"Chceme pedagog ům poskytnout kvalitní podklady pro přednášky o aplikované ekologii," řekl v únoru Lidovým novinám ministr životního prostředí Martin Bursík. "Dotujeme vydání knihy Nepříjemná pravda, ve které Al Gore velmi názorně seznamuje s dopady klimatických změn. Také jednáme o tom, aby se do škol dostalo DVD se stejnojmenným filmem."

Jak "kvalitní" výukový podklad měl Bursík na mysli, se jasně ukázalo před několika dny. Stejný nápad jako český ministr měla totiž i britská vláda. Rodičovi Stewartu Dimmockovi se ale nelíbilo, že by jeho dítě mělo být ve škole podrobeno klimatickému „vymývání mozků“. Obrátil se na soud a argumentoval zákonem, který v britských školách zakazuje politickou propagandu. Soud na jeho popud Nepříjemnou pravdu podrobně analyzoval a dospěl k závěru, že si Dimmock stěžoval zcela oprávněně. Soudce Burton ve filmu identifikoval celkem devět tvrzení, která jsou v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Rozhodl proto, že film smí do škol jen v případě, že učitelé děti na všechny Gorovy lži předem výslovně upozorní.

Proč píšu o lžích a ne o omylech? Autor katastrofické sci-fi, vydávající se za „vědecký dokument“, se k záměru lhát bezelstně přiznal. V květnu 2006 řekl Gore magazínu Grist: „Nikoho nezajímají řešení, pokud neuvěří, že existuje problém. Zveličování nebezpečí oteplování je předpokladem ochoty veřejnosti naslouchat.“

Jak tedy poznáte, že klimatický alarmista lže? Jeho rty se pohybují… Bývalý poradce Margaret Thatcherové Christopher Walter Monckton teď prokázal, že Gore nelhal devětkrát, ale celkem pětatřicetkrát.

Na místě je samozřejmě otázka, jak rozhodnutí britského soudu ovlivní české školy. Bude politická agitka (která byla v Česku sponzorovaná a oficiálně posvěcená Martinem Bursíkem) indoktrinovat i naše děti? Pokud ano, co proti tomu můžeme dělat? A jestliže do škol míří Gore, proč ne třeba neofašistická literatura popírající holocaust, kreacionistická propaganda militantních katolíků nebo dejme tomu výuka spásného učení Vesmírných lidí Ivo Bendy? Zeptal jsem se na to jak na ministerstvu životního prostředí (MŽP), tak na ministerstvu školství (MŠ).

Podle mluvčího MŽP Jakuba Kašpara podpořilo Bursíkovo ministerstvo vydání knihy Nepříjemná pravda částkou 100 000 Kč. Proč? Šlo prý o knihu, o níž „byli přesvědčeni“, že by se měla dostat ke čtenářům... Pokud jde o filmovou verzi Nepříjemné pravdy, MŽP s MŠ skutečně vedlo jednání o její distribuci do škol. "Nakonec ale MŽP od tohoto záměru upustilo,“ píše Kašpar. „Raději jsme se vydali efektivnější a lacinější cestou nákupu několika kopií DVD s právem projekce do veřejně přístupné videotéky MŽP.“ Na otázku, jestli se MŽP po rozhodnutí soudu chystá odvolat své doporučení Nepříjemné pravdy jako výukové pomůcky, Kašpar odpovídá: "Žádné formální doporučení nepadlo, nicméně se rozhodně film rozhodně nechystáme stáhnout z nabídky naší videotéky. Považujeme ho i nadále za důležitý příspěvek k veřejné debatě i za vzdělávací nástroj, který je užitečným zdrojem informací.“

Ondřeje Gabriela z tiskového odboru MŠ jsem se zeptal, jestli v české legislativě existuje nějaký předpis, který by ve školách zakazoval jednostrannou propagaci politických názorů, případně názorů, které jsou v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Odepsal mi: " Ano. Jde především o školský zákon (561/2004), který naleznete zde. Podívejte se na paragraf 2, odstavec 1, e) a f) a g). Dále se podívejte na paragraf 27, odstavce 1) a 2)."

Pokud podle pana Gabriela ředitel chce, aby mu stát zaplatil učebnice, které jeho škola používá, musí mít tyto učebnice schvalovací doložku MŠ. Ta je zárukou, že informace v učebním textu jsou objektivní a v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Škola však může (samozřejmě ne na státní náklady) k výuce používat i učebnice nebo knihy, které doložku nemají. I tak ale ředitel zodpovídá za vyváženost a objektivitu výuky.

Na distribuci Nepříjemné pravdy do škol se MŠ nepodílelo (a to knihy ani filmu). Pan Gabriel prý ale samozřejmě nemůže vyloučit, že je při výuce nepoužil nějaký iniciativní učitel. Zeptal jsem se, co mohu jako rodič v takovém případě dělat. "Obraťte se na ředitele školy," píše pan Gabriel. "Nebudete-li s jeho reakcí spokojen, kontaktujte Českou školní inspekci. Ta provede inspekci a sepíše inspekční zprávu, která je veřejná. Za plnění závěrů inspekční zprávy je zodpovědný ředitel, potažmo zřizovatel školy (u ZŠ obec, u SŠ kraj). Krajním postihem, který škole hrozí, pokud praktikuje výuku v rozporu s právním řádem ČR a nesjedná dlouhodobě nápravu, je vyškrtnutí z rejstříku škol."

Aby mi bylo dobře rozuměno: v žádném případě nevolám po zákazu Nepříjemné pravdy v českých školách. Právě naopak: vzhledem k obrovskému globálnímu dopadu Gorova výtvoru by ho děti měly znát stejně, jako třeba Hitlerův Mein Kampf nebo Marxův Kapitál. Ve všech těchto případech jde pouze o kontext, v jakém učitel žákům dílo prezentuje. Gorova kniha/film je excelentním příkladem politické indoktrinace, zneužívajícím vědu a emotivně hrajícím na primitivní strach. Podrobný rozbor včetně analýzy všech manipulací, lží a podprahových manipulativních postupů se může stát důležitou součástí výuky ke kritickému myšlení. Zároveň bychom ale měli vědět, jak se bránit příliš zeleně zaměřeným učitelům, kteří by Gorem chtěli dětem prostě jen "vypláchnou hlavy".