Francouzská vojska na Ukrajině si prezident Macron představil jako „legitimní“ v případě, kdyby Rusko „prolomilo ukrajinské frontové linie a Kijev o to požádal“. Tolstojovský nádech tomu dodal Putin odpovědí, že je potká stejný osud jako slavnou armádu Napoleonovu, jejíž invaze skončila hromadami francouzských mrtvol na zmrzlých polích ruských – a ukrajinských. Čímž i snílkům o ruské mírumilovnosti a oprávněné ruské sebeobraně invazí do neutrálního státu potvrdil, že Ukrajinu vnímá jako ruské území. Už teď, ne až po její porážce, na niž se vehementně připravuje zvýšením zbrojního rozpočtu na třetinu HDP a nasazením půldruhého milionu vojáků.

Macron není Napoleon

To bylo letos v únoru. V dubnu to Macron zopakoval a potvrdil na Sorbonně a v květnu v časopise The Economist. S upřesněním, že nemyslel jen armádu francouzskou, nýbrž „západní“, jen pod obětavým vedením 20 tisíc Francouzů. Několik evropských státníků ho svižně poslalo do háje, s vědomím, že na to nemají.

Nedávné povinné zvýšení rozpočtu podle pravidel NATO na minimum 2 % HDP zůstává jen číslice v počítači, dokud nemáte vojáky. Rekruti ubývají rok co rok všem kromě Poláků, kteří plánují početně předstihnout i tu Francii. Němcům v minulém roce do plánovaného náboru chybělo 5 800. Armáda 180 tisíc je u 80milionového národa spíš komická než hrozivá.

Nová generace Evropanů ztratila zájem bránit sebe – a tím méně nějaké spojence a kdoví ještě jaké polospojence. Ti, co by zájem měli, jsou většinou fyzicky neschopní. A i ti schopní si začínají říkat, proč riskovat život za Ukrajinu, jejíž chrabří junáci před obrannou povinností dezertují po statisících.

Francie by v tom mohla zůstat sama

Macronovi se to při 300tisícové armádě možná ještě snadno povídá, ale kolik by tam mohlo do mlýnku na maso poslat Holandsko ze svých 40 tisíc, Česko z 27 tisíc, Belgie z 24 tisíc, Finsko z 20 tisíc, Švédsko nebo Dánsko z 15 tisíc, Irsko z 9 tisíc? A kolik by jim jich zbylo na obranu domova před (namátkou) strategicky koordinovanými džihádisty? Francie, Španělsko a Portugalsko dokonce zvažují do armády nábor imigrantů. Logické: když už tu ty džihádisty máme, můžeme si je rovnou dobře vyzbrojit.

Ale následkem ruské agrese je Evropa ve „smrtelném stavu“ a mohla by „umřít“, necháme-li Ukrajinu padnout, Putin se na ní nemusí zastavit a celá Evropa bude v nebezpečí, snaží se Macron Evropany vyburcovat. Varuje je před „poraženeckým sentimentem“. A slibuje jim i ochranu svého „jaderného deštníku,“ na odstrašení Ruska od jaderného útoku na Evropské území. Na Ameriku nespoléhejme, musíme to zvládnout sami.

Má morální pravdu a teoreticky si zaslouží potlesk. Jenže jakým přesným odstrašením bude 290 francouzských jaderných střel proti ruským 5 600? Pravda, ono by i těch 290 dokázalo rozmlátit Rusko na padrť, ale to by Putin musel věřit, že je Macron na něho hodí dřív, než on hodí svoje na Macrona. Macron totiž nemá žádné střely taktické, jakými by Putin mohl zpoza kopečku zlikvidovat pár pozemních pluků, letišť a arsenálů, zatímco Macron by musel odpovídat střelou strategickou, která by odněkud z ponorky vymazala z mapy Moskvu. No a za to by pak Putin musel vymazat z mapy Paříž.

Macronova další zbraň je taky na vodě

Jenže vážně žádné strachy, Macron má ještě jednu ryze francouzskou zbraň, namířenou kromě Ruska i na všechny ty nacionalisty, kteří jednotnou Evropu oslabují. I na toho samotného „mrtvolného ducha“ ze starořeckých bájí zvaného Thanatos, který vane Evropou. Vyslat proti němu „to jediné, co jej může porazit: ducha života, lásky a sexu Eros“. Neboť „politika je souboj Eros versus Thanatos“.

Make love, not war – říkali hippíci už před půl stoletím. Hezké a romantické. Jenže přesně to nás dostalo do toho průseru, kde jsme teď. A navíc, kde Macron sežene tolik eroťáků, když francouzská generace vojensko-erotického věku nejen že nechce válku, ona nechce ani ten sex.

Dočítáme se to ze starostlivých titulků sondážního institutu IFOP, podle nichž v roce 2021 vůbec nešukla 43 procenta mládeže. Další 44 procenta si šukla za celý rok jen s jedním partnerem – a není uvedeno kolikrát. Historickou pověst Francie čiperných milovníků a náruživých milovnic se tedy snaží udržovat při životě pouhých 13 procent. Ty nám ten mír nevyšukají. A další generace už se nenarodí.

Převzato ze serveru DENIK TO.

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.