Mark Stone s Rayem vyrážejí na planetu Alwogira v souhvězdí Draka. Je to varianta B dobrodružství Marka Stonea, totiž tahání kaštanů z ohně v podobě podezřelých událostí spojených s planetou (varianta A je zdánlivě poklidná výprava na ještě zdánlivěji klidnější planetu, varianta C je pro změnu přímé pronásledování padouchů, zatímco varianta D se odehrává na planetách nikoliv primitivních; ale dosti systematické biologie...).

Planeta to je veskrze podivná - má jeden měsíc, zatraceně velký a s oběžnou drahou přesně jeden alwogirský den, a nachází se na ní zlato obsahující nestabilní izotopy s poměrně krátkým časem rozpadu. A protože tohle zlato se nedávno objevilo na trhu, Mark s Rayem mají objevit kanál a zneškodnit jeho hospodáře.

Oba naše hrdiny ovíjí tajemství - kdosi jim usiluje o život, kdosi jim uhlazuje - a proráží - cestu do Věčné tmy - místa, odkud pochází alwogirské zlato. Ono to ale je vlastně dané už od časného začátku jejich cesty, když se od umírajícího náčelníka Svobodných lidí dozvědí informace, které byly pro SDPP sedm desítek let tajemstvím.

Román příliš akce nepobral, Mark je spíše pozorovatelem na cestách, než duelantem toužícím po chvilce odpočinku - počítal-li jsem dobře, bylo tam jen pět soubojů, v nichž zkřížil svoji zbraň s nepřítelem. Podobně utlumená je i jeho aktivita ve vztahu ke druhému pohlaví - trochu zajímavějších scén tohoto druhu je tu ještě méně, než jeho soubojů. Závěrečné rozuzlení zdánlivě bezvýchodné situace je, pravda, realistické, ale svým vyzněním má mnohem blíž k matu v partii korespondenčního šachu, než v bleskovce.

Zarazila mne trochu fyzika Alwogiry - například i přes blízkost velmi hmotného měsíce tam totiž nedocházelo ke slapovým jevům, především k přílivovým vlnám, které by při této konfiguraci dvojplanety Alwogira - Malwaid musely násobně překračovat pozemské zvyklosti.

Zatímco většina českých autorů svůj příspěvek do markstoneovského univerza vkládá okénkem označeným nápisy jako Parodie, Humor nebo Pádivá akce (případně více takovými okénky naráz), Jan Kovanic zvolil vážnější notu připomínající původní garénovské pojetí, podobně jako před časem Zdeněk Rosenbaum. Pozvolna plynoucí vyprávění je spíš podrobným záznamem putování cizince neznámou krajinou, než rychle plynoucím akčním příběhem nadupaným akcí, zvraty a dobrodružstvími. Hodí se tak jako odpočinkové čtení po obzvláště rušném pracovním dni, působí jako anestetikum více, než jako očkovací protilátka nebo přivykací kúra, a tím dost vybočuje ze standardu české varianty univerza Marka Stonea.

Jan Kovanic: Zlato Alwogiry
obálka: Petr Bauer
Ivo Železný, edice Delfín, 2005
123 stran, 84 Kč (pro předplatitele 69 Kč)
ISBN 80-237-3911-5 ISSN 1212-82360