Ukazatel benzínu na palubní desce klesl ze tří čárek na dvě. Neznamená to, že jsem na suchu a ještě ani zdaleka nesvítí červená, aby mě varovala, že mě čeká posledních padesát kilometrů a pak šlus. Dvě čárky mě ale k pumpě nasměrují, jsem tak zavedený léta letoucí.

Zabočím k pumpě a koukám, benzín natural pětadevadesát - čtyřicet čtyři devadesát. Kolik to bylo, když jsem naposled tankoval? Bylo to přes čtyřicet, ale ne pětačtyřicet. A jak je to dlouho, kdy jsem zarazil u pumpy za sedmatřicet a něco. Jo, jo, časy se mění, říkám si. Otevírám nádrž, vrazím tam hrdlo pistole, spustím ji a přemítám dál.

Že to ale vyletělo, uvažuju. Dalo se to čekat. Četl jsem, jak ti Hútióvé ostřelují lodní konvoje v Adenském zálivu a ropa se teď vozí v tankerech z Perského zálivu dolů na jih Indickým oceánem kolem celé Afriky. Že jim to někdo nezatrhne, přemýšlím a pozoruju, jak na okýnku stojanu skáčou čísla. Jde jim to rychle, nestačím je rozeznávat. Jsou to moje korunky, ta čísla. Kdo by jim to mohl zatrhnout? Američani už tam poslali nějaké lodě. Proč ale by měli Američani něco zatrhávat Hútiům, když mají své ropy dost a benzín si dělají z břidlicového plynu? Nejspíš by bylo dobré, kdyby se o to Evropa postarala sama. Udělat to ale nemůže, protože nemá čím. To by musela mít lodě a letadla a všechno možné, co by platilo na ty, kdo posílají rakety na konvoje dopravních lodí. Jenže ona ta Evropa to buď nemá, nebo má a nefunguje to a když to má a funguje, nechce to použít, protože je to takové, jak to říct, neslušné. Navíc to stojí strašně moc peněz a ty potřebujeme jinde, hlavně na záchranu planety. Ta nám jde dobře, záchrana planety. Hútiové na záchranu planety kašlou. Raději střílejí rakety na konvoje obchodních lodí. Ty lodě čoudí, takže poškozují planetu. Takže vlastně dělají dobře, ti Hútiové, že ostřelují lodě, vlastně tím taky chrání planetu. Hloupé je, že pak ty lodě plují jinudy, desetkrát delší cestou. Smradu bude víc a náklad bude dražší.

Uslyšel jsem cinknutí, nádrž je plná, čerpalo zmlklo, čísla v okýnkách se zastavila. Viděl jsem sumu a pokl. Šel jsem zaplatit. Je to holt taková daň za to, že si na Evropu může každý houknout a dupnout a nikdo z ní nemá respekt. Kdo se o sebe nedovede postarat, musí platit.

Třeba Američani pošlou víc lodí a dupnou a zlepší se to. To byla moje poslední myšlenka, než jsem přiložil kartu k terminálu. Třeba pošlou. Spíš ale ne. Byli by hloupí, kdyby to udělali.