RECENZE: Juraj Červenák, Brány Irkally
Juraj Červenák je fakt bourák. A to neříkám jen kvůli tomu, že jeho knihy vyhledávám raději než pánské časopisy Maxim a Playboy, ale především proto, že umí psát, jeho nápady jsou k nezaplacení a leckterý světoznámý žánrový spisovatel by mu je mohl závidět a nakupovat od něj za stovky dolarů na E-bay či Amazonu. No řekněte, znáte jiného natolik šíleného autora, který by svou kariéru vybudoval na mytologii Slovanů, vypůjčil si z Jiráskovy školní klasiky Bivoje a udělal z něj hlavního hrdinu dvou románů nebo na základě starých ruských Bylin a historie vystavěl celou trilogii? Chvilka přemýšlení… NE.
Jenže to nejsou jediné vlastnosti, kterými autor disponuje. Za zmínku určitě stojí i fakt, že nechce pokleknout před stagnací, zastavit autorský vývoj a spokojit se s tím, co už dokázal. Pan Červenák je totiž věčný nespokojenec a kdyby nebyl spisovatel, mohl by prodávat drogy, protože jeho knihy jsou dokonalou návykovou látkou, co strčí do kapsy kokain, heroin, pervitin a nevím, co ještě. Což si díky bohu uvědomuje a nenechává své čtenáře čekat víc jak rok a páchat je takové ohavnosti, jako posílání zamilovaných dopisů, dvd a květin na jeho adresu. Takže všichni, kteří se k tomu chystali, musí bohužel od svých úmyslů odstoupit a doufat, že už k tomu konečně příští rok dojde. Ano, je to tak. Další kniha okupuje pulty už nějaký pátek a my se na ní teď společně podíváme pod drobnohledem.
