Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Jako děcko jsem byl svědkem zabijačky. Pašík vyšel poprvé v životě z chlíva na slunce , dostal palicí ránu do hlavy, začal kňučet, dostal druhou a pak přestal. Příští rok řezník použil jateční pistoli. Koťata se běžně topila, kočce se nechalo jedno které se vždycky udalo. V přírodě většina koťat nepřežije, tygři jsou na vyhynutí. Daří se jim dobře v zajetí ale to zase vadí různým ochráncům zvířat.
Když už byl zmíněn onen inseminační technik: Víte proč se tele po narození třese? Má strach, aby se mu táta nezabil na motorce (obvyklý dopravní prostředek těchto specialistů). A nadbytečná koťata (kočce jsme nechávali jedno, nanejvýš dvě) jsem netopil, ale praštil jimi vší silou o kamenný schod.
Je to kruté, ale milosrdnější. Koťata jsou pak utopena v bezvědomí. Nehrozí scéna, kdy je nutné je při plném vědomí topit.
To sice hezké, ale ale Život je na teto planetě je založen na něčem úplně v jiném: Sežer, že nebo budeš sežrán. Hezké filmy v televizi nám to dost zamlčují.
Ano, a proto někdy můžeme pomoct i těm zvířatům. Lidé by to, ze své podstaty, měli umět sami, pomoct si. Ale často jsou horší, než ta zvířata.
To, že krávu denně podojím a nakonec sním neznamená, že do ní budu kopat.
Dokonce bývalo zvykem za jídlo děkovat modlitbou.
Možná je to zvláštní, ale jedna z věcí, která mi docela vadí, je právě samozřejmý až arogantní přístup k jídlu.
Většina lidí si dnes myslí, že se jídlo rodí na policích supermarketů. A jaképak cavyky, je ho tam vždycky dost, i v akcích. Kolik se jich někdy podívalo krávě do očí?