CENZURA: Budete umlčeni za své vlastní peníze
To je konec demokracie, když dobrovolní cenzoři dostanou peníze občanů na řízení médií podle vládních instrukcí.
Podle nedávných zpráv připravuje stát plány na boj s dezinformátory. Experti prý doporučují podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která v boji s fake news pomohou. Stát by nově mohl šiřitele dezinformací stíhat a údajně dezinformační weby odstřihnout od reklamy státních institucí. V první polovině příštího roku by měl vzniknout zákon určující podmínky, za kterých mohou být na internetu zablokovány údajně konspirační stránky (zde).
Kdo jsou ti experti rozhodující o tom, kdo bude mluvit a kdo mlčet se neví, a ani kdo by měl dostat ty desítky milionů se neví, ale bylo oznámeno, že oni anonymní experti již vypracovali „neveřejný osmnáctistránkový dokument“, kde navrhují několik klíčových změn, které má stát v následujícím roce udělat, aby dezinformacím lépe vzdoroval (zde). Takže jde o tajný dokument sepsán anonymními experty, jenž se stane základem nových zákonů, které umožní vytvořit mnoho nových vládou placených míst a umlčet každého, kdo se placeným expertům nebude líbit. Jde evidentně o zcela netransparentní postup vedoucí k omezení demokracie, nemluvě o ekonomických škodách.
Co na to premiér Petr Fiala? Podle tisku řekl na začátku prosince že, i když stát čelí nepřátelské hybridní válce vedené prostřednictvím dezinformací, cenzuru zavádět nelze. Ale hned nato prohlásil,
že „k vypnutí dezinformačních webů vyzvala vláda v obecně formulovaném usnesení a je vděčná nevládním organizacím i komerčním firmám, že tyto servery vypnuly“. Takže podle Fialy vláda cenzuru dělat sama nebude, ale najme si na to „dobrovolníky“, kteří za tučnou provizi naleznou dezinformační média a pomohou k jejich vypnutí, podle nejasných kritérií a více méně tajných instrukcí.
Vláda dokonce již má svého vládního zmocněnce pro oblast dezinformací. Je jím Michal Klíma, který by se měl stát „národním gestorem této politiky“. Klíma to potvrdil Deníku N: „Považuji pomoc profesionálním zpravodajským a nezávislým médiím v této oblasti za velmi důležitou. Stát by měl zaměstnat i více odborníků na dezinformace (zde)“. Před dvěma lety jsem se pokusil ukázat, že cenzura je nebezpečnější než dezinformace (zde a zde). Tento názor tenkrát v podstatě zopakoval i Michal Klíma a prohlásil: „Cenzura není přípustná ani pod záminkou vědeckého postupu“ (zde), což přetiskla téměř všechna média. Do nedobrého světla staví Klímu fakt, že svůj jasně proklamovaný názor změnil v okamžiku, když mu byl nabídnut placený post vrchního cenzora.
Úroveň „expertů“ lze hádat podle několika prozrazených jmen. Citován byl například „analytik Institutu pro politiku a bezpečnost“ Roman Máca, který mimo jiné prohlásil: „U většiny antivaxerů navíc můžete pozorovat přerod v antiukrajince“, s vysvětlením, že „jedním z důvodu změn témat vždy za aktuálnější je snaha vydělat další peníze“ (zde). Takže podle pana Máci dostali lidé peníze za to, že se nechtěli očkovat, což je zřejmá dezinformace, protože peníze se vydělávají očkováním, a ne odmítáním očkování. Mácovo nepochopení situace kolem vakcín se dá vysvětlit tím, že vystudoval obor zvaný „Mezinárodní rozvojová studia“. Ale ani tak komický obor nevysvětlí Mácovo přesvědčení, že odmítač očkování nemá rád Ukrajinu. Vždyť Ukrajina je v počtu očkovaných na 147. místě ve světě (skoro poslední), takže by podle Mácovy logiky měli antivaxeři Ukrajinu mít rádi.
Jestliže existuje něco jako dezinformace, pak to jsou vědecké závěry dezinformačních expertů; zajímavý je třeba tento: „Dezinformacím propadají nejčastěji senioři, oni sdílí lži o konci světa či Putinovi“ (zde). Je směšné, jak různí samozvaní odborníci podrobně sledují malé weby, které mají nulovou čtenost a „vědecky“ je analyzují. Skoro nikdo přece nečte Sputnik, kromě oněch expertů, a kromě toho se Sputnik otevřeně k Rusku hlásí, takže může sotva někoho oklamat (snad s výjimkou oněch expertů). „Expertům“ nevadí, že většina českého tisku je v rukou bývalých komunistů Babiše a Porybného, v jejichž médiích oni experti publikují své „vědecké závěry“ o nutnosti cenzury. Je cimrmanovské, s jakým nadšením experti dopodrobna popisují různé dezinformační banality (zde). Cenzoři popisují svou práci jazykem popsaným v románu 1984 jako Newspeak. Například Mácův Institut pro politiku a bezpečnost má prý za cíl otevřenou diskusi: „Posláním Institutu je zkvalitňování českého politického a veřejného prostředí prostřednictvím profesionální a otevřené diskuse“ (zde).
Oblíbenou metodou zmíněných expertů je smíchat v jedné větě názor, který je podle nich evidentně chybný, s názorem, který se má zdiskreditovat. Takže spojení antiukrajinců s antivaxery delegitimuje všechny epidemiology s jiným názorem na očkování, než má expert na Mezinárodní rozvojová studia. Spojení antivaxerů s anti-greendealery delegitimuje všechny fyziky s jiným názorem na změny klimatu, než má onen expert. A spojení anti-greendealerů s anti-cokoli delegitimuje všechny odborníky na cokoli s jiným názorem, než má zmíněný expert na Mezinárodní rozvojová studia.
Takže „experti na dezinformace“ nakonec budou cenzurovat názory 95 % všech občanů. To je konec demokracie, když dobrovolní cenzoři dostanou peníze spoluobčanů na řízení médií podle vládních instrukcí. Kdo se bude smět i nadále volně vyjadřovat, budou majitelé médií (většinou bývalí komunisté) a nositelé důležitých funkcí, jako například prezident, předseda ústavního soudu, nejvyšší státní zástupce, děkan filozofické fakulty atd. (náhodou také komunisté a marxisté). Nekomunističtí politikové demokracii nijak nebrání, což zlověstně připomíná rok 1948.
Demokracie se udržuje pomocí fungujících voleb, zákonů a médií, a také gentlemanskými vztahy mezi občany, ale ne činností neziskovek a samozvaných odborníků na demokracii. Zamyslíme-li se nad tím, jak by Čína a Rusko nejlépe prosazovaly své zájmy, tak určitě financováním akcí, které v demokratických státech vytvářejí pocit ohrožení, hledají vnitřního nepřítele, rozeštvávají voliče různých stran proti sobě a polarizují obyvatelstvo. Takový vývoj vidíme ve všech demokratických zemích.
Takže situace na Západě se vyvíjí přesně tak, jak by si jeho nepřátelé přáli, ať již je jejich podíl na nepříznivém vývoji jakýkoli. Občané nemají mnoho možností, jak situaci ovlivnit. Najít politiky, kteří se jasně vymezují proti Rusku i proti cenzuře téměř nelze, neboť díky dezinformační činnosti bojovníků za cenzuru pod praporem boje s dezinformací je odpor proti cenzuře již považován za neslučitelný s odporem proti Rusku.
