Většina zkušených kantorek a kantorů poslední dobou už ani neskřípou zubama. Jednak šťastně odcházejí do důchodu, druhak často raději předčasně. Proč?

Budu konkrétní – popíšu jednotlivé procesy, které probíhají na konkrétní nejmenované škole. Nejmenované proto, že mi to sdělila kamarádka, která ještě na škole učí. Já již v důchodu si servítky už neberu. Sypu šťastně holubům. Můj klid v parku je sice zčeřen často nekonečným vysvětlováním kolemjdoucích matek svým nezbedným klučíkům i v případech, kdy by zcela efektivněji měla přílítnout dobře mířená... Ale to jsem se tematicky trochu odklonila.

Výuka na prvním stupni této základní školy se vůbec nekoná dle nějakých didaktckých zvyklostí. Omluva školám, kde ještě staré pořádky fungují. Robátkům je například pouze VYSVĚTLENO, co je malá násobilka a naučí se pouze sled násobků : 3, 6, 9, atd. Dítěti pak přece stačí si jen uvědomit kolikátý násobek potřebuje, když lízátko stojí 3 Kč a on si kupuje čytři... Starší ročníky si určitě dobře pamatují vycházky s rodiči (tehdy se ještě jen procházelo na čerstvém vzduchu)...s nekonečným drilováním: sedm krát osm, no? ...a třikrát devět ...

Současné děti však i na druhém stupni šermují v matematice prstíky a nestíhají příklady, kde se násobilka již musí hbitě aplikovat. Ale to nic, pošlou se na vyšetření, zda nemají dyskalkulii.

Stejně tak s vyjmenovanými slovy. Proboha, jen nedrilovat! Pak už jen speciální pedagog, ke kterému je dítě vysláno zjišťuje, že dítě neprošlo správnou didaktikou učení. Zcela chybí dostatečné procvičování a uvědomování si, co a proč se to vlastně učíme.

Jedničku se prvňáci učí tak, že je vynechána valná část metodická řady s tím, že se k tomu později vrátí...

Dovolte, abych vysvětlila, co je didaktická řada. Tato je přesně daným algoritmem (jednotlivé kroky musí následovat v přesně daném pořadí) jednotlivých úkonů dle obtížnosti od jednoduchého k složitějšímu tak, aby dítko prošlo úskalím učení bez velkých šrámů a mělo i radost z postupových výkonů. Když tam něco přeskočíte a pak se k tomu vrátíte, je to jednak kardinální projev diletantismu, druhak i ztráta cenného času.

O použití metod učení čtení (analyticko-syntetická verzus genetická) je lépe se snad ani nevyjadřovat. Na této škole se například prosadila ta genetická. Při ní se učíte číst po hláskách: S T O L E K. Dětem s náběhem na specifické poruchy učení to vyloženě nesedí. Takže učitelky učí nejprve genetiku a posléze nabídnou dětem i staré známé slabikování (analyticko-syntetická met.). Aby jako dostaly šanci i děti, kterým to čtení drhne. Staří didaktikové se musejí obracet v hrobě.

Jak se dostal diletantismus do škol?

Velmi jednoduché: Za prvé v určitých lokalitách (zapadlé vísky, diletantsky vedená škola...) opravdu chybí profesionálové. Pak nastupují nadšenci. Laici, kteří kdysi rádi pracovali se skauty nebo na dětském táboře jako vedoucí. I takoví se dostávají do funkcí třídních učitelů (na prvním stupni učí většinou zcela všechny předměty). Je zaznamenán případ, kdy se tento milovník dětí ptá ve sborovně o přestávce těsně před hodinou, kdy bude učivo učit, co to je ten podmět a co přísudek...fakt si nevymýšlím!!

Laici ve školách nejsou ale jen důsledkem nedostatku profíků. Někteří ředitelé totiž nacházejí výhody laika ve sboru. Čím je jich tam víc, tím spíš může učiteli manipulovat a vyžadovat po nich nesmyslné novoty, aby tak dosáhl na příslušné projekty a granty.

Nahlédněme na novoty konkrétně: Jedna holčička ve třetí třídě se velmi škaredě podívala na druhou. Vznikne konflikt – píchnutí kružítkem. Paní učitelka (původem výpravčí vlaku) si neví rady (a ani si neuvědomuje, že si neví rady) Nevadí. Napíše mail všem ze svého týmu. Tým, který je povinně vytvořen p.ředitelkou, tvoří učitelé 1.-3. ročníku, speciální pedagog, psycholog a p. zástupkyně. Vyzve tým, aby jí poradili, co se zmíněným konfliktem má udělat. Takže tým dlouze žvaní po mailech. Zcela se vytratila kompetence a zodpovědnost učitele v procesu učení a působení na děti. Situace si žádala okamžitou a efektivní reakci učitelky. Takovéto peripetie kdysi dávno řešily učitelky ve třídách zcela jednoduše a samostatně levou zadní. Věřím, že někde ještě snad...

Na zmíněné škole ti profíci byli. Po zjištění, že zde vládne carevna (paní ředitelka), odešli sami v počtu asi dvaceti lidí za pět let.

Ani školní inspektoři nyní nezkoumají je-li sbor erudovaný a jakými metodami se dítka vzdělávají (nebojte se, nyní už známe plno prožitkových strategií – tedy těch ideologicky ale i fakticky správných alternací). Česká školní inspekce na jednom nejmenovaném gymnáziu však zkoumala POUZE, jestli je zde radostná atmosféra, aby tam bylo studentům komfortně a bezpečně. Ano, bezpečí tam musí být. Je však samotný život bezpečný? Pardon, zatoulala jsme se do těžké filozofie.

Asi bude nakonec dobře, nový ministr školství vynašel ještě jednu skulinu, jak se ještě více vetřít do přízně rodičům. Nabídl, že bude škola začínat až v devět hodin.

Tak se nebojte, všichni budou spokojeni. Děti, že se ve škole dobře baví a rodiče, že nejsou obtěžováni včasným vstáváním. Že nakonec nic neumějí, nevadí!

A domácí úkoly? Jejej, já se zapomněla, ty se přece už dávno nedělají.

Omluva – článek byl psán po nastoupení ministra ... už si fakt nevzpomenu