Lidstvo si libuje v paradigmatech - hlavních nosných tématech, které jím rezonují a je jimi tak trochu posedlé. Ve středověku to byl apokalyptický konec světa nebo křížové výpravy. S renezancí se paradigmata stala pozitivními a byl to pak věk páry, věda a zkoumání vesmíru. V minulém století třeba hledání mimozemských civilizací. Zdálo by se, že čím víc toho lidstvo pozná a ví, že se stane moudřejším. Jeví se však, že rozložení IQ v populaci je téměř konstantní a možná se i zhoršuje rozvíráním nůžek v důsledku přemnožení v hladových oblastech. Geny jsou geny.

Proč v 21. století tak stoupla popularita katastrofických a tajuplných teorií. Odpověď je jednoduchá, lidé se měli moc dobře, ztráceli kontakt s bouřlivým rozvojem, kterému přestávali rozumět a tak měli čas vymýšlet hlouposti. A bulvární tisk a přirozený zájem o senzace a vše negativní to jen posiloval. Člověka hladového nebo obávajícího se vpádu nepřítele by takové věci rozhodně nenapadaly. A ani člověka zabraného do nějakého projektu nebo jiného díla.

Pomineme-li dvě sezónní témata a to covid a válka na Ukrajině, rezonují společností dvě negativní dlouhodobější témata. Boj s klimatem a obava z dominance umělé inteligence. Snaží se nás přesvědčit, že za obojí můžeme.

Ano, zdá se, že v dobách meziledových se otepluje a navzdory našim přáním klima není konstantní. Nakolik to ovlivnil vliv technické civilizace, na tom se asi teď neshodneme a ukáže to až budoucnost. Politici i manažéři musí pracovat a plánovat v určitém časovém horizontu. Ten politický čtyřletý se ukazuje být moc krátký a tak řada důležitých dlouhodobějších problémů zůstává ve jménu znovuzvolení neřešena. Evergreenem je naše důchodová reforma, ale i dopravní infrastruktura. Ovšem na druhé straně v rámci předběžné klimatické opatrnosti činit drastická opatření v průmyslu s horizontem účinku sta a více let je opačným extrémem. Obětovat část životní úrovně pro dobu, kdy už nebudou žít ani naši vnuci je ale mistrovský tah, který se podařil klimatickým alarmistům. Jak se jim to mohlo podařit? Samotná fakta by to nedokázala a tak vzali na pomoc víru a emoce. Mladá generace se snadno nadchne pro ledacos. A Gréta i její kolegové zaujali média. Stalo se z toho politikum a v jeho jménu pak musela souhlasit i data. Ta nepotvrzující se zametla pod stůl. Ale ani to by ještě nezpůsobilo současný zmatek.

Když to trochu postoupilo, ekonomická lobby zavětřila, že tady by mohl být významný pramen, jak vysávat ze států velké dotace. Průmysl se začal adaptovat ekologickými investicemi. Začali jsme překopávat hospodářství. Ďáblem už není chlor, ale jeho roli převzal uhlík, základní prvek umožňující život. Politikem se staly výrazy jako uhlíková stopa, dekarbonizace nebo odpustky za oxid uhličitý. Vždy, když začnete radikálně měnit něco, co je v rovnováze a dobře funguje, vyvoláte tím zmatek a dodatečné náklady. Ceny vzrostou.

Pokud je to v rámci něčeho, co v krátké době přinese pokrok a zlepšení životní úrovně, obvykle se s tím společnost smíří. Ale dnešní cíle a obzory míří do budoucnosti v horizontu století. Nekladou si za cíl lepší životní úroveň, ale její udržitelnost. A navíc soupeří s mocnými přírodními silami. Bude vedle nich stačit přitlumit činnost člověka? A ještě to vše udělat velmi rychle. Jen totální přechod z nafty a benzínu na elektromobilitu by v ČR vyžadoval 4 nové Temelíny. A problémů je více.

Na tvrdých ekologických opatřeních lpí hlavně EU, která zodpovídá jen za 10% emisí oxidu uhličitého. Zbytek světa se spíše chce mít lépe a nechce zatěžovat svůj rozvíjející se průmysl. Dopadne to jako se všemi ohnivými kazateli? Po čase se stanou nepohodlnými a sami se odsunou na vedlejší kolej. Evropa se stane skanzenem větrníků a posetá solárními panely. Předhoněna agilnějšími státy.

Dalším tématem je umělá inteligence (AI). Léta jsme se zájmem zdokonalovali počítače a těšili se z toho, co vše už umí. Když nás dokázaly porazit v piškvorkách a pak i v šachu byla to kuriozita a legrace. Pak však porazily i mistra světa v šachu a go. Umí lépe interpretovat tomografická data, než lékaři. Dokáže identifikovat obličej zločince v mnohatisícovém davu. Kontrolovat komunikace. Když AI dokázala vytvořit falešné video, kde říkáme, to, co jsme nikdy neřekli, zpozorněli jsme. Čeho všeho se ještě můžeme od ní nadít? Až nastane bod singularity, kdy AI bude chytřejší, než člověk. Postupně začne spravovat více a více v naší společnosti. Ti jednoduší říkají, dokud máme v ruce vypínač a můžeme ji vypnout, můžeme být v klidu. Ale když AI řídí energetickou soustavu, jistě se dokáže zabezpečit. A ona pak nebude na jednom místě, ale rozprostřená po celé síti. Vroste do života společnosti. Naučí se ovlivňovat naše názory a preference.

Teď je fenoménem ChatGPT, který odpovídá na vaše dotazy, opraví vaše programy, či napíše a vás referát. Jiná AI vytvoří realistický portrét neexistujícího člověka či obraz ve stylu van Gogha. Letos vyjádřily IT celebrity své obavy z rychlosti, jakou se umělá inteligence vyvíjí. K výzvě požadující alespoň půlroční zastavení vývoje nových modelů AI kvůli „hlubokým rizikům pro společnost a lidstvo“ se připojily stovky akademiků, expertů a podnikatelů. Mimo jiné také americký podnikatel Elon Musk či spoluzakladatel firmy Apple Steve Wozniak.

Je to ale podobné jako s genetickými modifikacemi. Když jedna země z morálních důvodů zvolní a volá po legislativě a regulacích, ostatní ji předběhnou. Umělá inteligence se pomalu stala součástí nás všech. Setkáváme se s ní v těch báječných automatických překladačích, předčítá nám psaný text. Komunikuje s námi na stránkách bank.

Obavy, že systémy umělé inteligence „přechytračí“ lidstvo se dříve objevovaly jen v sci-fi literatuře a dnes už je to i téma pro politiky a právníky. Člověk je už takový zvídavý tvor, že když má možnost něco objevit nebo udělat, tak to nakonec provede i bez ohledu na možné negativní dopady. Umělá inteligence je už mezi námi, tak doufejme, že s ní budeme umět vycházet a tím, že bude časem moudřejší, než my toho nebude chtít zneužít.