Už si nevzpomenu, jak je to dlouho, kdy ke mně doputovala zvěst, že se chystá ustavení čehosi jako úřad na dezinformace. Tomu nemůžu věřit, taková byla moje první reakce. Máme přece tak doslova šílené vzpomínky na Úřad pro tisk a informace, že nikoho příčetného nemůže taková myšlenka napadnout? Lidi si takovou instituci okamžitě spojí s neblahým úřadem, pilířem minulého režimu. Spojovali by si to, i kdyby byl osazen anděli. Ne, tomu nemůžu věřit.

A bác ho, ona to byla pravda, úřad se chystal, a projekt padl hlavně proto, že nikdo nedokázal přesně doložit, co to dezinformace je.

Život mi podsouvá náměty pro vření a nevěření každou chvíli. Že prý vznikl spolek, který chce zavést třicetikilometrový rychlostní limit v uzavřených obcích. Nevěřil jsem tomu. Každý, kdo má jen trochu ponětí o automobilovém provozu ví, že existuje rychlostní pásmo optimálního provozu a to je kolem padesáti za hodinu. Zatímco jsem nad tím kroutil hlavou, první aktivisté se už přilepovali k vozovce. Sotva je hasiči stačili odsekat, už tu byl další námět. Po dálnicích bude dovoleno jezdit sto padesát. Ne všude, jenom někde.

Tohle může napadnout jen naprostého trotla, mračil jsem se nad tím. Žádné dálnice přece nemáme, jen jakési poslepované fragmenty čehosi. Všude po Evropě, kde na rozdíl od nás dálnice mají, zavedli s výjimkou Německa jako maximálku 130 a míň. Ostatně i v Německu je těch úseků s neomezenou rychlostí míň a míň. Stopadesátka v Česku? Fantazírování.

Podle hesla nemožné na počkání, zázraky do tří dnů se stopadesátka vkliňuje do zákona a na dotaz, kde že takový úsek pro závoďáky bude, odpoví kvalifikovaná osoba, že na dálnici D3 do Budějovic. Čímž se asi myslí úsek na jih od té šikany na odbočce do Tábora, co tam překáží už patnáct nebo kolik let.

Věření nevěření pokračuje. Média jsou plná nápravy státního rozpočtu, který dnes připomíná kufr, který vám vyklouzl před podestou ve čtvrtém patře z ruky a řítí se čím dál rychleji dolů. Přece nemůžu věřit, že za situace, kdy se ozývá ze všech stran kvílení postižených úsporami, vláda chce zadat do bedekra vydávaného továrnou na pneumatiky za padesát milionů reklamu na tři luxusní restaurace. To by přece nemohla udělat, to by ji lidi roznesli na kopytech. Než jsem se stačil dodivit, vyskočí jako čertík ze škatulky ministr Hladík. Padesát milionů? Orel much nelapá, padesát mega je prkotina. Stát vydá padesát miliard na zateplení domů po babičce. Peníze dodá EU z emisních povolenek a adijé nedoléhající okna, adijé promrzající půdy!

Tomu se nedá věřit. Zkusil ministr Hladík sehnat zedníka? Kdy viděl naposled živého pokrývače? Napadlo ho, proč je u nás tolik hobbymarketů? Ne. Tohle musí být dezinformace. Možná ten úřad měli přece jen zřídit. Třeba by dokázal proti takovému nesmyslu zakročit už v zárodku.