Nestává se často, aby český překlad knihy vyšel jenom s nepatrným zpožděním proti originálu. V případě Miévillova Města a města se tak stalo a nakladatelství Laser vydalo knihu ve svojí edici New Weird. Od konce června si tedy český čtenář může do knihovny zařadit už pátý Miévillův svazek.

Město a město je provázeno na poslední straně obálky silnými slovy, když je jeho autor srovnáván s Kafkou, Dickem, Chandlerem a Orwellem; vrhl jsem se tedy na knihu s chutí a v očekávání výjimečného zážitku. Po absolvování tří set dvaceti stran jsem ale rád, že to mám za sebou a můžu se těšit na další knížku, pokud možno už ne od Miévilla.

Vyšetřuje se vražda a vyšetřování zavádí policistu Tyadora Borlú do sousedního města, kde pokračuje v práci a nakonec případ úspěšně završuje. Stále je ale řeč o prolínání, ne-vidění a ne-slyšení reality, která je ale velmi viditelná a slyšitelná a projevuje se na každém kroku.

Miéville na jedné straně používá nápad s prolínáním dvou měst, tedy motiv silně spekulativní, na druhé straně jsou reálie a život obou těchto měst prošpikovány našimi dnešními reáliemi; v knize se mluví o existujících státech, městech, osobách, výrobcích a tak podobně, zmíněn je třeba i Harry Potter nebo Amazon.com.

Autor senzačního Nádraží Perdido a Jizvy svůj poslední román prostě nezvládl. V průběhu celého děje Města a města jsem jednoznačně nepochopil ani tak elementární věc, zda se Besźel a Ul Qoma nacházejí: 1) vedle sebe, 2) na sobě, 3) v sobě. Možná je to detail, ale věřte, že znervózňující. Jistě, prohlásit o nějakém námětu SF literatury, že je těžko uvěřitelný a nepravděpodobný, je odvaha, nicméně si klidně troufnu tuto myšlenku vyslovit.

Román nemá naprosto žádné filozofické, nebo chcete-li prostě hlubší myšlenkové pozadí, je to jenom příběh o vyšetřování vraždy. Snad jsem špatný čtenář, ale o žádném z obou měst není ani řečeno, že je diktaturou nebo totalitou, čili vlastně není řečeno, proč se města tak odlišují. Které je „dobré“ a které „špatné“? Jde o to vůbec? Myslím, že ne. (Podle mého jsou na tom obě stejně.) Tak proč ten antagonismus? A jak se prolnutí vlastně stalo, odkud se vzalo? Příběh vede odnikud nikam a dokonale se rozplývá v mlhách – jak kdysi pravil Gogol.

V románu se kromě vraždy nic neřeší, ani soukromý život postav není nijak rozveden. Postavy postrádají na živosti. Ani o Borlúovi se nedozvíme nic víc, než že má dvě občasné milenky.

Chinu Miévilla nepochybně fascinovala představa, jak divně to před dvaceti a více lety fungovalo ve Východní a Střední Evropě, kde vedle sebe existovaly jevy a činnosti legální a ne-legální, správné a ne-správné. Jedny i druhé existovaly vedle sebe a v těsném propletenci. Lidé si jedněch fenoménů všímali, druhých ne-všímali, o něčem mluvili, o něčem ne-mluvili, o něčem přemýšleli, o něčem ne-přemýšleli. Dokonce bylo město jako Berlín, které žilo rozdělené zdí a kde občané měli na očích svoji realitu a sousední ne-realitu. Jenomže Miévillův pokus tento fenomén uchopit a rozvinout naprosto selhal.

Co na závěr? Už Unlundun se mi nelíbil, a ani Železná rada nebyla nic moc. Mimochodem – nápad s železnicí, kterou kladou těsně před jedoucí vlak, není Miévillův; přišel s ním už minimálně Christopher Priest v románu The Inverted World (1974; č. Převrácený svět, Laser-books 1997)!

Když jsem v červnu 2003 četl Nádraží Perdido, byl jsem doslova v transu nad úžasnými myšlenkami a obrazy, kterých je tato tlustá kniha plná. Do dneška si pamatuji neobyčejné detaily, stejně jako si pamatuji, za jakých okolností a kde přesně jsem knihu četl a nemohl se od ní za nic na světě odtrhnout. Skoro jsem nejedl a nespal. Podobný pocit fascinace jsem zažíval později nad Jizvou. Nádraží Perdido je kniha, jaká se objeví jednou za dekádu – pokud vůbec!

Město a město se s těmito dvěma opusy bohužel nedá v žádném ohledu srovnat.

Město & město
/The City & the City/
Miéville, China
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 336
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 289 Kč