Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"Paní učitelko, já jako dítě nemoh’ nic, tak moje dcera ať může všechno."

Odposlechnuto na základní škole. Hádejte, jaká dcera byla povahou.

Nad těmito věcmi poslední dobou hodně přemýšlím. Co z těch dnešních, pro praktický život nepřipravených dětí bude.

I ten "boj" proti násilí je vlastně fraška, když se násilím myslí plácnutí na zadek, když dítě dělá něco, čím by si mohlo i ublížit. Přitom lidí, kteří děti skutečně mlátí, jakoby se to netýkalo. Ty to prostě nezajímá a jejich okolí proti tomu nic nedělá. Jsou jen výjimky, které nic nesvedou.

Bláznivá doba, dopadne to, obávám se, špatně.

...ona je též otázka, co to ten "novodobý"praktický život je. Ve změnách RVP, která se zrovínka tvoří (asi stopadesátá úprava toho, co se a jak se učí Vše o revizích (rvp.cz) to vztahování k praxi dominuje. RVP je legislativní základ pro tvorbu ŠVP, což jsou v podstatě osnovy - každá škola je má a už asi bude mít stále jiné!!

Ta momentální změna má být hlavně o tom, že se mají děti učit hlavně to co potřebují v praktickém životě...potažmo to může být i to, že se doma hygienicky "odbaví" a pak jdou do montovny a vše ostatní jim je zorganizováno....třeba nepotřebují umět diskutovat na podkladě znalostí, okopávat zeleninu, vařit, umýt nádobí, vymýšlet jiné postupy....nepotřebují znát pythagorovu větu, a který nerost je nejtvrdší, protože to není úplně a ihned prakticky využitelné - manažeři a politici jim přece vždy řeknou co a jak mají smontovat, co si koupit, jak vnímat to či ono....

👍👍👍

Karma

V článku je to naznačeno, ale přesto by bylo dobré zdůraznit, že spousta mladých lidí dnes děti nemá a ani nehodlá mít. Tudíž vlastně popisujete nešvary mezi těmi normálnějšími lidmi, kteří děti mají. Nijak se jich nezastávám, výchova má určitě velké nedostatky, ale přesto by bylo dobré tyto lidi spíše pochválit za ten prostý fakt, že děti mají a v rámci svých možností se o ně starají.

Třeba je jednou za to pochválí ty jejich děti.

ANO - jak výstižné. Věřím tomu, že i z těch, kteří nedostávají pevná pravidla v dětství, mohou vyrůst spokojení a úspěšní lidé, ovšem budou muset v sobě najít a mobilizovat sebekázeň. O to bude tahle práce na sobě horší, když jim v tom rodiče v dětství nepomohli!

Ach, paní autorko, jak mi mluvíte z duše! Vy určitě znáte mé vnučky, které mohou běhat v březnu po mokrém trávníku v ponožkách, protože chtějí. Starší vnučka nechodí ve škole na oběd, protože prostě fuj a matka jí do školy oběd vozí, proto matka nemůže pracovat. Mladší se znechuceně podívá do talíře, zeptá se "co to je" a když tam ve vývaru plavou noky a zelená petržel, odběhne a pobíhá po pokoji, při slavnostním obědě trucuje, protože se dědeček zeptá, zda si umyla ruce a prostě nejí. Můj vysokoškolsky vzdělaný syn má děti na víkend, tak si ten víkend užívají a děti rozhodují, kam se pojede, že se bude jíst pizza a oblečou si, co chtějí a vždycky hrozné kombinace... Mladší půjde do první třídy a už teď lituji paní učitelku. Každé slovo, které jste napsala, podepisuji.

To vše je přírodní výběr. Některé děti na tom prostě budou lépe, až vyrostou, a jiné hůř. Názory, že by se nemělo dítě omezovat, jinak bude frustrované, tu byly už v šedesátých letech, oč rozmazlenější jsou děti na jihu Evropy jsem si všiml hned, jak jsem se tam po roce 1989 mohl podívat. Tyhle děti už vyrostly a je po ruce dost životopisů úspěšných lidí, aby se dalo odhadnout, zda jim tohle "šťastné dětství" pomohlo se později prosadit. Otázkou je, zda tu rodiče jen kopírují filosofii státu, nebo stát přístup rodičů.