Na ten tradiční dualismus kontrastů alias dichotomii, působící západní psychice vleklou neurózu, vyzrál Alan Watts tím, že ji přejmenoval na „polaritu“. Tato lingvistická přesmyčka je vědecky vychované západní mysli okamžitě srozumitelná a snadno i vizuálně přestavitelná. Zemské póly propojené osou, magnetismus, elektřina, energie vznikající výboji mezi protichůdnými, ale neoddělitelnými póly, a podobné příklady.

„Polarita je stav, v němž daná entita obsahuje dva protichůdné póly, které se vzájemně přitahují,“ praví jedna z jejích anglických encyklopedických definic. Tím klíčovým slovem je „entita“, pro něž nemáme přesný český překlad, takže je musíme přijmout tak, jak je, rovnou z latiny. Tam (a samozřejmě i v angličtině) znamená něco, co existuje samo o sobě jako poznatelná jednotka, třeba i složená z různých částic, ale znatelně odlišitelná od ostatních.

Takovou entitou může být molekula složená z atomů, obec složená ze spoluobčanů, církev složená ze stejně věřících, stát složený z okresů, klub složený z členů. Ale také každý jedinec, v němž, a mezi nimiž, se odehrávají všelijaké myšlenkové vzájemně nevraživé a odpudivé dichotomie. Ty se přesmyknutím na polaritu přestávají odpuzovat a místo toho je polarita neoddělitelně váže, ať se jim to líbí, nebo ne. Přijde-li nám to úsměvné, připomeňme si taoistické přísloví, že čemu se nedá smát, to se nedá brát vážně.

Připomeňme si ještě také, jak západní mysl obvykle řeší konflikty kontrastů. Co vnímá jako nesprávné nebo nežádoucí, to potřebuje vymýtit, či alespoň porazit nebo umlčet. Dobro musí zvítězit nad zlem. Pravda a láska zvítězí nad zlem a nenávistí. Dezinformace je nutno cenzurovat, aby neohrožovaly svobodu slova.

Při vší úctě a s uznáním všech kreativních a civilizačních impulzů křesťanství, si s Wattsem, odpadlíkem od křesťanské teologie k orientalismu, uvědomíme, jak tato etika „vymycování zla“, převzatá a zesílená islámem na jedné straně a marxismem na druhé, ohrožuje život planety.

Přesmyčkou z konfliktu na polaritu Watts jednak přinesl historii lingvistiky další důkaz, že věci a události mají takový význam, jaký jim pojmenováním dáme – a že tudíž můžeme už samotným přejmenováním měnit události, jejich dopad a vývoj. A jednak tím západní mysli poskytl můstek přes onu propast dělící vnímání světa jako kontinuitu nepřátelských konfliktů k vizi jednoty protikladů, která je základním principem Taoismu. Najdeme ji hned v druhé kapitolce knížečky Tao-te-ching od mudrce Lao-cu.

Když svět pozná krásu jako krásu, vzniká ošklivost
Když pozná dobro jako dobro, vzniká zlo
Tak bytí a nebytí tvoří jedno druhé
Těžkost a snadnost tvoří jedno druhé
Dlouhé a krátké se vzájemně zjevují
Vysoké a nízké se vzájemně podporují
Hudba a hlas se sladí
Předek a zadek se vzájemně následují

A proto tedy moudří:
Řídí svou práci a činnost odtažitě
Vedou výuku beze slov
Pracují s tisíci věcmi, ale nekontrolují
Vytvářejí, ale nevlastní
Konají, ale nepyšní se tím
Mají úspěch, ale nedlí na něm
A protože na úspěchu nedlí
On je nikdy neopouští

Ale buďme k Západu fair. Pokusil se o totéž dvakrát. Jednou to byli židovští rabíni, jednou filozofové řečtí a římští. Oběma se však nepodařilo trefit do „mainstreamu“, který trval na svých bojích a vítězstvích. V Talmudu se „boj dobra se zlem“, který neexistuje sám o sobě, nýbrž právě v oné polaritě, odehrává uvnitř lidské psychiky, v podobě „zlé energie“ zvané yecer hara a „dobré energie“ zvané yecer hatov. A protože samotné slovo yecer znamená tvoření, obě energie jsou tvořivé, včetně té zlé, za předpokladu, že se ta zlá usměrní tou dobrou od své přirozené destruktivnosti ke kreativitě. Příklad: chamtivost se nastolením spravedlivých zákonů přemění v podnikání prospěšné i jiným. Tak také, jak ostatně poznával třeba Adam Smith, vznikla prosperita kapitalismu.

Tím druhým, a Taoismu ještě bližším pokusem, byla filozofická škola stoicismu, do níž se zakousneme příště.

Knížky Benjamina Kurase můžete najít např. zde:

http://www.pi-shop.cz/kuras/

Poskytl server Cesta želvy

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––-

Nové upravené vydání Kurasova bestselleru od roku 2004. S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděkypěs tovaly za dob hlubokého komunismu.

Tahle kniha o sexu je opravdu jiná. Kuras si pohrává se čtenářem jako kočka s myší: hra se slovy, symboly, příběhy a lidmi, v tom se vyžívá. Žena ovšem může návody na orgasmus bez ejakulace zkoumat pouze teoreticky, ale i tohle zkoumání může být zdrojem značné zábavy. Minimálně proto, že se může škodolibě usmívat. Nic víc a nic míň nelze čekat. Kurasovi zde stačí právě jen tohle: aby se publikum bavilo a občas něco z jeho rad vyzkoušelo.

(Z recenze MFDnes)