V uplynulém týdnu jsme se hodně dočetli o Milanovi Kunderovi. Jak by ne, v úterý zemřel a bylo třeba se vyjádřit, i já jsem přispěl. Zaujal mě postřeh nejmenovaného kolegy, že zatímco se Pavel Kohout kaje kudy chodí za to co vyváděl v padesátých létech, Milan Kundera se zahalil do velebné pařížské izolace a pokání od něho nebylo slyšet dohromady žádné. Doprovozeno ukázkou aktivistických veršíků. Omluva by se slušela, omluva patří k době. Koloniální státy se omlouvají za útlak. Vzhledem k historické minulosti bychom se mohli omlouvat jenom ledním medvědům ze Země Františka Josefa, ale kdepak, i my neseme podíl viny. V našich městech i vískách bývaly „obchody se zbožím koloniálním‟ a název KOLONIÁL někde nalézáme nad vchodem do krámu dodnes. Omlouvá se Evropa Indiánům, že Kolumbus přistál u břehů jejich kontinentu. Coby potomci cromagnonců bychom se měli omluvit neandrtálcům za vyhubení.

Z tónu výše uvedeného čtenář vytuší, že nejsem vyznavač patetických omluv a že hlavní slovo při vyrovnání s minulostí mají mít Erínye, schopné trápit provinilce tam, kam lidské právo nesahá. Většinový názor ale, jak se zdá, je jiný. Omluvy jsou vyžadovány a běda tomu, kdo vzdoruje. Aktuální příklad je Jarek Nohavica. Neomluvil se za svou koketérii s vyděrači z StB a co horšího, nepoplival medaili, udělenou Putinem za mistrovské překlady ruské poezie. Je třeba sborově křičet „ukřižovat, ukřižovat‟.

Chraň bůh, že bych se snažil přirovnávat současnou dobu k padesátým létům. Je to ale jako kdybychom srovnávali bídu. Před sto lety chudí skutečně hladověli a o generaci nazpět smrt hladem nebyla nic, co by se dalo zcela vyloučit. Dnešní chudý žije z dávek v paneláku a jezdí dvacet let starým favoritem. Ač je to nesrovnatelné, v obou případech je to bída. V Kunderově Žertu mělo udání vtípku fatální následky. Dnes, když Marek Eben zažertoval v Karlových Varech o novodobých svazácích, strhl se na něho shitstorm. Nic se mu nestane, ale bude zaznamenáno, že už dříve nevhodně sexisticky žertoval při moderování Star Dance. Za rasistické vtípky, které každý týden nevinně trousí Marek Eben ve StarDance, by v Americe dostal na hodinu výpověď, cituje pokrokový server Aktuálně rozhořčenou divačku. Což je zároveň komentář i doporučení.

Myslím tedy, že větší význam než omluvy za svazáctví minulosti má dílo, konkrétně tedy Žert, které nám připomíná nebezpečí svazáctví současného. Nenosí modrou košili, za niž se omlouvá Pavel Kohout. Je sametové, určitě ne vražedné. Jedno mají ale společné, to stalinské ocelové jako dnešní ze sametu, totiž podrážděnost, averzi, přecitlivělost vůči čemukoli, co se byť jen vzdáleně podobá nadsázce a humoru. Kafka také nezrušil byrokracii. Ani Žert nezamezil znovuzrození svazáctví. Jenom na něj ukazuje prstem a to je jeho ryzí hodnota.

Poslední slovo - Lidové noviny