Zatímco planetu sužuje globální oteplování, ve městě Brně v srpnu sněží!

Aktuální anekdota odkazuje na údajné trampoty primátorky Markéty Vaňkové s kokainem.

Asi málokomu unikla bláznivá kausa z jihomoravské metropole, pozdvižení a pobouření vyvolala fotografie zachycující zmíněnou brněnskou primátorku s jejím náměstkem Robertem Kerndlem, jímž někdo podává ruličku a bílý prášek. Část opozice i veřejnosti volá po rezignaci obou, ale hlavně první brněnské dámy.

Zda byla fotografie nějak upravena a zda na ní byl skutečně „koks“ nechám na posouzení lidem v těchto věcech zběhlejším.

V rámci fair-play musím uvést, že jsem před více než dvaceti lety byl Markétiným spolužákem na brněnské právnické fakultě, a roky ji znám jako velice pracovitou a odborně zdatnou ženu. Mám za to, že by bylo naprosto zbytečné, aby nyní opouštěla primátorské křeslo. I mezi úředníky magistrátu, zastupiteli a radními je koneckonců známá jako erudovaná, svědomitá a pilná představitelka druhého největšího města v Česku.

Samozřejmě snahy opozice o odvolání jsou politicky pochopitelné a předvídatelné, a dělo by se tak s největší pravděpodobností v každém našem městě či kraji.

K věci mám dvě poznámky.

Za prvé, kde zůstaly jindy hlasité feministky, aktivistky a třeba jindy všudypřítomná Danuše Nerudová? Nutno se tázat přísným hlasem, kde se zdržely různé kruto-přísné bojovnice z „podcastů a twitterů“, jindy tolik ostře kritizující útoky na ženy-političky? Těch opravdu nechutných urážek, které se na primátorku snesly, bylo skutečně nepočítaně.

A paradoxně i od těch, kteří a které jindy tak rádi/y a intenzivně kritizují tlusté postarší boomery za jejich výroky vůči ženám ve veřejném prostoru. Nebo se zde perfidně uplatnilo – M. Vaňková je sice žena, ale ne z naší party kluků, holek a nebinárních osob, co spolu mluvíme, tak jí v tom necháme pěkně nepříjemně vykoupat?

Za druhé – povšimli jste si v souvislosti s legalizací drog interesantního paradoxu, kdy snaživí a hlasití aktivisté (jelikož píšeme o Brně, tak třeba legendární Matěj Hollan) na jedné straně volají po legalizaci některých drog, někdy možná i všech, ale současně titíž křičí po přísných restrikcích jiných závislostí – jako třeba té z hazardu? U jednoho adiktologického problému je prohibice prý to nejhorší řešení, ale u druhé závislosti je podle týchž aktivistů, fajn? Nejedná se zde o absolutně nekonzistentní přístup?

Ještě glosa k zákazu heren a kasin, který byl v mnoha městech prosazen. Kupříkladu v Brně máme tento zákaz již osm let, opakovaně byl magistrát i jiné složky veřejné správy dotazovány, nakolik došlo k poklesu kriminality ve městě díky zmíněnému zákazu, a kolik mohlo být tedy propuštěno městských strážníků či dokonce policistů státních. Jak asi tušíte, k žádnému významnějšímu poklesu nedošlo, nepočítáme-li nesouvisející pokles majetkové kriminality během covidových restrikcí. A v jiných městech, kde je hazardní prohibice, bude situace obdobná.

Hazard se jen přesunul na internet nebo černých heren, ostatně mnohokrát i autor tohoto komentáře viděl v „brněnské šalině“, jak osoba hrála na mobilu hazardní hru on-line. Třešničky, jahůdky, švestičky, melouny, Hollanovy kšandy – pozor Moravské náměstí, nezapomeňte vystupovat.

Jediný výsledek je, že zmizely často neestetické a zakouřené herny. Naopak česká a moravská města přišla o část svých příjmů. Navíc pokud někdo hraje on-line v zahraničním kasinu místo v brněnské nebo kolínské herně, tak z toho nemá nic ani příslušné město, ale ani náš stát. A to se opravdu vyplatí.

Psáno pro Lidové noviny

Autor je právník a publicista