Se zpožděním - až po příbězích ze světa Nového Krobuzonu a Bas Lagu vůbec - se k nám dostává prvotina tohoto nejvýraznějšího představitele současné britské fantastiky. Jaká je, co nám říká o svém tvůrci?

Mladík Saul si se svým otcem nerozumí. Jenže ten je náhle zavražděn - a z jeho smrti je obviněn právě Saul. V temnotě vězeňské cely se náhle objeví podivný  návštěvník - a tím začíná dlouhý řetěz událostí, které protáhnou Saula stejně tak londýnskými kanály, jako po střechách tohoto podivného města, samotou a odcizením stejně, jako davovým šílenstvím. Neboť Saul je dvojí krve - lidské i krysí, a je princem národa, na který si dělá nárok Král krysa stejně, jako Pištec, který již od Hammelnu pronásleduje tento národ i další podobné, existující vedle lidské společnosti.

Saul má být tajnou zbraní Krále krysy proti Pištcovi - ale do hry jsou zapojeni i Saulovi lidští přátelé, Pištec je nelítostný a navíc i krutý, zabíjí pro potěšení a je mu jedno, koho. Saul tak bojuje na dvou frontách, snaží se znovuobjevit vlastní identitu, zachránit si ji stejně jako svoji důstojnost. Již tento román obsahuje hlavní prvky Miévillova mistrovství, především schopnost vytvářet složité a propracované prostředí i zápletku. Světy krys, ptáků i pavouků (i zde se setkáváme s pavoučím bohem Anansim, jaká to náhoda!) existují vedle toho našeho, setkávají se a prolínají. Jejich průsečíkem v ději je právě Saul, který stále nalézá a ztrácí, ale neustává ve svém hledání a boji.

Náznaky poetiky, které později Miéville v novokrobuzonském cyklu výrazně prohloubil, tu jsou již zcela zřejmé. Miéville, který již od dětství žil v Londýně, je okouzlen městem, jeho složitým funkčním uspořádáním, způsobem, jakým funguje a jakým se vyrovnává s nepravidelnostmi ve svém chodu. Podstatné je právě ono fungování, vnitřní pravidla, nikoliv společenské uspořádání. To se na povrch jeho příběhu dostává také, zpočátku je zobrazeno interakcí Saula a jeho tragicky zahynulého otce, Saulovým hledáním pochopení toho podivného člověka, který se ho snažil vychovávat, později si ale Saul vytváří vlastní světonázor. Miéville, který je nezakrytě levicově orientovaný, tu dává svým názorům průchod, používá je pro formování pointy příběhu. V dalších románech tuto přímočarost již opouští a dokáže své názory mnohem lépe integrovat do příběhu a uspořádání Bas-Lagu, v této prvotině jakoby se se svými názory vyrovnával - zřejmě podobně, jako se svým vztahem k otci.

Pokud je Miéville označován za výrazného představitele městské fantasy, pak toto označení je správné a - na rozdíl od mnoha jiných autorů - má i svůj hluboký význam. Protože městská fantasy - to není jen magie umístěná do ulic a prostředí nějakého velkého sídla, ale to je příběh, který vznikl z okouzlení městem a jeho vnitřní magií. V Králi kryse ještě nenajdeme takové wolkerovské obrazy města jako v jeho pozdějších textech, ale už tady je Londýn do děje zapracován natolik, že příběh nejde převyprávět do jiného, ne-městského prostředí.

Miévillova prvotina nese v sobě stopy prvotiny - především hluboce osobní výpověď o něm samém. Nezůstal však pouze u ní, vytvořil velmi bohatý svět a do něj stejně košatý příběh, poutavý, temný a plný dramatických momentů. Příběh natolik působivý, že sebe i autora rázem umístil do zorného pole kritiky i čtenářů.

China Miéville: Král krysa (King Rat)
překlad: Milan Žáček
obálka: Edward Miller
medailon autora: Martin Šust
Laser-books, 2006
297 stran, 249 Kč, brožované
ISBN 80-7193-212-4