28.10.2021 | Den vzniku samostatného československého státu






RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Hvězdy, ty studené hračky

22.12.2006

  Hvězdy, ty studené hračky

Lidstvo se stalo členem kosmického Konkláve. Jenže nepatří mezi devítku vyvolených ras - Silné, je tam občanstvem druhé kategorie, obslužnou rasou, protože lidé jako jediní přežívají hyperprostorový skok. Petr Chrumov je kurýrem, dopravujícím mimoprostorem náklady mezi různými planetami Konkláve. Při jedné cestě je kontaktován zástupcem jiné rasy Slabých a dostane se do centra odboje proti Silným v Konkláve. Důvod pro to je jednoduchý - do prostoru Konkláve vstoupila nová rasa, geneticky nerozlišitelná od lidí, s agresivním chováním. Nese s sebou dvě hrozby, jednak zpřísnění režimu v Konkláve a zhoršení postavení Slabých, jednak možnost likvidace lidstva jako příbuzného agresorů.

První polovina příběhu sleduje příběh malé skupinky spiklenců - její vznik, útěk ze Země a cestu na místo, kde se jedna ze služebných ras Konkláve setkala s novými agresory. Ve druhé části se dostáváme na planetu Cizáků - Geometrů, kterou přenesli do našeho kouta Galaxie, a seznamujeme se s jejich společností, na povrchu ideální - ale opravdu jenom na povrchu. Asi tak, jak své kontinenty vyrovnali do geometrických tvarů - ale jejich pobřeží je neustále erodováno oceánem, jehož nespoutanost stojí proti snahám Geometrů.

Tímto románem se Sergej Lukjaněnko vrací k tradici ruské SF - k bratřím Strugackým a Alexandru Jefremovovi, a také jsem tam cítil výraznou návaznost na dílo Stanislawa Lema. Prostředí a vůbec galaktický rozmach tu je mnohem větší, než s čím jsme se setkali v díle těchto autorů, a také přístup k tématům je v porovnání s nimi výrazně současný.

V první části Lukjaněnko čtenářům představuje - kromě spousty jiného - společenskoekonomickou kastovní organizaci Konkláve. Každá rasa tu vykonává to, na co má - a co jí Silní dovolí. Slabí nemají takovou ekonomickou pozici, aby si vymohli rovnocenné postavení. Jsou dělníky Konkláve, jejich „zaměstnání“ závisí na rozhodnutí Silných, ti diktují pravidla.

Geometři - nově se objevivší rasa agresorů - představení ve druhé části jsou formálně dokonalou společností. Ovládají ji Patroni - vychovatelé, kteří nahrazují rodiče, dětem vštěpují zásady poslušnosti a jsou neodvolatelnými žalobci, soudci i vykonavateli rozsudků. Jsou kolektivním Vůdcem, totalitní vládou realizující sociální inženýrství.

Sergej Lukjaněnko tu porovnává dva zdánlivě odlišné a přesto tak podobné systémy, dvoje fungování společnosti, a nenechává na nich niť suchou. Oba systémy mají v sobě diktaturu, Konkláve ji skrývá pod ekonomickými pravidly, Geometři zase pod rouškou optimálního vývoje společnosti. Proti nim staví Slabé v čele s lidmi, kooperativní společenství, které dokáže spojit své síly. Nejsou zdaleka jednotní a spojení, vidíme z nich jen malou skupinku, která jednak vidí o kus dál, než ostatní, jednak se dostala do středu krizové situace, kterou musí a především chce řešit.

Autor tu programově navazuje na Strugacké a jejich odkaz dále rozvíjí - Geometři mají své progresory, ale také regresory, kteří mají za úkol připravit nově objevené rasy na přijetí společenského systému Geometrů tím, že je srazí zpět a pak jim nabídnou svoji „ideální společnost“. Hodně také připomínají betrizovanou společnost Návratu z hvězd, technickým rozvojem pak jefremovovské příběhy.

Pro čtenáře určitě bude nezvyklé spojení dvou částí s rozdílným charakterem, prostředím i postavami. Autor nezvolil prokládání příběhů, jejich oddělení vyplývá z logiky celé knihy, kontrast mezi nimi je dost velký. Zakončení svojí otevřeností naznačuje, že v každém okamžiku máme před sebou budoucnost, která není předurčená, ale kterou my sami vytváříme.

Proti svým jiným dílům tentokrát Sergej Lukjaněnko přibral motivy obecně lidské - problematiku vztahu jednotlivce ke společnosti - a především vztahu společnosti k jednotlivci. Zachoval tu svoji silnou stránku - psychologii postav, a to vše narouboval na poutavý dobře vystavěný příběh. Se Sergejem Lukjaněnkem k nám vstoupila špička současné ruské SFFH, a tento román potvrzuje jeho mistrovství.

Sergej Lukjaněnko: Hvězdy, ty studené hračky (Zvjozdy - cholodnyje igruški)
překlad: Libor Dvořák
obálka: Milan Fibiger, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Konstantin Šindelář
Argo, Triton, edice Trifid, 2006
427 stran, 298 Kč (členové klubu Trifid 209 Kč)
ISBN 80-7203-807-9 (Argo), 80-7254-847-6 (Triton)

pagi


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!













Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...