. Takže bych řekl, že problém plastů zbytečně přeháníme.

Na druhou stranu mě osobně vadí, když jdu přírodou a vidím v lese pohozenou láhev či kus plastu plovoucí po řece. To ale není problém recyklace. Spíše pobídka ke sběru odpadků.

Narazil jsem například na článek z Blanenského deníku: „Po jarním tání vystouply na březích řek i v lesích Moravského krasu odpadky. Na jejich úklid se chystají stovky dobrovolníků… Čistit se je na jaře vydají rybáři, skauti a další dobrovolníci… Na čistotu řeky každoročně dohlíží i sami rybáři. Svitavu i její okolí se vydají na jaře uklízet i v letošním roce. „Několik sobot pravidelně čistíme řeky, potoky i okolní lesy. Vloni jsme odvezli dvě auta odpadků od pet lahví, přes pneumatiky až po celé pytle odpadků. Těch je nejvíc právě v okolí potoků, které protékají podél silnice, jak lidé odpadky vyhazují přímo z aut,“ doplnil šéf adamovských rybářů Vlastimil Fejfar. (zdroj)

To je skutečná ochrana přírody. Narozdíl od boje proti CO2, který je potravou rostlin.

Deprese z represe

Mnozí ekologové věří, že mohou vývoj popohnat klackem.

Takže chtějí zakazovat. Zakázat igelitové tašky. Zakázat plastové lahve. Nařídit a dotovat recyklaci. Zakázat kapitalistům vyrábět to či ono. Zákazy posléze monitorovat, evidovat, pokutovat, plánovat, stanovovat kvóty, schůzovat. Sociální ekologové dokonce věří, že řešením je jen změna společenského uspořádání (čti: revoluce).

I kdybyste ale všechny občany zavřeli, nic to nezmění na faktu, že recyklace se zatím nevyplatí a funguje jen napůl.

Tento problém nevyřeší revoluce ani nové zákony. Je to problém technický a vyřeší ho až nové vynálezy. A ty se nedají vynutit klackem. Musejí prostě uzrát. Stejně jako nemůžete výhrůžkami vědce donutit, aby teď hned vynalezli studenou fůzi.

Chce to tedy trpělivost. Pokud jste nervózní a nevydržíte tiše čekat, můžete si zatím ukrátit čekání sběrem odpadků.

******************************************************

(Diskutovat můžete i na: www.klimaskeptik.cz/diskuse)
www.klimaskeptik.cz
Převzato z Kremlik.blog.idnes.cz se souhlasem autora.