Poslední předjarní týdny přímo lákaly k zážitkům a tak není divu, že jsme podlehli výzvě mladšího bratra a s ženami vyrazili na prodloužený víkend do Budapešti. Ještě, že jsem digitální fanda, protože dnes už i zážitky jsou plné IT. Už samotný booking ubytování v apartmánech. Nebýt toho, že u vybraného apartmánu připouštěl jen úhradu kartami Eurocard-Mastercard, American Expres či cash, a naše banky přešly na VISA, bychom majitelku apartmánu v nejlepších letech ani nepotkali. Pak ještě elektronická dálniční známka pro Slovensko a Maďarsko. Tím to ovšem nekončilo. V mailu jsme obdrželi dvojici kódů. První otvíral parkovací bránu na dvorek a druhý vstup brankou z ulice a pak ještě do vlastního domu. Když jsme se SMS ohlásili, že jsme dorazili, přišel nám na mobil ještě kód třetí, nejdůležitější. Otvíral trezor vedle dveří, ve kterém byly klíče od apartmánu. Majitelka Agnes byla natolik starostlivá, že se nechala ujistit, zda jsme se skutečně dostali až do apartmánu a domluvili jsme si s ní hned schůzku na následující den pro předání hotovosti. Šlo o ekvivalent 400 € plus co jsme si ještě vyměnili na útratu. Pro Čecha astronomickou hotovost 216 000 Ft nebylo ani v Čechách snadné sehnat. Banky šetří a uzavírají pokladny v menších pobočkách. A chudák forint má dnes už jen hodnotu 0,066 Kč. Setkání s Agnes nás však obohatilo o její mobil a mail, takže příště můžeme už objednat apartmány přímo.

Apartmány Heroes’ Residence jsou pár kroků od Hösök tere (Náměstí hrdinů), kde jsou do oblouku sochy všech významných uherských panovníků a také stanice metra M1, starého, krásného, prvního na kontinentu. Na Náměstí hrdinů byla v neděli večer nějaká demonstrace pár set lidí. Nejprve jsme z povzdáli zjišťovali, jestli je proti nebo pro Orbánovská. Podmanivý rytmus čardáše a sbor krojovaných žen a mužů však ukázal, že jde o ryze folklorní záležitost. Za Náměstím hrdinů je rozsáhlý park Városliget připomínající naši Stromovku. V ní je nejen zoologicko-botanická zahrada (4 500 Ft), restaurace a zámečky, ale hlavně slavné termální lázně Szechenyi fürdö, které nás k cestě nejvíce zlákaly. Vyšší, jen celodenní vstupné 10 500 Ft se ale vyplatí. Báječně teplá voda 38 °C umožňuje vyhřát se ve venkovních i vnitřních bazénech. Jsou zde masážní trysky i umělá řeka, která vás unáší v kruhu, různé druhy saun. Pro rozhazovačné i všeliké masáže či pivní lázeň. Je zde i restaurace, a když se pokoušíte sníst u bazénu něco přineseného, tak začne plavčík pískat na píšťalu a pohrozí vám. Netušili jsme, že tam vydržíme pět hodin. Budapešť je navíc přívětivá k seniorům, kteří zde od 65 let jezdí v MHD zdarma.

Další den se jelo na Hrad a Halászbástyu. Je to perla Budapešti, stále plná turistů a dobře zpoplatněná. Podmanivé bílé věžičky a cimbuří, pestrá střecha Matyášova chrámu a před ní kupodivu majestátní jezdecká socha ne Matyáše, ale sv. Štěpána, který v Uhrách žil v letech 977-1038. Před příchodem k Hradu, který střeží velká socha orla, je nenápadný dům sídla maďarského prezidenta. Před ním dva honvédi každou chvíli předvádějí výhružnou baletní show, při které mávají puškami, předávají si je a nešetří kroky a obraty. Dnes už nikoho nevyděsí, ale pobaví dav turistů. Hrad, který byl notně pobořen na konci války, je honosný a monumentální. Za ním se tyčí ještě monumentálnější vrch Gélert s Citadelou. K Hradu samému je možno přijet i od Dunaje lanovkou a pod ním vede i silniční tunel. Od Hradu je pěkný pohled na kopcovitou rezidenční Budu, zatímco na druhém rovinatém břehu Dunaje, v Pešti, řádila historie. Je zde na náměstí Lájoše Kossuta nejhonosnější stavba Uher Parlament, která dokazuje, že uherští grófové si to mohli dovolit. Ovšem kousek od Parlamentu, na pobřežní hrázi, tiše leží šedesát železných opuštěných bot, jako připomínka (Cipők a Duna-parton) toho, že zde bojůvka Strany šípových křížů povraždila 3 500 Židů z budapešťského ghetta. Je zde i nejhonosnější bazilika sv. Štěpána (pro důchodce za 1 700 Ft), barokně zdobená, až oči přecházejí. Nedaleko velkolepá synagoga z r. 1859 (pro seniora za 5 400 Ft). Tu jsme ale okoukli jen z vnějšku a ještě raději rychle. Nikdy nevíte, kdo a s čím je kolem.

Za návštěvu také stojí velká tržnice Központi Vásárcsarnok poblíž mostu Svobody (Szabadság híd). Je plná koření, masa, uzenin a sýrů. Jen ceny jsou tu poněkud farmářské.

Velký zážitek byl, když jsme si ve stylové Paprika vendéglő dopřáli opulentní oběd. Přes varování manželek jsme objednali dvě Misky pro dva (grilovaná panenka a vepřové mince, husí stehno, smažená krůtí prsa plněná klobásou a sýrem, podávaná s rýží, dušeným fialovým zelím a smaženými bramborovými kroužky, jedna za 9 490 Ft). Opravdu výtečné, ale část jsme si ještě nesli domů. Bylo nám také líto skupinky hladových lidí, kteří čekali i půl hodiny na uvolnění místa. Měli si rezervovat stůl telefonem jako my.

Budapešť má honosné široké bulváry, velká náměstí, ruské kolo jako v Prátru. Dýchnou na vás historické bohaté Uhry. Každý dům jako by říkal, ano, já pamatuju ty staré zlaté časy. Však také Maďaři jsou vlastenci a svou historii vystavují na odiv od praotce Arpáda až po Velké Uhersko. Je to město soch, které najdete na nejrůznějších místech od výhružných jezdeckých, až po postavy na chodníku či lavičce. Město by si zasloužilo přezdívku Paříž panonské nížiny. Najdete tu ale i sochy neuherské, jako Ronalda Reagana, George Bushe či inspektora Columba.

Jen ten jazyk si vybrali nešťastně. Moc nic nám neříká, nejde vyslovit a skýtá tak pole pro fantazii. Naštěstí nám digitálně gramotným pomůže strýc Google svým překladačem. Nejenže rozliší papriku uzenou, sladkou i pálivou, našel i hřebíček. Dovede to i vyslovit se správným maďarským přízvukem. Měl jsem tak i pro strýčka příhodu v mobilu připravenou větu pro revizora: Igazán Senior vagyok, egyszerüen olyan jól nézek ki. (Jsem opravdu senior, to jen tak dobře vypadám).

Prostě Budapešť je příjemná a prodloužený víkend rozhodně doporučuji.