Média mají opět téma s velkým T. Ve čtvrtek 6. 2. zaznamenaly řeporyjské kamery situaci, kdy učitelky převádějí hejno dětí přes železniční přejezd, u něhož blikají výstražná světla a jsou spuštěné závory. Podle pátečních zpráv (7. 2.) je možná popoháněl výpravčí stanice, aby si pospíšily do vlaku, která stál ve stanici.

Na internetu se okamžitě objevily tisíce spravedlivých, kteří učitelky okamžitě odsoudili – v čele se řeporyjským starostou, kterému se sice rozpadají ulice v půlce čtvrti a jezdí autem i přes soudní zákaz, ale na jiné je ras. „‘Gratulace‘ všem třem neznámým vychovatelkám těch dětí. Jistě, jeden vlak projel, do druhého nastupujete. Tak přesně za tuhle argumentaci si nezasloužíte slitování,“ jsou podle Mall.tv jeho slova.

Řeporyje znám a tento přejezd také, takže si dovolím tvrdit, že je velmi přehledný. Dále vím (jako ostatně asi všichni místní), že vlak tam jezdí v relativně dlouhých intervalech, protože se jedná o jednokolejnou trať bez elektrického vedení. Vlak blížící se k přejezdu je dobře slyšet – mimo jiné i proto, že musí houkat. Případné pochybovače upozorňuji, že nikde nepíšu, že se má přecházet přes přejezd se spuštěnou signalizací, pouze popisuji situaci.

Pokud jste někdy vedli oddíl, nebo pracovali ve školství, tak víte, že cesta s dětmi kamkoliv je nesmírně psychicky a časově náročná. Proč?

Minimálně jedno dítě dorazí vždy pozdě, protože ho rodič nestihl dopravit včas. Sotva vyjdete, chce se Aničce čůrat, přestože se jí před třemi minutami, kdy se vyráželo, nechtělo. Vracíte se s Aničkou a když ji odbavíte, chce se pro změnu kakat Frantíkovi. Jakmile vyrazíte, rozváže se Natálce tkanička a po jejím zavázání druhá. Janička má žízeň, ale pití má v batůžku, který si nedokáže sundat. Napojíte Janičku a nastane žízňová řetězová reakce. Maxe zaujme kanál a chce ho zkoumat. Odeženete Maxe a rozpláče se Jiříček, protože nechal v šatně své autíčko a bez něj nejede, protože je autista. Učitelka letí pro autíčko…

Čas mezitím plyne a časová rezerva se smrskává. Blížíte se k nádraží a najednou vám před nosem spadnou šraňky a můžete buďto čekat, až se zvednou, a pak dvě hodiny na vlak, nebo to risknout a přejít (i když se to nemá).

Výše popsaný scénář je hypotetický, ale myslím si, že tak nějak to mohlo probíhat.

Je jasné, že učitelky nebo vychovatelky udělaly chybu, nicméně nikomu se nic nestalo (a v této situaci ani stát nemohlo). Moc rád bych se zeptal všech těch internetových válečníků, jestli nikdy, ale opravdu nikdy nešli na červenou nebo mimo přechod. Jestli, když řídí auto, vždy brzdí na žlutou. Jestli nikdy, ale opravdu nikdy neudělali nic, co se nemá. A všem těm, kteří na fórech vykřikovali, že by ty učitelky měly skončit v base, přeji, aby oni sami nestáli před soudem v situaci, kdy se něco skutečně stalo.

P.S. Jiná věc je, jestli nerespektování světelné signalizace může děti nějak ovlivnit, když jsou odmalička vedeny k opaku. Nevím, nedovedu posoudit. Ale vyrůstal jsem v době, kdy mi doma a ve škole dávali často odlišné informace. A jsem tady…