“Neviděl jsem ulici ani velkou část sídliště. Svíraly nás zašedlé paneláky, z jejichž oken se vykláněli muži v nátělnících a ženy s rozcuchanými vlasy a hrnky v rukou, snídali a sledovali nás. Tohle prostranství mezi domy mělo kdysi parkovou úpravu. Vlnilo se jako golfové hřiště - dětská napodobenina přírodní krajiny. Možná se to tu chystali zalesnit a vybudovat rybníček. Zasadili tady stromky, ale už uschly.”

China Miéville je obdivuhodný autor. Toto říkám dopředu a na rovinu, protože o tom nemůže být řeč. Mé velké uznání si vysloužil už jenom tím, že se nesnaží psát ze světa Bas-Lagu jeden tlustý román za druhým a řádně tak “vydojit” svůj velký úspěch. Místo toho jde stále vpřed a nabízí čtenáři originální prožitky. Nedávno si vyzkoušel v románu UnLunDun psaní pro mladší čtenáře, což je taková pomyslná hora, na kterou se dříve či později musí vyškrábat každý spisovatel (Clive Barker by mohl vyprávět...). A teď se vrací s dalším dospělým příběhem.

Vše začíná nalezením mrtvé dívky. Dějištěm je město Besźel kdesi na okraji Evropy. Detektiv Tyador Borlú z Oddělení mimořádných zločinů rozjíždí vyšetřování, které bude mnohem komplikovanější, než si na začátku vůbec dokáže představit. Tolik asi k ději...

Možná se právě začínáte bouřit, že jsem příběh knihy odbyl třemi větami, ale mám pro to dobrý důvod. Jednak je detektivní linka hodnotná asi jako rapové umění roudnických teenagerů a jednak i pro samotného Meiévilla má asi takový význam, jako třeba objevení nového druhu měkkýše. Jednoduše a prostě: o tom to není. A o čem to je?

Město & město... Besźel & Ul Qoma.

“K založení města došlo samozřejmě ve stejné době, kdy tomu bylo u toho druhého. rozvaliny jsou nyní obklopeny masou města nebo na některých místech do ní včleněny, jako starobylé základy. Jsou zde i starší pozůstatky, jako třeba zbytky mozaik v Jožefově parku. Máme za to, že tyto románské památky jsou starší, než Besźel. Besźel jsme možná postavili na jejich kostech. To, co jsme tehdy postavili, možná byl či nebyl Besźel, zatímco jiní na stejných kostech, které leží jako rámy k zabudování jedinečných palimpsestových pozůstatků materiální kultury, možná stavěli Ul Qomu.”

Představte si město, přes které leží další město. Na mnoha místech se prolínají, některé domy a ulice jsou společné, jiné zase definitivním vyjádřením toho či onoho. Lidé se v takovém prostoru naučili žít jen díky důslednému ignorování (nevidění) věcí z druhého břehu. Vše navíc kontroluje nadřazená moc Trans-g, která přísně trestá porušení nastolených pravidel. Každé město má své zákony a páky k jejich prosazení. Vlády, které mezi sebou spolupracují a přitom hrají zákulisní hry ve prospěch jen a jen svého dobra.

V takovém prostředí se pohybuje hlavní hrdina a postupně nám v rámci vyšetřování vraždy zprostředkovává prohlídku města a města.

Miévillovi nelze upřít jedinečnou fantazii, se kterou stvořil vizi prolínajících se měst, a jako autor se rozhodl tomu podřídit všechny věci okolo. Jednající postavy jsou jen šedivé stíny skutečných lidí. Autor se nenamáhá nám je jakkoliv přiblížit, nejsou pro něj důležité. Tyador Borlú by mohl být jistě charismatický detektiv, ale nestrhával by na sebe přílišnou pozornost? Možná ano a možná ne. Každopádně China Miéville nám nedává možnost to zjistit.

To samé lze řici i o hlavním příběhu - tedy zmiňované detektivní zápletce. Miéville ji používá jako bavlněný provázek, na který postupně navléká lesklé korálky, v nichž se odráží Besźel & Ul Qoma. Bez provázku by se mu všechny ty ozdoby rozsypaly po stole, ale takhle zůstanou, kde mají a člověk se může kochat výsledkem. A nakonec... komu záleží, jak moc ušmudlaný byl ten provázek, že? Nebo jsem na omylu? To už si musíte rozhodnout sami. Příběh tady prostě není důležitý a pokud hledáte dobrou detektivku, tak si raději vezměte třeba nedávno vydanou Krutou hru od Dana Simmonse. V anotaci Města a města je sice zmiňován známý autor šestákových detektivek Raymond Chandler, ale jediný společný prvek vidím v tom, že v dílech obou autorů se stane vražda. To už by noir detektivka mohla být i Ordinace v růžové zahradě (pokud by například MUDr. Hruška zavraždil MUDr. Mázla).

Díky absenci výraznější dějové linky a plochosti charakterů schází knížce tempo vyprávění. China Miéville také používá nadmíru komplikovaný jazyk, který vyžaduje značné soustředění. Město a město rozhodně není knížka do vlaku ani na pláž, kde byste jedním okem sledovali text a druhým pozorovali, jestli si dívka na sousední dece nesundá horní díl plavek. I když má kniha “pouhých” 322 stran, slušely by jí dlouhé zimní večery, pohodlné křeslo a sálavé teplo krbu. Jedině tam si ji náležitě vychutnáte.

“Dočkal jsem se neonů. Svítily všude, ve smyčkách a kudrlinkách, přehlušovaly slabá světla mé vzdálené domoviny. Pohyblivé ilitánské brebentění. V noci vládl v Ul Qomě větší ruch než v Besźelu: nyní jsem se mohl ve tmě dívat na zaneprázdněné lidi, kteří až doposud bývali pouhými neviditelnými stíny. Viděl jsem bezdomovce ukládající se ke spánku v bočních uličkách, otrlé ulqomské spáče, na něž jsme si my v Beszélu museli zvyknout jako na výhřezy, které jsme museli nevidouce obcházet a překračovat.”

Co autor jednoznačně umí, je atmosféra hustá jako povidla. Besźel i Ul Qoma jsou bezútěšná místa, kde popraskaný beton určuje prostor, a kde prázdnota definuje rozměr. Lidé jsou odevzdaní a k otevřenému odporu se vzmůže jen malá hrstka občanů, kteří se ale více než odvážným a chrabrým hrdinům podobají vyplašeným myším, které rychle kličkují, aby je okolní svět nezašlápl. Autor odkrývá města postupně a přestože jeho fantazie nerotuje na zběsilém kolotoči (jako v Nádraží Perdido), je na co se koukat a jednotlivé popisy nenudí.

A tak se dostávám na konec... Zhodnotit podobnou knížku není vůbec jednoduché, protože až příliš záleží na tom, zda budete s autorem hrát jeho hru. Také bych si dovolil říct, že Město a město je doposud nejvíce “art” textem Chiny Miévilla, který charakterizuje snaha o vytvoření umělecké vize. Dlouho jsem váhal, zda dám knížce hodnocení 6/10 nebo 7/10 a nakonec musím ocenit zejména originalitu nápadu s prolínajícími se městy a autorovu schopnost dotáhnout takový nápad do konzistentního celku. Takže za mne 7/10, nicméně...

• ...pokud jste fanoušek Wima Wenderse a kultovního filmu Nebe nad Berlínem: +2
• ...pokud jste milovník Dirty Harryho: -1
• ...pokud jste na výšce žrali beatníky a nosili lenonky: +1
• ...pokud jste na výšce žrali Pána prstenů a nosili tričko Manowar: -1
• ...pokud se vám již nedělá akné a k žánru jste se dostali přes bratry Strugacké: +2
• ...pokud se vám stále dělá akné a k žánru jste se dostali přes Jiřího Kulhánka: -5

a tak dále... a tak dále... a tak dále... Chápeme?

Město & město (recenze)
/The City & the City/
Miéville, China
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 336
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 289 Kč