Okolo Zanny (která nenáviděla své křestní jméno Suzanne stejně jako jeho zkráceninu Sue) se začnou dít podivné věci. Na obloze mraky vytvoří obraz jejího obličeje, psík jí vysekne poklonu přímo šlechtickou, v čajovně k ní přijde jakási žena a přesvědčí se, zda Zanne je opravdu Zanne, a nakonec z kanálu vyleze podivný kouř, který se po ní začne sápat.

Zanne se pak dostane do podivného města. Ne-Londýn, Un-Lun-Dun, je vlastně souborem věcí, které ve vlastním Londýně byly kvalifikovány jako nepoužitelné. Počínaje odpadem až po vyřazené patrové autobusy, ty krásně červené obludy. A dokonce až po lidi, kteří z nějakého důvodu přestali být pro Londýn užiteční. Přivedla ji tam její zvědavost - ale tu cosi žene. Zdá se, že to je proroctví, které ji poslalo do střetnutí se Smogem, postupně se zmocňujícím Unlundunu.

Smog nabírá svoji sílu například z komínů, které z Londýna chrlí tuny a tuny kouře do Unlundunu. Smog totiž uzavřel výhodný obchod s britskou ministryní životního prostředí. V samotném Unlundunu získal různé užitečné a utajené spolupracovníky, zato Zanne jen s obtížemi získává pomocníky a spojence. Není pro ni jednoduché skamarádit se s duchem, a když konečně zjistí, kdo je zrádcem, nikdo jí nechce věřit.

Young adult fantasy je kategorie, které se čas od času věnují i velcí mistři pera - z těch nedávno publikovaných připomeňme třeba Mezisvět. Tahle kategorie literatury ale má jedno velké úskalí. Pokud příběh (a jeho vytváření) autora pohltí, je výsledek přijatelný, pokud ovšem vůbec, pouze pro dospívající čtenáře. China Miéville se však zařadil mezi tu nepočetnou skupinu autorů, zvládajících být nad příběhem. Ve chvíli, kdy už už začínáte mít pocit, že jakýsi zvrhlý entomolog do Zanny zapíchl špendlíček s cedulkou „spasitelka světa“, China Miéville vám nachystá dějový zvrat, kterým postaví pravidla young adult příběhů na hlavu - ale zároveň aby zachoval logiku zvláštního světa Unlundunu, kterou sám vytvořil a díky které má celá knížka velmi zvláštní chuť...

Samostatnou kapitolou jsou unlundunské reálie, jejichž jazyk dokázal český „dvorní“ překladatel Miévilla Milan Žáček s velkou invencí převést do naší mateřštiny. Ohromné létající mouchy hnusařky, pokažené deštníky měnící se v Unlundunu na neštníky, proslovci neboli zhmotněná slova, bludiště Westminsterského opavoutství (vyslovuj opavouctví) - to jsou jen letmé ukázky jeho práce získané náhodným otevřením knihy.

Unlundun je knihou, která v lecčems staví klišé a pravidla young adult literatury na hlavu. Je to young adult, kterou mohou číst i dospělí - nebo naopak, můžete ji pokládat za příjemnou odpočinkovou literaturu pro dospělé, která zaujme i mladší čtenáře. Hluboce propracovaný fantaskní svět Unlundunu, velmi důkladně propojený se skutečným Londýnem, sice neřeší velké filozofické otázky života a smrti, ale o to víc se zabývá obyčejnými věcmi - především těmi, které už nedokáží plnit úkoly, pro které byly kdysi vyrobeny.

Hodnocení: 70%.

China Miéville: Un Lun Dun (recenze M. Tesaře)
Překlad: Milan Žáček
obálka: Edward Miller
ilustrace v textu: China Miéville
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2007
472 stran, 289 Kč, brožované (333 Kč, vázané)
ISBN 80-7193-231-4 (brožované), 80-7193-232-1 (vázané)